31 C 332/2025-47 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným zdejšímu soudu dne 30.7.2025, ve znění jeho doplnění ze dne 18.11.2025, domáhá vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 102 815,72 Kč, úrok 14,9 % ročně z částky 102 815,72 Kč od 24.6.2025 do 23.7.2025, úrok 12 % ročně z částky 102 815,72 Kč od 4.7.2025 do zaplacení, úrok 12 % ročně z částky 102 815,72 Kč od 24.7.2025 do zaplacení a kapitalizovaný úrok ve výši 5 427,25 Kč, jakož i náhradu nákladů řízení. Žaloba je odůvodněna tím, že žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 9.5.2018 rámcovou smlouvu č. , hodnota, , a to v souladu s obchodními podmínkami žalobkyně. Na základě této smlouvy byl žalovanému aktivován běžný účet č. , č. účtu, . Dne 11.8.2021 uzavřel žalovaný s žalobkyní dodatek č. , hodnota, k této rámcové smlouvě a požádal o poskytnutí úvěru ve výši 120 000 Kč. Jelikož žalovaný splnil všechny smluvní předpoklady, žalobkyně mu úvěr dne 11.8.2021 schválila. Před uzavřením této smlouvy žalobkyně prověřila a vyhodnotila úvěruschopnost žalovaného, a to z interních a externích databází a dále pak z údajů poskytnutých žalovaným, když vycházela z příjmu od zaměstnavatele , právnická osoba, ve výši 18 728 Kč měsíčně, z příjmů ostatních členů domácnosti ve výši 27 000 Kč, ze sdělení, že žalovaný bydlí u rodičů, má jiné splátky ve výši 3 542 Kč a výdaje domácnosti ve výši 4 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3 000kč, sestávající se z jistiny a úroku 14,9% p.a., ke každému 14. dni v měsíci, počínaje 14.9.2021, s předpokládaným datem splacení ke dni 14.4.2026. Dodatkem č. , hodnota, k Rámcové smlouvě ze dne 02.01.2025 žalobkyně s žalovaným sjednali odklad splátek splatných dne 24.01.2025 a dne 24.02.2025. Splátky od 14.09.2021 do 24.03.2025 byly splaceny. Na splátku dne 24.04.2025 bylo ze strany žalovaného dne 24.04.2025 zaplaceno pouze 20,64 Kč, přičemž tuto částku si žalobkyně započetla částí ve výši 0,- Kč na úhradu jistiny splátky a částí ve výši 20,64 Kč na úhradu úroku splátky. Na splátku dne 24.04.2025 bylo ze strany žalovaného dne 25.04.2025 zaplaceno pouze 0,03 Kč, přičemž tuto částku si žalobkyně započetla částí ve výši 0,- Kč na úhradu jistiny splátky a částí ve výši 0,03 Kč na úhradu úroku splátky. Počínaje splátkou ke dni 24.04.2025 nebyly splátky ze strany žalovaného uhrazeny řádně a včas. Jelikož žalovaný své povinnosti ze smlouvy nesplnil, využila žalobkyně svého oprávnění a dne 24.6.2025 úvěr zesplatnila. Ke dni zesplatnění se dlužná pohledávka sestávala z nesplacené jistiny ve výši 102 815,72 Kč (jistina neobsahuje žádné úroky, úroky z prodlení, pokuty, poplatky ani jiné položky) a z nesplaceného smluvního úroku z úvěru (kapitalizovaný úrok) ve výši 5 427,25 Kč, který je souhrnem nesplacených smluvních úroků ode dne 24.03.2025 do 23.05.2025 ve výši 14,9 % z nesplacené jistiny ve výši 102 815,72 Kč a dále pak od 24.05.2025 do 23.06.2025 ve výši 14,9 % z nesplacené jistiny ve výši 102 589,39 Kč. Součástí kapitalizovaného úroku je případně také nesplacený smluvní úrok za období splátkových prázdnin sjednaných Dodatkem č. , hodnota, k Rámcové smlouvě č. , hodnota, . Žalobkyně dále požaduje od 24.07.2025 smluvní úrok 12 % ročně, a to v souladu s § 122 odst. 4 zákona číslo 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v účinném znění. Celkový dluh vyplývající z úvěrové smlouvy č. , IBAN, ke dni podání žaloby činí na jistině částku ve výši 102 815,72 Kč, spolu se smluvním úrokem 14,9 % ročně z částky 102 815,72 Kč od 24.06.2025 do 23.07.2025, spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 102 815,72 Kč od 04.07.2025 do zaplacení, spolu se smluvním úrokem 12 % ročně z částky 102 815,72 Kč od 24.07.2025 do zaplacení a kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 5 427,25 Kč. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani přes předžalobní upomínku.