30 C 262/2025-28 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 39 205,51 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že nabyla pohledávku za žalovanou na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, . Žalobkyně uvedla, že původní věřitel uzavřel se žalovanou dne , datum, smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě které čerpal žalovaný úvěr v konečné výši 39 205,51 Kč, který měl být splacen nejpozději do 13. 6. 2025. Žalovaný úvěr v poskytnuté výši čerpal, avšak do uvedeného data splatnosti peněžní prostředky nevrátil. Žalobkyně uvedla, že původní věřitel poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky , Anonymizováno, , přičemž po prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet mu byl zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy s navrhovanou výší úvěru, kterou žalovaný čerpal ve shora uvedené výši. Žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalovaného byla ověřena výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji a dále byl žalovaný lustrován z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, EUCB. Úvěr byl poskytován z účtu původního věřitele na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, , přičemž platby byly identifikovány variabilním symbolem , var. symbol, . Žalovaný byl upomínán k úhradě dlužné částky, kdy celková výše nároků žalobkyně po zohlednění případných dílčích plateb ze strany žalované činí 39 205,51 Kč. Žalobkyně současně uvedla, aby soud posuzoval nárok žalobkyně z titulu bezdůvodného obohacení, pokud by neuznal nárok na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. V souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. “), ve spojení s § 101 odst. 4 o. s. ř. a za souhlasu žalobkyně soud rozhodl bez jednání.3. Z předložených listin má soud za prokázaný následující skutkový stav. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla uzavřena dne , datum, smlouva o revolvingovém úvěru. V této smlouvě byl sjednán úvěrový limit ve výši 80 000 Kč. Výpůjční úroková sazba byla stanovena ve výši 0,2833 % denně, resp. 8,50 % měsíčně z nesplaceného úvěru, RPSN bylo uvedeno 262,91 %. Ve smlouvě byl rovněž sjednán poplatek za čerpání úvěru ve výši 12,50 % ročně z částky každého čerpání. Další ujednání smlouvy s ohledem na níže uvedené závěry o absolutní neplatnosti této smlouvy již nebyla pro rozhodnutí soudu ve věci významná. Z výpisu z úvěrového účtu vyplývá, že žalovaný za období od června 2019 do června 2025 zaplatil na jistině celkem 64 150 Kč, na poplatcích celkem 7 768,75 Kč a na úrocích celkem 86 607,76 Kč, kdy platbou ze dne 11. 6. 2025 (zaúčtovanou dne 11. 6. 2025) ve výši 39 205,51 Kč vyrovnal celý úvěrový účet. Aktivní věcná legitimace žalobkyně byla prokázána ze smlouvy o postoupení pohledávek včetně jejího dodatku, když žalovaný byl o postoupení informována dopisem. Soud měl ze shora uvedených důkazů zjištěný skutkový stav v takovém rozsahu, že mohl bez dalšího ve věci rozhodnout.4. Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.5. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.6. Podle § 2991 odst. 1, 2 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plnění bez právního důvodu, plnění z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty, neboť tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.7. Po právní zhodnocení zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba nebyla podána důvodně. Po posouzení obsahu předmětné smlouvy soud dospěl k závěru, že na smlouvu je nutné nahlížet jako na smlouvu absolutně neplatnou, a to s ohledem na ujednání o úrocích, kdy sjednaný úrok dle konstantní judikatury musí být přiměřený s tím, že nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně převyšuje úrokovou míru v době jeho ujednání sjednání obvyklou, stanovenou zejména k přihlédnutím nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaný bankami při poskytování úvěru či půjček. V daném případě je zřejmé, že úroková sazba byla ve výši 0,2833 % denně, resp. 8,50 % měsíčně, tedy cca 102 % ročně, kdy i při respektování smluvní volnosti účastníků je nutné konstatovat významnou nerovnováhu v neprospěch žalovaného jako spotřebitele. Je pravdou, že lze tolerovat u nebankovních institucí vyšší úrokovou sazbu, avšak pokud bylo zjištěno, že sjednaná roční úroková sazba činila 102 %, pak je nutno dospět k závěru, že sjednaná sazba vysoce překračuje tolerovaný rozdíl, neboť násobně převyšuje úrokovou sazbu běžně poskytovanou bankami v sledovaném období (to vše v kombinaci s poplatkem za čerpání ve výši 12,50 % z každé čerpané částky). Navíc je s ohledem na formulářový typ smlouvy nepochybné, že právní předchůdce žalobkyně by předmětnou částku žalovanému zcela jistě neposkytl, pokud by žalovaný nepřistoupil na jeho podmínky. Soud tak posoudil nárok žalobkyně jako nárok z titulu bezdůvodného obohacení, kdy však z provedeného dokazování vyplynulo, že žalovaný žádnou částku na jistině nedluží a na úrocích a poplatcích zaplatil celkem 94 376,51 Kč. Z tohoto je zřejmé, že na straně žalované k bezdůvodnému obohacení dojít nemohlo. Soud tak bez dalšího žalobu jako nedůvodnou zamítl.8. O náhradě nákladů řízení soud rozhodoval dle § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy nebylo prokázáno, že by úspěšnému žalovanému nějaké náklady vznikly, soud tak žádné ze stran náklady nepřiznal.