16 C 208/2021-22 — Okresní soud v Přerově

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”). 2. Předmětem řízení je spor o zaplacení částky [částka] s příslušenstvím, kterou podle skutkových tvrzení dluží žalovaný žalobci na základě„ smlouvy o úvěru“ údajně uzavřené dne [datum] mezi právním předchůdcem žalobce společností [právnická osoba] [obec] (dále jen právní předchůdce žalobce) a žalovaným formou komunikace na dálku, na jejímž základě předchůdce žalobce poskytl žalovanému„ spotřebitelský úvěr ve výši [částka] jako zápůjčku podle § 2390 a násl. občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. – dále jen o.z.“, jež se žalovaný zavázal věřiteli vrátit ve lhůtě splatnosti do [datum]. Žalovaný smluvené povinnosti nesplnil, neboť na dluh žalobci ničeho neuhradil. Žalobci tak vznikl nárok na zaplacení nevrácené jistiny s příslušenstvím v uvedené výši. Smlouvou ze dne [datum] postoupil předchůdce žalobce spornou pohledávku na žalobce. Přes výzvu ani předžalobní upomínku žalovaný dlužnou částku žalobci neuhradil. 3. Soud v projednávané věci rozhodoval podle § 115a o.s.ř. bez nařízení jednání, neboť věc bylo možno rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů a účastníci řízení neměli proti tomuto postupu soudu námitky. 4. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu věci. Žalobce žádnými věrohodnými důkazy neprokázal, že dne [datum] (ani jindy) uzavřel jeho právní předchůdce s žalovaným platnou písemnou smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. o.z. ani platnou písemnou smlouvu o zápůjčce podle § 2390 a násl. o.z. ani podle zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. v platném znění. Žalobcem předložená formulářová smlouva„ o spotřebitelském úvěru uzavřená podle § 2390 o.z.“ nebyla žalovaným vlastoručně ani elektronicky vůbec podepsána. Žalobce tak neprokázal, že jeho předchůdce uzavřel s žalovaným elektronickými prostředky komunikace na dálku spornou smlouvu o tvrzeném obsahu. Smlouva o úvěru nebo o zápůjčce mohla být uzavřena i formou komunikace na dálku prostřednictvím mimo jiné internetu apod., avšak v takovém případě bylo na žalobci, aby jednoznačně prokázal, že k platnému uzavření smlouvy skutečně došlo, což žalobce v projednávané věci nesplnil. Za zmínku ještě stojí, že předchůdce žalobce je takovým odborníkem a profesionálem v oblasti poskytování finančních prostředků licencovaným ČNB (§ 9 zák. č. 257/2016 Sb.), že nad jeho činností je třeba se pozastavit. Předchůdce žalobce totiž podle obsahu sporné smlouvy nečiní rozdíl mezi smlouvou o zápůjčce podle § 2390 o.z. (jež je smlouvou reálnou) a smlouvou o úvěru podle § [číslo] a oba právní instituty zaměňuje. 5. I v případě, že by byla smlouva řádně podepsána zástupcem předchůdce žalobce, byla by podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. stejně absolutně neplatná, neboť žalobce ničím neprokázal, že splnil povinnost uloženou mu uvedeným ustanovením prověřit schopnost žalovaného poskytnutý úvěr nebo zápůjčku žalobci vrátit (tzv. úvěruschopnost). Splnění této zákonné podmínky předchůdcem žalobce potažmo žalobcem musí soud zjišťovat z úřední povinnosti. 6. Z předložených dokladů rovněž vůbec nevyplývá, že by žalobcem tvrzená částka [částka] byla žalovanému skutečně připsána na jeho účet, ani že by se žalovaný na úkor žalobce neoprávněně obohatil. Žalobce žádný věrohodný důkaz o připsání této částky žalovanému na jeho účet nepředložil ani jej neoznačil. Z neoznačené a neverifikované tabulky, kterou si může zhotovit kdokoliv na počítači, je pouze zřejmé, že z nějakého účtu byla údajně dne [datum] odepisována částka [částka] údajně žalovanému. Z žalobcem předložených listin nelze zjistit, zda vůbec ani kdy byla tvrzená částka [částka] skutečně připsána na účet žalovaného podle § 1957 odst. 1 o.z., aby s ní mohl nakládat. 7. Na základě zjištěného skutkového stavu věci soud uzavřel, že žalobce existenci ani oprávněnost uvedeného nároku z titulu tvrzené smlouvy o zápůjčce podle § 2390 o.z. ani z titulu smlouvy o úvěru podle § 2395 a násl. o.z. ani z titulu bezdůvodného obohacení podle § 2991 a násl. o.z. nedoložil. Proto žalobu v celém rozsahu jako nedůvodnou zamítl (odstavec I. výroku rozsudku). 8. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř. Poněvadž podle obsahu spisu procesně úspěšnému žalovanému náklady řízení nevznikly, soud nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků (odstavec II. výroku rozsudku).