11 C 279/2020-21 — Okresní soud v Přerově

1. [právnická osoba] (dříve s [právnická osoba]“ a„ [právnická osoba]“) se žalobou podanou u zdejšího soudu dne [datum] domáhala, aby soud zavázal žalovanou [celé jméno žalované] k zaplacení částky [částka] s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovanou uzavřela dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] (dále jen„ smlouva“), kdy dne [datum] poskytla žalované úvěr v částce [částka], již žalovaná čerpala převodem na její bankovní účet. Žalovaná se ve smlouvě zavázala vrátit žalobkyni poskytnutý úvěr do [datum] spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru v částce [částka], celkem tedy zaplatit částku [částka]. Žalovaná na svůj dluh ničeho neuhradila a žalobkyni proto podle čl. IX.1.a. smlouvy vznikl rovněž nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky [částka] od [datum] do [datum] v částce [částka]. Žalovaná dosud podle smlouvy dluží částku celkem [částka], ač byla upomenuta předžalobní výzvou ze dne [datum]. Žalobkyně rovněž požadovala přiznání úroku z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení. 2. Žalovaná [celé jméno žalované] se k žalobě nevyjádřila a k jednání soudu ve věci se nedostavila. 3. Při provedeném dokazování bylo prokázáno smlouvou o úvěru [číslo] ze dne [datum], včetně výpisu z obchodního rejstříku, že žalovaná uzavřela se žalobkyní smlouvu o úvěru, na základě které byl žalované dle výpisu z účtu dne [datum] poskytnut žalobkyní úvěr v částce [částka]. Žalovaná se jako dlužník zavázala ke splacení poskytnutého úvěru spolu s poplatkem [částka] do [datum]. Výzvou k úhradě dluhu ze dne [datum] bylo prokázáno, že žalobkyně opětovně vyzvala žalovanou k zaplacení dluhu dle smlouvy do [datum]. 4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 5. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 6. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 7. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 8. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem 9. Soud dospěl po provedeném dokazování k závěru, že žalobkyně odeslala dne [datum] žalované převodem na účet částku [částka], která byla na její účet připsána. Soud naopak nemá dosud za prokázanou skutečnost, zda žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalované, přičemž žalobkyně tuto skutečnost ani neučinila předmětem žalobních tvrzení. Soud dále nemá za prokázané ani to, že by žalovaná podepsala či jinak projevila svoji vůli být smlouvou o úvěru vázána a že by žalobkyně řádně vyrozuměla žalovanou o existenci, výši a právním důvodu předmětného dluhu. Žalobkyně, v řízení neprokázala, že by vůbec došlo k uzavření smlouvy mezi žalovanou a žalobkyní. Tvrdila-li žalobkyně, že žalovaná dotčenou smlouvu podepsala či jinak projevila svoji vůli být obsahem této smlouvy vázána, pak ohledně této skutečnosti zůstala pouze v rovině tvrzení bez jakéhokoliv důkazního návrhu schopného projev vůle žalované prokázat. Na uvedeném nic nemění ani snaha žalobkyně detailněji popsat proces uzavření předmětné smlouvy formou registrace na internetových stránkách žalobkyně, jelikož tato tvrzení nejsou podložena žádnými listinami ani jinými důkazními prostředky, které by prokazovaly, že žalovaná danou smlouvu podepsala elektronicky distančním způsobem, není prokázáno, že by žalovaná vůbec nějakým způsobem projevila svou vůli k uzavření smlouvy určeného obsahu a že by kdokoli (tím méně žalovaná) jakákoli jednání popsaná žalobkyní učinila. Nad rámec již uvedeného je nutno dále uvést, že i pokud by soud měl uzavření smlouvy za prokázané, musel by učinit závěr o neplatnosti takové smlouvy z níže uvedených důvodů. 10. Z rozsudku Soudního dvora ze dne [datum], [právnická osoba] v . [jméno] [příjmení] a další, C [číslo], vyplývá, že důkazní břemeno ohledně posouzení úvěruschopnosti žalované nese poskytovatel úvěru, neboť spotřebitel zpravidla nejen nemá přístup k dokumentaci posouzení své úvěruschopnosti, kterou si uchovává poskytovatel, ale zpravidla nemá ani odborné znalosti, které jsou pro náležité posouzení úvěruschopnosti potřeba. S důkazním břemenem je přitom spjato i břemeno tvrzení, kdy nejdříve musí být účastníkem určitá rozhodná skutečnost tvrzena, aby následně mohla být prokázána. Žalobkyni tedy v tomto řízení tížilo břemeno tvrzení a břemeno důkazní stran posouzení úvěruschopnosti žalovaného. V žalobním návrhu nebylo ohledně této skutečnosti ničeho tvrzeno, natožpak prokázáno. Z nařízeného jednání, při němž by žalobkyně mohla být vyzvána k doplnění tvrzení a současně poučena ve smyslu ustanovení § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., se žalobkyně omluvila. Za situace, kdy zákon o spotřebitelském úvěru spojuje posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s otázkou platnosti smlouvy, v níž se úvěr či zápůjčka sjednávají, a žalobkyně tuto skutečnost relevantní pro posouzení platnosti smlouvy o zápůjčce ani neučinila předmětem žalobního návrhu, považuje soud smlouvu o zápůjčce za absolutně neplatnou, neboť žalobkyně neunesla břemeno tvrzení ohledně posouzení úvěruschopnosti žalované. 11. Soud se otázkou posouzení úvěruschopnosti žalované a s tím souvisejících procesních břemen zabýval z úřední povinnosti, neboť neposoudí-li poskytovatel úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí podle ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží, aniž by se jí spotřebitel dovolal. Jedná se o neplatnost absolutní, je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti, než pozitivním zásahem ze strany soudu (srov. rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 3. 2018, č. j. 8 Co 47/2018-50 nebo usnesení Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. Pl. ÚS 1/10, bod 41). Absolutní neplatnost znamená neplatnost právního jednání od samého počátku a na právní jednání se hledí, jako by nikdy nevzniklo a účastníkům z tohoto právního vztahu nevznikají žádná práva ani povinnosti (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 10. 2013, sp. zn. 28 Cdo 2221/2013). 12. Plnění, které si smluvní strany mezi sebou poskytly, představuje s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o úvěru plnění z neplatného závazku, přičemž takové plnění je bezdůvodným obohacením ve smyslu § [číslo] odst. 2 a § 2993 o.z., které jsou si smluvní strany povinny vzájemně vydat. Žalobkyně poskytla žalované částku [částka] a žalovaná jí dosud ničeho neuhradila, proto je povinna vrátit žalobkyni částku [částka]. Žalobkyně má nárok na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. z této částky od [datum], neboť žalobkyně neprokázala, že by žalovanou vyzvala k úhradě dlužné částky dříve, než předžalobní upomínko ze dne [datum], a žalovaná je tedy v prodlení od [datum]. 13. Další nároky uplatněné žalobkyní (poplatek [částka], část zákonného úroku z prodlení za dobu od [datum] do [datum], smluvní pokutu v částce [částka]) soud posoudil jako nedůvodné, neboť nebylo prokázáno uzavření smlouvy o těchto nárocích, případně je taková smlouva neplatná. Soud proto v této části žalobu zamítl. 14. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. za situace, kdy žalobkyně byla v řízení převážně úspěšná (rozdíl mezi jejím úspěchem a neúspěchem ve věci činí 16,2 %), a procesně převážně úspěšné žalobkyni přiznal náro