28 C 78/2026-45 – Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu dne 26. 2. 2026 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 74 501,85 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena dne , datum, distančním způsobem Smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení až do výše 80 000 Kč a žalovaný se jej zavázal vrátit žalobkyni zpět spolu se sjednaným příslušenstvím a to formou pravidelných denních splátek. Konec kreditového rámce měl nastat dne , datum, . Posouzení úvěruschopnosti žalovaného provedla žalobkyně podle interní metodiky schválené ČNB, nahlédla do databází umožňující posouzení úvěruschopnosti dlužníka spotřebitele a do insolvenčního rejstříku, centrální evidence exekucí a to se závěrem, že dlužník byl a je schopen své závazky splácet, neboť nebyl veden ani v insolvenčním rejstříku ani v evidenci exekucí. Následně žalobkyně vycházela z informací získaných od dlužníka získaných prostřednictvím licence AISP, kdy na základě souhlasu žalovanému byly žalobkyni poskytnuty třetí stranou informace o platebním účtu a transakcí, které jsou vykonané na účtech žalovaného. Žalobcem ověřená výše čistého měsíčního příjmu činila 25 000 Kč, která umožňuje bezproblémové splácení úvěru ve výši poskytnuté žalovanému. Úvěr byl žalovanému vyplacen na bankovní účet č. , č. účtu, , a to tak, že dne , datum, byla vyplacena částka 6 000 Kč, dne , datum, částka 13 100 Kč, dne , datum, částka 2 035 Kč a dne , datum, částka 12 865 Kč. Žalovaný si při sjednání smlouvy zvolil službu , Anonymizováno, za poplatek 660 Kč. Žalovaný však splátky řádně a včas nehradil, proto žalobkyně mu smlouvu vypověděla, o čemž žalovaného informovala e-mailem ze dne , datum, . Celková dlužná částka činí 72 699,64 Kč sestávající se z jistiny ve výši 33 948,63 Kč, poplatku za vyplacení tranších úvěrů ve výši 653,55 Kč, smluvní úroku ve výši 37 462,02 Kč a poplatku za službu , Anonymizováno, poníženou o částečnou platbu ve výši 635,44 Kč. Žalovaný se dle smlouvy zavázal žalobkyni hradit smluvní úrok ve výši 0,93 % denně z nesplacené části jistiny. Žalobkyně uvedla, že pokud by soud nárok žalobkyně na zaplacení z titulu této smlouvy neměl za prokázaný, nechť tento nárok posoudí jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení.2. Žalovaný se k věci nevyjádřil.3. Soud v dané věci postupoval v souladu s § 115a o.s.ř. a k projednání ve věci samé nenařídil jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila a žalovaný se v rámci lhůty ve výzvě doručené mu do vlastních rukou se v tomto směru nevyjádřil, ačkoliv byl poučen o tom, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, soud bude předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí.4. Z předložených listin má soud za prokázaný následující skutkový stav. Ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru , Anonymizováno, č. , hodnota, soud zjistil, že na základě této smlouvy se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout úvěr až do výše 80 000 Kč, přičemž úroková sazba činila 0,933 % denně. S ohledem na níže uvedené závěry ohledně absolutní neplatnosti této smlouvy ji soud nepovažoval za významné zabývat dalšími ujednáními této smlouvy. Z přehledu bankovních transakcí soud zjistil, že žalovanému byly vyplaceny částky tak, jak bylo tvrzeno v žalobě, tedy celkem ve výši 34 000 Kč. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti soud zjistil, že žalobkyně měla výši ověřeného čistého příjmu 92 186 Kč, kdy disponibilní příjem určila ve výši 76 121,50 Kč. Žalobkyně soudu předložila listinu nazvanou identifikované příjmy, kdy se jedná o výpis z účtu žalovaného obsahující příjmy za období od , datum, do , datum, , přičemž závěrem byla uvedena výše ověřeného čistého měsíčního příjmu 92 186 Kč. Z e-mailu ze dne , datum, soud zjistil, že žalobkyně informovala žalovaného o vypovědění smlouvy a okamžité splatnosti celé dlužné částky. Z předžalobní upomínky ze dne , datum, soud zjistil, že žalovaný byl vyzýván k úhradě dlužné částky do 3 dnů od jejího doručení, přičemž předžalobní upomínka byla žalovanému zaslána dne , datum, . K výzvě soudu ohledně doplnění tvrzení a označení důkazů k ověření úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně soudu předložila výpis z běžného účtu žalovaného, kdy však na rozdíl od závěru žalobkyně soud jako jediný ověřený příjem považuje mzdu ve výši 29 137 Kč. Další transakce žalobkyně považovala jako za ověřený příjem přeposílání různých částek na účet ze strany samotného žalovaného, kdy z tohoto nelze zjistit o jaké částky se jednalo a z jakých zdrojů pocházely, kdy není vyloučeno, že mohly pocházet z dalších úvěrů. Z tvrzení žalobkyně má soud za prokázané, že žalovaný v souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků uhradil toliko částku 6 220,31 Kč, když žalovaný netvrdil, tudíž ani neprokazoval opak.5. Podle ust. § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.7. Podle ust. § 2991 odst. 1, 2 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plnění bez právního důvodu, plnění z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty, neboť tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.8. Po právním zhodnocení zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně pouze z části. Po posouzení obsahu předmětné smlouvy soud dospěl k závěru, že na smlouvu je nutné nahlížet jako na smlouvu absolutně neplatnou a to s ohledem na ujednání o úrocích, kdy sjednaný úrok dle konstantní judikatury musí být přiměřený s tím, že nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně převyšuje úrokovou míru v době jeho ujednání sjednání obvyklou, stanovenou zejména k přihlédnutím nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaný bankami při poskytování úvěru či půjček. V daném případě je zřejmé, že úroková sazba byla ve výši 340 % ročně, kdy i při respektování smluvní volnosti účastníků je nutné konstatovat významnou nerovnováhu v neprospěch žalovaného jako spotřebitele. Je pravdou, že lze tolerovat u nebankovních institucí vyšší úrokovou sazbu, avšak pokud bylo zjištěno, že dle časové řady ARAD byla nejvyšší kontokorentní sazba v daném období 24,22 % p. a. ., pak je nutno dospět k závěru, že sjednaná sazba vysoce překračuje tolerovaný rozdíl. Navíc je zcela jisté s ohledem na formulářový typ smlouvy, že žalobkyně by předmětnou částku žalovanému zcela jistě neposkytla, pokud by žalovaný nepřistoupil na její podmínky. Soud tak posoudil nárok žalobkyně jako nárok z titulu bezdůvodného obohacení, kdy z provedeného dokazování vyplynulo, že částka 34 000 Kč byla ze strany žalobkyní žalovanému poskytnuta. Soud taktéž vycházel z tvrzení žalobkyně, že žalovaný v souvislosti s poskytnutím této peněžní částky uhradil částku 6 220,31 Kč, proto výše obohacení činí částku 27 779,69 Kč, když bylo případně na žalovaném, aby tvrdil a prokazoval opak, ale nestalo se tak. Soud proto žalobě vyhověl co do této částky, přičemž počátek z prodlení určil od , datum, do zaplacení, kdy předžalobní upomínka obsahující výzvu k plnění ve třídenní lhůtě bylo předáno k poštovní přepravě dne , datum, a fikce doručení tak nastala ke dni , datum, ( § 573 obč. zák.). Co do zbytku nezbylo než žalobu zamítnout.9. Soud pro úplnost uvádí, že se zabýval tím, zda žalobkyně splnila svoji povinnost danou jí zákonem č. 257/2016 o spotřebitelském úvěru v souladu s požadavky stanovenými v § 86 odst. 1 a 2 tohoto zákona. Byť soud nemá za prokázané tvrzení, že ověřený příjem žalovaného činil přes 90 000 Kč měsíčně, z předložených výpisů je zřejmé, že žalovanému byla připisována na účet mzda ve výši téměř 30 000 Kč. Soud tak má za to, že tento příjem byl dostačující pro závěr, že žalovaný je osobou schopnou úvěr splácet, kdy žalovaný v průběhu tohoto řízení netvrdil opak. Je nutno taktéž poukázat na to, že žalobkyně prokázala, že žalovanému odesílala předžalobní upomínku s lhůtou k plnění v délce tří dnů od jejího doručení, kdy nebylo žalovaným tvrzeno, tudíž ani prokazováno, že by v této lhůtě nebylo v jeho možnostech částku představující bezdůvodného obohacení splácet.10. O náhradě nákladů řízení soud rozhodoval dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. s tím, že vzhledem k tomu, že nebylo zjištěno, že by procesně úspěšnému žalovanému nějaké náklady vznikly, soud rozhodl tak, že žádné ze stran náklady nepřiznal.11. O lhůtě k plnění soud rozhodoval dl