31 C 13/2026-28 — Okresní soud Plzeň-město

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným zdejšímu soudu dne 3.11.2025 se žalobkyně domáhá vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 66 765,86 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 66 765,86 Kč od 21.8.2025 do zaplacení, jakož i náhradu nákladů řízení. Žaloba je odůvodněna tím, že žalobkyně nabyla pohledávku za žalovanou na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 27. 1. 2020 mezi společností , Anonymizováno, .) se sídlem , jméno FO, jako původním věřitelem a postupitelem a společností , právnická osoba, ., tedy žalobkyní jako postupníkem a novým věřitelem. Původní věřitel uzavřel se žalovanou dne 21.4.2025 smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě žalovaná čerpala úvěr v konečné výši 66 765,86 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 20.8.2025. Žalovaná úvěr v poskytnuté výši čerpala, avšak do uvedeného data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátila. Původní věřitel uzavřel smlouvu o úvěru prostřednictvím své webové stránky www.ferratum.cz, na který se žalovaná nejprve zaregistrovala, po dokončení registrace zaslala žádost o poskytnutí konkrétního úvěru, když po prověření schopností žalované úvěr splácet, byl žalovanému zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy s navrhovanou výší úvěru, na kterou žalovaná načerpala 66 765,86 Kč se splatností dne 20.8.2025. Úvěruschopnost žalované ověřil původní věřitel výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji, dále pak lustrací z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, EUCB. Úvěr byl poskytnut z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalované č. , č. účtu, . Žalovaná byla k zaplacení dlužné částky vyzývána upomínkou ze dne 11.9.2025. Celková výše nároku žalobkyně po zohlednění případných dílčích plateb ze strany žalované činí 66 765,86Kč splatných dne 20.8.2025. Žalobkyně uvedla pro případ, že by soud dospěl k závěru, že není možné přiznat žalobkyni její nárok z titulu smlouvy o úvěru, aby byl tento nárok posouzen z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení s tím, že navrhla, aby soud dotázal , právnická osoba, . na majitele a disponenta účtu č. , č. účtu, k datu uzavření smlouvy, tedy ke dni 21.4.2025. Žalovaná dlužnou částku neuhradila ani přes předžalobní upomínku ze dne 11.9.2025.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Žalobkyně při podání žaloby předložila soudu dostatek listinných důkazů, které mohly být podkladem pro rozhodnutí bez jednání dle ust. § 115a o.s.ř. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání a žalovaná se k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání nevyjádřila, soud tedy postupoval v souladu s ustanovením § 101 odst. 4 o.s.ř., souhlas předpokládal, a ve věci jednání nenařizoval.4. Z provedeného dokazování má soud za prokázané, že mezi účastníky měla být uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru, na jejímž základě měl být žalované původním věřitelem společností , Anonymizováno, . poskytnut úvěr až do výše úvěrového limitu 45 000 Kč, když žalovaná se zavázala tento úvěr splácet spolu s úrokovou sazbou 146,949 % ročně. RPSN pak představovala 299,98 %, celkem se žalovaná zavázala uhradit původními věřiteli částku 80 818,82Kč. Z faktury VS 4707587 vystavené původním věřitelem má soud za zjištěné, že aktuální povinná celková částka k úhradě k datu splatnosti představovala 8 726,76Kč, celková dlužná částka pak 67 128 Kč. Z výzvy ze dne 11.9.2025 ve spojení s podacím lístkem ze dne 15.9.2025, má soud za prokázané, že žalobkyně žalovaného o zaplacení dlužné částky upomínala. Z oznámení o postoupení pohledávek ze dne 11. 9. 2025 má soud za prokázané, že žalobkyně oznámila žalované postoupení pohledávky na žalobkyni. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020 ve spojení s dodatkem a se seznamem postupovaných pohledávek má soud za prokázanou aktivní legitimaci žalobkyně. Dále soudu byla předložena ze strany žalobkyně tabulka s blíže nespecifikovanými výběry a platbami, z níž soud nemohl učinit žádná skutková zjištění. Z přípisu , právnická osoba, . ze dne 22.1.2026 má soud za prokázané, že majitelem a jediným disponentem osobního účtu č. , č. účtu, byla ke dni uzavření smlouvy o úvěru, tedy ke dni 21.4.2025 žalovaná a že na tento účet byla připsaná dne 21.4.2025 částka 25 000Kč a dne 22.4.2025 částka 20 000 Kč. A to od původního věřitele.5. Po zhodnocení provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Z předložených listin by mohlo být dovozeno, že mezi účastníky byla uzavřena prostřednictvím webových stránek původního věřitele smlouva o revolvingovém úvěru, na jejímž základě se původní věřitel zavázal poskytnout žalované úvěrový rámec v částce 45 000 Kč, když v této smlouvě byl uveden účet, na který měl být úvěr čerpán. Žalobkyně rovněž tvrdila, že před uzavřením smlouvy řádně prověřila úvěruschopnost žalované. V daném případě pak není zřejmé, zda a jakým způsobem původní věřitel ověřil a posoudil úvěruschopnost žalované dle ustanovení § 86 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 1. 12. 2016, kdy žalobkyně pouze tvrdila, že nahlédla do veřejně dostupných registrů a žádné jiné důkazy k prokázání prověření úvěruschopnosti žalovaného nedisponuje. S ohledem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, publikovaný v Právních rozhledech č. 21/2018 na s. 757, při absenci tvrzení a důkazů na straně žalobkyně soud vychází z toho, že původní věřitel uvedenou povinnost nesplnil a na smlouvu o úvěru tak dopadá sankce absolutní neplatnosti (k otázce absolutní neplatnosti srov. rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 OPR-Finance).6. Podle § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.7. V daném případě pokud dospěl soud k závěru, že uzavřená smlouva o revolvingovém úvěru je neplatná, pak by měl nárok žalobkyně posoudit jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu ustanovení § 2991 občanského zákoníku, kdy veškeré nároky žalobkyně s výjimkou vrácení jistiny jsou nedůvodné. Je evidentní, že žalovaná obdržela finanční prostředky ve výši 45 000 Kč, z nichž neuhradila ničeho. S ohledem na tuto skutečnost a na právní posouzení nároku žalobkyně, jakožto nároku na vydání bezdůvodného obohacení, tedy soud žalobě vyhověl pouze co do částky 45 000 Kč. Jelikož se žalovaná se zaplacením této částky dostala do prodlení, vznikl žalobkyni nárok na zaplacení úroku z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku, jehož výše je přiznána v sazbě dle žalobkyně, které není v rozporu s uts.§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne 22.9.2025, tedy ode dne následujícího po doručení a uplynutí lhůty ve výzvě ze dne 11.9.2025. V tomto rozsahu tedy žalobě vyhověl a ve zbytku byla žaloba zamítnuta.8. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř. a podle poměru úspěchu ( co do 67 %) a neúspěchu ( co do 33 %) přiznal žalobkyni poměrnou část nákladů řízení ve výši 34 %. Náklady řízení spočívají v zaplaceném soudním poplatku ve výši 2 671Kč, odměny za zastoupení účastníka advokátem dle ustanovení § 6, § 7 a § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění, v částce 3 780 Kč á úkon za 3 úkony právní služby (převzetí zastoupení, kvalifikovaná výzva k plnění, žaloba), náhrada hotových výdajů advokáta za 3 úkony právní služby po 450 Kč dle ustanovení § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. Podle ustanovení § 137 odst. 3 o.s.ř. se částka odměny a náhrad advokáta zvyšuje o 21% daň z přidané hodnoty dle zákona č. 235/2004 Sb. Celkem tedy náhrada nákladů řízení představuje částku ve výši 15 361Kč. Podle poměru úspěchu a neúspěchu pak byly žalobkyni přiznány ve výši 5 222,74Kč tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku uvedeno. , adresa, plnění bylo určeno podle ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. k rukám zástupce žalobkyně.9. O lhůtách a způsobu splnění veškerých povinností z tohoto rozsudku soud rozhodoval podle § 160 odst. 1 o. s. ř. věta druhá a uložil žalovanému splnit povinnosti vyplývající z tohoto rozhodnutí v obecné 3 denní lhůtě.