36 C 260/2025-75 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalované zaplacení částky 125 547 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výrocích I. – III. tohoto rozsudku a náhrady nákladů řízení. Žalobu odůvodnil tím, že žalobce jakožto pronajímatel pronajal žalované coby nájemkyni na základě nájemní smlouvy ze dne 8. 12. 2022 byt č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, v k. ú. , adresa, , zapsaný na LV č. , hodnota, (dále též jen „byt“) za nájemné po jeho úpravě dodatkem ze dne 20. 1. 2023 ve výši 16 500 Kč splatné k 25. dni měsíce předcházejícímu, za který se nájemné hradí, přičemž 15 000 Kč představuje nájemné a 1 500 Kč představují zálohy na služby. Žalovaná nezaplatila nájemné a služby za měsíc květen 2023 ve výši 11 700 Kč splatné dne 25. 4. 2023, červen, červenec, září a říjen ve výši 16 500 Kč (tedy 4 x 16 500 Kč), čímž jí vznikl dluh na nájemném a zálohách na služby ve výši 77 700 Kč. Žalovaná dále neuhradila vyúčtování služeb za užívání bytu za dobu od 1/2023 – 10/2023 ve výši 46 897 Kč splatné dne 20. 5. 2024 a vyúčtování za téže období za užívání venkovního stání ve výši 950 Kč splatné rovněž 20. 5. 2024. Před podáním žaloby byla žalovaná neúspěšně opakovaně vyzývána k zaplacení dlužné částky.2. K dotazu soudu, z jakého důvodu požaduje žalobce zaplacení záloh na služby za období měsíců uvedených v žalobě, když již bylo vystaveno vyúčtování, žalobce uvedl, že má za to, že tyto částky byly zohledněny ve vyúčtování jako zaplacené, ač zaplaceny nebyly.3. Podáním ze dne 15. 10. 2025 vzal žalobce svou žalobu částečně zpět co do částky 950 Kč vč. úrokového příslušenství, pročež postupoval soud dle ust. § 96 odst. 1 – 4 o. s. ř. a řízení v tomto rozsahu zastavil (výrok I. tohoto rozsudku).4. Soud nařídil ústní jednání na den 15. 4. 2026, ke kterému se žádný z účastníků (žalobce se prostřednictvím svého zástupce z jednání omluvil) nedostavil, pročež soud postupoval dle ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků řízení.5. Soud po provedeném dokazování dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci. Strany spolu uzavřely dne 8. 12. 2022 nájemní smlouvu, kterou přenechal žalobce byt k užívání žalované za nájemné ve výši 12 900 Kč splatným k 25. dni před měsícem, za který se nájemné hradí, žalovaná se zavázala spolu s nájemným hradit žalobci zálohy na služby spojené s užíváním bytu ve výši 1 500 Kč. Strany sjednaly povinnost žalobce ke každoročnímu vyúčtování skutečných nákladů na služby nejpozději do 30. 4. Dodatkem č. 1 ze dne 20. 1. 2023 strany zvýšily nájemné na částku 14 000 Kč. Z detailního přehledu předpisů a plateb za rok 2023 bylo zjištěno, že žalovaná za období od 1 – 10/2023 uhradila částku 85 200 Kč platbami ze dne 3. 1. 2023 ve výši 14 400 Kč (s poznámkou přiřazeno k 01/2023), ze dne 3. 2. 2023 ve výši 28 800 Kč (s poznámkou přiřazeno k 02 a 03/2023), ze dne 11. 4. 2023 ve výši 16 500 Kč (s poznámkou přiřazeno k 04/2023), ze dne 4. 8. 2023 ve výši 16 500 Kč (s poznámkou přiřazeno k 08/2023) a ze dne 17. 8. 2023 ve výši 9 000 Kč (s poznámkou přiřazeno k 02,03 a 05/2023). Z protokolu o vyúčtování vyplývá, že žalobce zohlednil ve vyúčtování za dobu od 1/2023 – 10/2023 platby žalované na zálohách na služby ve výši 7 500 Kč (za měsíce 01-04/2023 a 08/2023) a předepsal žalované k úhradě nedoplatek ve výši 46 897 Kč (celkové náklady činily 54 397 Kč) se splatností do 20. 5. 2024. Z těchto listin je evidentní, že za měsíce květen, červen, červenec, září a říjen nebylo na zálohách na služby žalovanou ničeho uhrazeno. Výzvami ze dne 21. 11. 2024 a 3. 