28 C 358/2025-112 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu dne 24. 9. 2025 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit jí částku 36 653,67 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, dne , datum, distančním způsobem, na základě, které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení až do výše 28 400 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky vrátit, kdy v souladu se smlouvou byla první splátka splatná dne , datum, a konec kreditové rámce měl nastat , datum, . Žalobkyně uvedla, že před poskytnutím úvěru posoudila úvěruschopnost žalované, kdy zjistila počet členů domácnosti žijících ve společně hospodařící domácnosti mající příjem, počet těchto osob jsou hospodařící se žalovanou, pravidelné měsíční výdaje uvedené žalovanou při žádosti o spotřebitelský úvěr, čisté měsíční příjmy uvedené žalovanou a tak dále. Dále žalobkyně ověřila, zda se žalovaná nenachází v registrech, a to výpisu z centrální evidence z exekucí, výpisem z insolvenčního rejstříku, výpisem z registru neplatných dokladů a výpisem z registru PČR hledaných osob. Úvěr byl žalované vyplacen na její bankovní účet dne , datum, ve výši 17 000 Kč. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou pravidelných denních splátek, proto žalobkyně vypověděla smlouvu, o čemž byla žalovaná informována emailem ze dne 12. 5. 2025, přičemž k výpovědi došlo téhož dne. Žalovaná se tak prokazatelně dostala do prodlení úhradou celého úvěru dne 13. 5. 2025. Žalobkyně tak uvedla, že nesplacený dluh je v celkové výši 36 266,55 Kč sestávající se z jistiny ve výši 16 999,98 Kč, poplatku za vyplacení tranší úvěru výši 338,30 Kč a smluvního úroku ve výši 18 928,27 Kč. Žalobkyně uvedla, že dle čl. VII odst. 2 a čl. VI Smlouvy se zavázala žalovaná žalobkyni uhradit poplatek za vyplacení tranší úvěru ve výši 1,99 % z vyplacené tranše a dle čl. VII odst. 3 a čl. VI se zavázala uhradit smluvní úrok ve výši 0,93 % denně z nesplacené částky jistiny. Žalobkyně dále uvedla, že je oprávněna v souladu s čl. VIII odst. 1 Smlouvy, požadovat v případě prodlení žalované úhradu smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, přičemž tuto smluvní pokutu uplatňovala po žalované pouze za prvních 90 dní a to za období od 10. 2. 2025 do 11. 5. 2025.2. Žalovaná se k věci nevyjádřila.3. Soud v dané věci postupoval v souladu s § 115a o.s.ř. a k projednání ve věci samé nenařídil jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila a žalovaná se v rámci lhůty ve výzvě doručené jí do vlastních rukou se v tomto směru nevyjádřila, ačkoliv byla poučena o tom, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, soud bude předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí.4. Z předložených listin má soud za prokázaný následující skutkový stav. Ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru , Anonymizováno, č. , hodnota, soud zjistil, že na základě této smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr až do výše 28 400 Kč, přičemž žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky splatit v pravidelných denních splátkách ve výši určené dle čl. V Všeobecných obchodních podmínek. Roční procentní sazba nákladů byla uvedena ve výši 1 422,80 %, úroková sazba byla stanovena ve výši 0,933 % denně. Dále byly ve smlouvě ujednány další poplatky jako poplatek za vyplacení tranší úvěru ve výši 1,99 % z čerpané částky a smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z celkové dlužné částky ohledně níž je klient v prodlení až do zaplacení. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti soud zjistil, že žalobkyně vycházela v rámci posouzení úvěruschopnosti z toho, že výše pravidelných měsíčních výdajů na půjčky u žalované je 500 Kč, výše pravidelných měsíčních výdajů na bydlení ve výši 2 000 Kč, ostatní zbytné výdaje ve výši 1 000 Kč s tím, že výše ověřeného čistého měsíčního příjmu měla být 28 279 Kč a výše čistého měsíčního příjmu uvedeného žalovanou 15 000 Kč. Posouzení úvěruschopnosti bylo na základě těchto zjištění dle mínění žalobkyně úspěšné. Současně bylo zjištěno, že celkový počet členů ve společně hospodařící domácnosti je tři, přičemž s příjmem jsou dva z nich. Z přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli soud zjistil, že dne , datum, byla na účet , č. účtu, vyplacena částka 17 000 Kč, přičemž ze sdělení společnosti , právnická osoba, soud zjistil, že se jedná o účet, jehož majitelem je žalovaná, kdy přijetí této částky banka též potvrdila. K výzvě soudu žalobkyně soudu předložila výpis z běžného účtu žalované za období od 8. 