30 C 268/2025-72 – Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 386 050,11 Kč s příslušenstvím tvořeným kapitalizovaným úrokem ve výši 17 820,38 Kč za období od 23. 6. 2023 do 6. 12. 2024, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 283,46 Kč za období od 23. 6. 2023 do 6. 12. 2024, smluvním úrokem ve výši 9,3 % ročně z částky 385 551,11 Kč od 16. 5. 2025 do zaplacení, zákonným úrokem z prodlení z částky 385 551,11 Kč od 16. 5. 2025 do zaplacení ve výši 12,75 % ročně a dále náhradu nákladů řízení. Žalobkyně svůj nárok odůvodnila tím, že původní věřitel , právnická osoba, . uzavřel se žalovaným dne , datum, Smlouvu o RePůjčce č. , hodnota, , na jejímž základě mu poskytl úvěr ve výši 413 000 Kč se smluvním úrokem ve výši 9,30 % p. a., který však žalovaný řádně nesplácel, přičemž banka v souladu s produktovými podmínkami přistoupila dne 6. 12. 2024 k okamžitému zesplatnění úvěru. Pohledávka byla následně dne , datum, postoupena bankou na společnost , Anonymizováno, . a ta ji následně smlouvou ze dne , datum, postoupila žalobkyni. Žalovaná částka se přitom skládá z nesplacené jistiny úvěru ve výši 385 551,11 Kč a dlužných poplatků ve výši 499 Kč. Jelikož žalovaný svůj dluh neuhradil ani na základě předžalobní výzvy, požaduje žalobkyně vedle dlužné částky s příslušenstvím také náhradu nákladů řízení.2. Žalovaný se vyjádřil k žalobě tak, že s podaným návrhem nesouhlasil. Žalovaný shledává zásadní pochybnosti o existenci, výši a splatnosti uplatněné pohledávky, přičemž jako hlavní spornou otázku označil to, zda poskytovatel úvěru před uzavřením smlouvy řádně posoudil jeho úvěruschopnost v souladu s § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Případné porušení této povinnosti by podle něj vedlo k neplatnosti smlouvy, zániku práva na úroky a poplatky a k povinnosti vrátit pouze samotnou jistinu ve splátkách, což by snížilo žalovanou částku. Dále zpochybnil správnost vyčíslení pohledávky, započtení úroků či poplatků, namítl možnou nepřiměřenost smluvních ujednání a rozporoval splnění zákonných i smluvních podmínek pro jednostranné zesplatnění celého dluhu. V procesní rovině žalovaný namítl, že žalobce vůči němu účelově podal tři samostatné žalobní návrhy namísto jedné kumulované žaloby, což odporuje zásadě hospodárnosti řízení a neúměrně zvyšuje náklady. Vzhledem k tomu, že se jedná o typovou formulářovou žalobu s minimální právní složitostí, navrhl žalovaný, aby soud uplatnil moderační právo podle § 150 o. s. ř. a náhradu nákladů řízení žalobce snížil.3. Žalobkyně v replice k vyjádření žalovaného odmítla námitky žalovaného a plně setrvala na svém žalobním nároku. K otázce posouzení úvěruschopnosti žalovaného uvedla, že její právní předchůdce (, právnická osoba, .) postupoval zcela v souladu s § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a s odbornou péčí, kterou po něm bylo možné rozumně požadovat. Schopnost žalovaného splácet úvěr byla nejprve aktivně ověřována na základě podrobných informací poskytnutých samotným dlužníkem v souhrnném přehledu „Identifikace žádosti“, které zahrnovaly údaje o jeho rodinném stavu, bydlení, zaměstnání, příjmech a výdajích. Banka následně tyto skutečnosti ověřila nahlédnutím do negativního registru FO SOLUS, Bankovního registru klientských informací (CBCB) a Nebankovního registru klientských informací (CNCB), o čemž byl žalovaný předem informován podpisem Formuláře pro standardní informace. Žalobkyně dále upřesnila platební historii úvěru, kdy potvrdila, že žalovaný na splátkách uhradil celkem 30 490,31 Kč, přičemž tyto platby byly v souladu s produktovými podmínkami započítávány přednostně na úroky z prodlení, poplatky a smluvní úrok, a teprve poté na samotnou jistinu. V replice byl rovněž detailně doložen a rozepsán přesný matematický výpočet kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 17 820,38 Kč za období od 23. 6. 2024 do 23. 11. 2024, stejně jako kalkulace dlužného zákonného úroku z prodlení ve výši 283,46 Kč počítaného na denní bázi. Poslední sporná složka v podobě poplatku ve výši 499,00 Kč ze dne 30. 7. 