35 C 150/2025-66 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobou, podanou 21. 5. 2024, žalobkyně uplatnila pohledávku v částce 30 000 Kč s úrokem z prodlení 12 % ročně z částky 30 000 Kč od 5. 4. 2025 do zaplacení a náklady na upomínky 1 000 Kč, a to z titulu nesplaceného úvěru. Žaloba je odůvodněna tím, že dne 22. 12. 2023 byla mezi žalobkyní jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem uzavřena smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, , kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč, který byl žalovanému vyplacen dle dispozic ve smlouvě. Smlouva o úvěru byla sjednána elektronicky prostřednictvím klientské zóny. Žalovaný se zavázal úvěr s úroky splatit v měsíčních splátkách ve výši 4 500 Kč vždy k 15. dni příslušného kalendářního měsíce. Před uzavřením smlouvy žalobkyně provedla posouzení úvěruschopnosti žalovaného, kdy vycházela ze tří výpisů z účtu žalovaného, z výplatních pásek, z negativní lustrace v registru SOLUS a REPI, a dále ze sdělených údajů, podle kterých byl žalovaný svobodný, neměl vyživované děti, byl zaměstnán u , právnická osoba, . s průměrným příjmem 25 452 Kč, náklady na bydlení 3 000 Kč, pravidelnými finančními závazky ve výši 5 899 Kč (splátky , právnická osoba, 1 150 Kč a 4 548 Kč a Cofidis 201 Kč, a výdaji na sázky 5 246 Kč, kdy po uhrazení splátky na daný úvěr 4 500 Kč žalovanému zůstává 6 807 Kč. Žalovaný nedodržel splátkový kalendář a dostal se do prodlení se splátkou, jež byla splatná dne 15. 11. 2024. Žalobkyně zaslala žalovanému upomínku dne 20. 11. 2024, a protože žalovaný dlužné závazky neuhradil, žalobkyně zaslala žalovanému druhou upomínku ze dne 5. 12. 2024. I přes upomínky žalobkyně nebyla dlužná měsíční splátka uhrazena, žalobkyně proto dle smlouvy přistoupila k zesplatnění úvěru dne 21. 3. 2025. Žalovaný dosud neuhradil na jistinu pohledávky ničeho. Žalobkyně nárokuje zaplacení dlužné jistiny úvěru 30 000 Kč, zákonného úroku z prodlení a nákladů na dvě shora uvedené upomínky v částce 1 000 Kč.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.3. Podle § 115a o. s. ř. soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání a z předložených listinných důkazů v zásadě zjistil skutečnosti tvrzené žalobkyní. Z předložených listin však vyplynuly i další zjištění.4. Pokud jde o posouzení úvěruschopnosti žalovaného, soud považuje výsledek prezentovaný žalobkyní za nedostatečný a nesprávný. Není zřejmé, proč náklady žalovaného na bydlení činí pouze 3 000 Kč, když náklady na bydlení v , Anonymizováno, se běžně pohybují v částkách řádově několikanásobně vyšších. Žalobkyně nedostatečně prověřila výši závazků žalovaného, neboť z výpisů z účtu je snadno čitelné, že žalovaný kromě úvěrů od , právnická osoba, a Cofidis čerpal opakovaně úvěr také od , právnická osoba, v celkové částce 45 000 Kč, kdy výše měsíční splátky těchto úvěrů není zjištěna. Žalobkyní vypočtená částka, která žalovanému měsíčně zůstává, tedy 6 807 Kč, je iluzorní, neboť nijak nereflektuje další závazky žalovaného, a především vůbec nezohledňuje výdaje na stravu, hygienu, oblečení a osobní dopravu, které u běžného dospělého údajnou zbývající částku snadno konzumují. Z výpisů z účtu žalovaného je také snadno čitelné, že takto zkoumaný účet žalovaný využívá pouze k inkasování výplaty a úvěrů a k pravidelnému sázení, když částky výplaty a poskytnutých úvěrů celkem pravidelně převádí na jiný účet či vybírá hotovost. Celková částka měsíčních čerpání neodpovídá závěrům žalobkyně o výdajích žalovaného, přičemž na účtu nezůstává žádná rezerva, žalovaný na účtu hospodaří nadoraz. Žalobkyně tedy sice formálně splnila svou povinnost dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, posoudit (a prověřit) úvěruschopnost žadatele o úvěr, vyhodnotila ji ovšem nedostatečně a nesprávně, neboť z předložených listin vyplývá, že žalovaný nebyl schopen poskytnutý úvěr splácet, ostatně žalobkyni za celou dobu neposkytl žádnou splátku.5. Z výpisu transakcí vyplývá, že žalovaný poskytl žalobkyni dne 22. 12. 2023 částku 1 Kč převodem ze svého účtu, a žalobkyně dne 27. 12. 2023 převedla na účet žalovaného částku 30 000 Kč. Ze samotné úvěrové smlouvy vyplývá, že žalobkyně poskytla žalovanému úvěr v částce 30 000 Kč za úrok 15 % měsíčně (tj. 180 % ročně), který měl činil celkem 54 000 Kč, přičemž pravidelné měsíční splátky 4 500 Kč měly umořovat nejprve úrok a poté s poslední splátkou úroku byla splatná také jistina úvěru. Po těchto zjištěních soud nemusel zkoumat další kritéria smlouvy, neboť úrok 180 % ročně je bez jakýchkoli pochybností zcela nemravný a nehorázný, když mnohonásobně překračuje obvyklou výši úroků z úvěru (notoricky známé kritérium lichvy s úrokem 100 % ročně je zde ještě podstatně více překročeno). Úvěrová smlouva je tak zcela jednoznačně stižena absolutní neplatností dle § 588 občanského zákoníku pro zjevný rozpor s dobrými mravy.6. Vztah mezi účastníky je tak třeba vypořádat podle pravidel o bezdůvodném obohacení. Žalovaný poukázal na účet žalobkyně 1 Kč a žalobkyně poukázala na účet žalovaného 30 000 Kč, to znamená, že o částku 29 999 Kč, kterou žalovaný přijal a nesplatil, se bezdůvodně obohatil ve smyslu § 2991 občanského zákoníku, a je povinen částku takto získaného plnění vrátit. Protože se žalovaný na základě výzvy žalobkyně dostal do prodlení, podle § 1970 občanského zákoníku je dále povinen zaplatit žalobkyni úrok z prodlení v sazbě dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud proto žalobě v tomto rozsahu vyhověl, byť z jiného právního důvodu, a k plnění určil běžnou lhůtu dle § 160 odst. 1 o. s. ř. Ve zbývajícím rozsahu, kde nároky žalobkyně mají plynout ze smlouvy, soud žalobu částečně zamítl.7. Protože byla žalobkyně ve věci převážně úspěšná a její neúspěch je pouze nepatrný, podle § 142 odst. 3 o. s. ř. jí soud přiznal právo na náhradu nákladů řízení v plném rozsahu. Náklady řízení žalobkyně tvoří soudní poplatek 1 240 Kč, odměna za zastoupení advokátem podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve výši 1 200 Kč (tři úkony právní služby po 400 Kč za převzetí zastoupení, výzvu k plnění a podání žaloby, neboť žaloba je zjednodušeným a formulářovým podáním, které se v jednotlivých řízeních opakuje, a liší se pouze údaji o datech a peněžních částkách) a náhrada hotových výdajů advokáta ve výši 300 Kč (tři úkony po 100 Kč). Podle § 137 odst. 3 o. s. ř. se částka odměny a náhrad advokáta zvyšuje o 21% daň z přidané hodnoty.