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Z provedeného dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav. Z rámcové smlouvy č. , hodnota, má soud za prokázané, že tato byla uzavřena mezi žalobkyní a žalovaným, a na jejímž základě žalobkyně zřídila pro žalovaného běžný účet 1707539012, a to dne 9.5.2018. Z dodatku č. , hodnota, k rámcové smlouvě ze dne 11.8.2021 má soud za prokázané, že žalovaný požádal o úvěr ve výši 120 000 Kč, kdy se zavázal tento splácet v 57 měsíčních splátkách ve výši 3 002 Kč ke každému 14. dni v měsíci, počínaje měsícem následujícím po čerpání úvěru s úrokovou sazbou ve výši 14,90% ročně. Z dodatku č. , hodnota, ze dne 2.1. 2025 má soud za prokázané, že došlo mezi účastníky k dohodě o odkladu splátek za leden a únor 2025. Ze splátkového kalendáře má soud za prokázaný přehled jednotlivých splátek ze strany žalovaného. Z dodatku č. , hodnota, ze dne 10.10.2021, z dodatku č., hodnota, ze dne 12.7.2023, z dodatku č. , hodnota, ze dne 14.2.2022, z dodatku č., hodnota, ze dne 11.6.2022 má soud za prokázané, že mezi účastníky docházelo k drobným úpravám jejich smluvního vztahu, zejména co se týče posunu splatnosti jednotlivých splátek. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru má soud za prokázané, že žalobkyně vyrozuměla žalovaného o podmínkách úvěru, z dokladu o načerpání úvěru má soud za prokázané že dne 11.8.2021 žalobkyně žalovanému poskytla částku 120 000 Kč. Z přehledu plateb má soud za prokázané pohyby a platby na účtu žalovaného. Z výzvy ze dne 24.6.2025, ve spojení s poštovním podacím archem ze dne 25.6.2025, má soud za prokázané, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení celé dlužné částky.4. Co se týče posouzení úvěruhodnosti z výpisu ze spořícího účtu žalovaného za období od 1.5.2021do 31.7.2021, má soud za zjištěné, že žalovanému byla ze strany zaměstnavatele poslána dne 13.5.2021částka 22 387 Kč označená jako dobírka mzdy, dne 14.6.2021 shodně částka 27 269 Kč, v měsíci červenci pak žádná částka připsána nebyla.5. Po zhodnocení provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru dle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Na vztah mezi původními účastníky dále dopadá zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“). Podle ust. § 86 odst. 1 věty druhé z. s. ú., ve znění účinném od 1. 12. 2016, věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle ust. § 87 odst. 1 z. s. ú., poskytne-li poskytovatel spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná, přičemž námitku neplatnosti může spotřebitel uplatnit v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy.6. Podle nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Podle rozsudku Nejvyššího soudu z 25. 7. 2018, sp. zn. , spisová značka, , věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech.7. V daném případě žalobkyně tvrdila, že s odbornou péčí prověřila úvěruschopnost žalovaného, když vycházela z údajů, které jí sdělil žalovaný před uzavřením smlouvy, které jsou popsány pod bodem 4 toho odůvodnění. V řízení však nebylo prokázáno, jakým způsobem tyto prověřila, snad jedině z předloženého výpisu ze spořícího účtu žalovaného jsou zřejmé platby ze strany zaměstnavatele, avšak v jiné výši, než jak tvrdí žalobkyně, nicméně další příjmy domácnosti ve výši 27 000 Kč a výdaje žalovaného žádným způsobem ověřeny nebyly, resp. nebylo prokázáno jejich ověření a to ani přes poučení, které se žalobkyni ve smyslu ust. § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. při nařízeném ústním jednání dostalo. Protože splnění uvedené povinnosti se nepodařilo zjistit, musel soud dospět k závěru, že žalobkyně nedostála své zákonné povinnosti dle ust. § 86 odst. 1 z. s. ú., a tudíž je smlouva neplatná.8. Shora citované ust. § 87 odst. 1 z. s. ú. svým jazykovým výkladem vede k závěru, že porušení povinnosti dle ust. § 87 odst. 1 věty druhé z. s. ú. vyvolává relativní neplatnost smlouvy, kterou musí dlužník namítnout a soud ji z vlastní povinnosti nezkoumá. Tento výklad je však v rozporu s evropským právem, jak konstatoval rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 OPR-Finance, kde uvedl, že „články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této s