4. 2025 vyzval žalobce žalovanou k úhradě dlužné částky. Vlastnické právo žalobce k bytu vyplývá z výpisu z KN na č. l. 35. Žádné další důkazy nebyly navrhovány k provedení, a proto soud poté co shora specifikované listiny provedl k důkazu, ukončil dokazování.6. Podle § 2201 OZ platí, že nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.7. Podle § 2251 odst. 1 OZ nájemce platí nájemné předem na každý měsíc nebo na jiné ujednané platební období, nejpozději do pátého dne příslušného platebního období, nebyl-li ujednán den pozdější. Společně s nájemným platí nájemce zálohy nebo náklady na služby, které zajišťuje pronajímatel.8. Soud po provedeném dokazování dospěl k závěru o částečné důvodnosti uplatněného nároku. Strany spolu uzavřely nájemní smlouvu, kterou žalobce přenechal žalované k užívání byt a žalovaná se zavázala za užívání bytu hradit nájemné ve výši 15 000 Kč. Jelikož žalovaná neuhradila nájemné za dlužné měsíce květen 2023 ve výši 10 200 Kč a červen, červenec, září a říjen 2023 ve výši 4 x 15 000 Kč, celkem 60 000 Kč, zavázal ji soud k úhradě dlužné částky z titulu dlužného nájemného ve výši 70 200 Kč. Žalovaná rovněž ve lhůtě neuhradila svůj dluh z vyúčtování za služby spojené s užíváním bytu ve výši 46 897 Kč, pročež ji soud uložil tuto povinnost ke splnění. Jelikož žalovaná dlužné nájemné ani vyúčtování služeb ve lhůtách splatnosti neuhradila, zavázal ji soud k úhradě uplatněného dlužného nájemného dle § 1970 OZ, výše úroků z prodlení vyplývá z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud však shledal žalobu nedůvodnou v tom rozsahu, ve kterém se žalobce domáhal zaplacení záloh na služby za měsíce květen 2023, červen, červenec, září a říjen 2023 ve výši 5 x 1 500 Kč, neboť z rozpisu plateb za rok 2023 a vyúčtování za rok 2023 je evidentní, že žalobce nezohlednil zaplacení těchto dlužných částek (jak uváděl ve svém vyjádření). Dále pak soud odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 1977/2015, dle kterého se pronajímatel poté, co měl provést vyúčtování služeb, nemůže domáhat zaplacení samotných záloh na služby, ale do té doby vzniklý nárok na poplatek z prodlení z těchto záloh mu nezaniká. Soud tudíž přiznal žalobci k zaplacení pouze dlužný úrok z prodlení za dobu, po kterou mělo dojít ze strany žalované k zaplacení záloh na služby do doby, kdy mělo dojít dle nájemní smlouvy k vyúčtování služeb (30. 4. 2024), ve zbylém rozsahu jak záloh na služby, tak i příslušenství, však soud spatřil žalobu nedůvodnou a pod výrokem III. ji zamítl.9. Výrok IV. o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., dle kterého má v řízení převážně úspěšný žalobce právo na náhradu nákladů řízení. Žalobce byl s ohledem na částečné zpětvzetí žaloby a zamítavý výrok III. tohoto rozsudku úspěšný co do 93,27 % a neúspěšný co do 6,73 %, náleží mu tak 86,54 % nákladů řízení. Náklady řízení žalobce zastoupeného advokátem sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 6 278 Kč, odměny zástupce žalobce dle § 7 advokátního tarifu ve výši 6 140 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (převzetí a příprava věci, předžalobní výzva a podání žaloby) vč. 3 režijních paušálů dle § 13 a. t. ve výši 450 Kč za každý úkon. Celkem tak náklady řízení vč. DPH představují částku ve výši 30 199,70 Kč a žalobce má s ohledem na částečný úspěch ve věci právo na zaplacení 86,54 % nákladů, tedy částky ve výši 26 134,82 Kč.10. Pariční lhůta vyplývá z ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. neb soud ve věci nespatřil žádné důvody zvláštního zřetele hodné pro stanovení jiné lhůty k plnění.