2024 byla žalobkyní odůvodněna jako smluvní sankce za odeslanou výzvu k úhradě dluhu, kterou banka žalovanému vypravila formou obyčejného psaní.4. Z provedených listinných důkazů soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně, společnost , právnická osoba, ., uzavřel dne , datum, se žalovaným Smlouvu o RePůjčce č. , hodnota, , na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 413 000 Kč se smluvním úrokem 9,30 % p. a., k jehož vyčerpání došlo téhož dne. Před uzavřením této smlouvy byl s žalovaným sepsán Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, v němž banka deklarovala ověřování schopnosti splácet v registrech SOLUS, CBCB a CNCB, přičemž tyto příjmové a majetkové poměry žalovaného byly zaznamenány v přehledu „Identifikace žádosti“. Z výpisů z úvěrového účtu soud ověřil, že žalovaný uhradil na splátkách celkem 30 490,31 Kč, a to v období od , datum, do , datum, , načež banka pro porušení smluvních podmínek přistoupila dne 6. 12. 2024 k předčasnému zesplatnění úvěru. Z předložených smluv o postoupení pohledávek a navazujících oznámení bylo prokázáno, že banka po0hledávku dne , datum, postoupila společnosti , Anonymizováno, . a ta ji následně dne , datum, postoupila žalobkyni. K žalované částce soud z úvěrové historie vyčetl, že kapitalizovaný smluvní úrok činí 17 820,38 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení dosahuje 283,46 Kč a dlužný poplatek za upomínku odeslanou poštou dne , datum, činí 499,00 Kč. Konečně z doručenky a poštovního archu soud ověřil, že žalobkyně zaslala žalovanému řádnou předžalobní výzvu k plnění podle § 142a o. s. ř.5. Na základě shora uvedených skutkových zjištění dospěl soud k následujícímu právnímu hodnocení sporu. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.7. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb., neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.8. Žalobkyně v řízení prokázala, že její právní předchůdkyně se žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru dle § 2395 a násl. o. z., na základě které žalovaný čerpal peněžní prostředky, ale svým povinnostem vyplývajícím ze smlouvy nedostál, když řádně a včas neplatil splátky úvěru a dostal se tak do prodlení, načež právní předchůdkyně žalobkyně v souladu s úvěrovými podmínkami úvěr zesplatnila a vyzvala žalovaného k úhradě celého dluhu včetně příslušenství a poplatků. Jelikož žalovaný dluh i přes upomínání v plném rozsahu nezaplatil, soud žalobě vyhověl. Soud nemá pochybnosti o správnosti listin předložených žalobkyní a zároveň žalovaný žádné relevantní okolnosti neuzavření smlouvy netvrdil. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení byl žalobkyni přiznán podle § 1970 o. z. a nařízení vlády č. 351/2013 Sb. i zákonný úrok z prodlení, tak jak shora uvedeno. Soud současně z výše uvedených skutečností nezjistil, že by smlouva či postup úvěrující společnosti odporovaly ustanovením zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, zejména § 86 a § 122.9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. V daném řízení byla žalobkyně plně úspěšná, a proto jí vůči žalovanému vzniklo právo na plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení, které sestávají ze zaplaceného soudního poplatku 15 443 Kč, nákladů právního zastoupení žalobkyně, které byly určeny podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Odměna za zastupování činí celkem 59 160 Kč a sestává ze 6 úkonů právní služby po 9 860 Kč podle § 7 bodu 5 ve spojení s § 10 odst. 1 advokátního tarifu při tarifní hodnotě věci 386 050,11 Kč. Jedná se o tyto úkony: převzetí a příprava zastoupení (9. 6. 2025), předžalobní výzva (18. 7. 2025), písemné podání soudu – žaloba (26. 9. 2025), písemné vyjádření ve věci (24. 11. 2025), další písemné vyjádření ve věci (12. 12. 2025) a účast na soudním jednání dne 29. 5. 2026. K těmto úkonům náleží náhrada hotových výdajů – režijní paušál podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve výši 450 Kč za jeden úkon, celkem tedy 2 700 Kč. Dále soud žalobkyni přiznal náhradu za promeškaný čas a cestovní náhrady podle § 13 odst. 1 a 5 advokátního tarifu v souvislosti s účastí právní zástupkyně na soudním jednání konaném dne 29. 5. 2026 na trase , adresa, a zpět. Tyto náklady sestávají z náhrady za pr