1. 2024 do 10. 1. 2025, kdy soud uvádí, že z tohoto výpisu na rozdíl od žalobkyně nezjistil, že by žalovaná měla pravidelný měsíční čistý příjem ve výši 30 000 Kč, kdy navíc je nutné podotknout, že s velkou pravděpodobností částky, které přicházely na tento účet byly zasílány samotnou žalovanou a poté byly zase vybírány. Navíc z těchto účtů je zřejmé, že úvěr poskytnutý žalobkyní nebyl prvním, kdy se opakovaně objevují již od roku 2024 platby poskytnuté dalšími subjekty poskytujícími půjčky. Předžalobní výzvou ze dne 29. 8. 2025 byla žalovaná vyzývána k úhradě dlužné částky s lhůtou k plnění v délce 3 dnů, výzva byla odeslána dne 2. 9. 2025 ( výzva, potvrzení o podání doporučené zásilky).5. Podle ust. § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.7. Podle ust. § 2991 odst. 1, 2 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plnění bez právního důvodu, plnění z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty, neboť tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.8. Po právní zhodnocení zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně pouze z části. Po posouzení obsahu předmětné smlouvy soud dospěl k závěru, že na smlouvu je nutné nahlížet jako na smlouvu absolutně neplatnou a to s ohledem na ujednání o úrocích, kdy sjednaný úrok dle konstantní judikatury musí být přiměřený s tím, že nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně převyšuje úrokovou míru v době jeho ujednání sjednání obvyklou, stanovenou zejména k přihlédnutím nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaný bankami při poskytování úvěru či půjček. V daném případě je zřejmé, že úroková sazba byla ve výši téměř 365 % ročně, kdy i při respektování smluvní volnosti účastníků je nutné konstatovat významnou nerovnováhu v neprospěch žalovaného jako spotřebitele. Je pravdou, že lze tolerovat u nebankovních institucí vyšší úrokovou sazbu, avšak pokud bylo zjištěno, že dle časové řady ARAD byla nejvyšší kontokorentní sazba v daném období 24,24 % p. a. a sjednaná úroková sazba téměř 365% p. a., pak je nutno dospět k závěru, že sjednaná sazba vysoce překračuje tolerovaný rozdíl. Navíc je zcela jisté s ohledem na formulářový typ smlouvy, že žalobkyně by předmětnou částku žalované zcela jistě neposkytla, pokud by žalovaná nepřistoupila na její podmínky. Soud tak posoudil nárok žalobkyně jako nárok z titulu bezdůvodného obohacení, kdy z provedeného dokazování vyplynulo, že částka 17 000 Kč byla ze strany žalobkyně žalované poskytnuta. Soud taktéž vycházel z tvrzení žalobkyně, že žalovaná v souvislosti s poskytnutím půjčky neuhradila ničeho, když bylo případně na žalované, aby tvrdila a prokazovala opak. Výše bezdůvodného obohacení tak činí částku 17 000 Kč, počátek z prodlení určil od 9. 9. 2025 do zaplacení, kdy předžalobní upomínka obsahující výzvu k plnění v třídenní lhůtě bylo předáno k poštovní přepravě dne 2. 9. 2025 a fikce doručení tak nastala ke dni 5. 9. 2025 ( § 573 obč. zák.). Co do zbytku nezbylo než žalobu zamítnout.9. Pro úplnost soud uvádí, že soud má velké pochybnosti o tom, zda skutečně žalobkyně splnila povinnost uloženou jí § od § 86 zákona č. 257/2016 Sb., kdy dle názoru soudu žalobkyně nepostupovala zcela s odbornou péčí při posouzení schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr, kdy již z výpisu z účtu žalované je zřejmé, že se jednalo o osobu, která měla finanční problémy , které řešila opakovanými půjčkami, a tudíž byla namístě zvýšená obezřetnost žalobkyně. O tom, že žalobkyně nepostupovala s odbornou péčí svědčí ostatně i skutečnost, že žalovaná neuhradila v souvislosti s poskytnutými peněžními prostředky ničeho.10. O náhradě nákladů řízení soud rozhodoval dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy vzhledem k tomu, že poměr úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci byl téměř totožný, soud žádné