16 C 246/2021-24 — Okresní soud v Přerově

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”). 2. Předmětem řízení je spor o zaplacení částky [částka] s příslušenstvím, kterou podle skutkových tvrzení dluží žalovaná žalobci na základě„ smlouvy o úvěru“ údajně uzavřené dne [datum] mezi právním předchůdcem žalobce společností [právnická osoba] [obec] (dále jen právní předchůdce žalobce nebo žalobce) a žalovanou formou komunikace na dálku, na jejímž základě měl předchůdce žalobce poskytnout žalované„ spotřebitelský úvěr ve výši [částka] jako zápůjčku podle § 2390 a násl. občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. – dále jen o.z.“, jež se žalovaná zavázala věřiteli vrátit ve lhůtě splatnosti do [datum]. Žalovaná smluvené povinnosti nesplnila, neboť na dluh žalobci ničeho neuhradila. Žalobci tak vznikl nárok na zaplacení nevrácené jistiny s příslušenstvím v uvedené výši. Smlouvou ze dne [datum] postoupil předchůdce žalobce spornou pohledávku na žalobce. Přes výzvu ani předžalobní upomínku žalovaná dlužnou částku žalobci neuhradila. 3. Soud v projednávané věci rozhodoval podle § 115a o.s.ř. bez nařízení jednání, neboť věc bylo možno rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů a účastníci řízení neměli proti tomuto postupu soudu námitky. 4. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu věci. Žalobce žádnými věrohodnými důkazy neprokázal, že dne [datum] (ani jindy) uzavřel jeho právní předchůdce s žalovanou platnou písemnou smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. o.z. ani platnou písemnou smlouvu o zápůjčce podle § 2390 a násl. o.z. ani podle zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. v platném znění. Žalobcem předložená formulářová smlouva„ o spotřebitelském úvěru uzavřená podle § 2390 o.z.“ nebyla žalovanou vlastoručně ani elektronicky vůbec podepsána. Žalobce tak neprokázal, že jeho předchůdce uzavřel s žalovanou elektronickými prostředky komunikace na dálku spornou smlouvu o tvrzeném obsahu. Smlouva o úvěru nebo o zápůjčce mohla být uzavřena i formou komunikace na dálku prostřednictvím mimo jiné internetu apod., avšak v takovém případě bylo na žalobci, aby jednoznačně prokázal, že k platnému uzavření smlouvy skutečně došlo, což žalobce v projednávané věci nesplnil. Za zmínku ještě stojí, že předchůdce žalobce je takovým odborníkem a profesionálem v oblasti poskytování finančních prostředků licencovaným ČNB (§ 9 zák. č. 257/2016 Sb.), že (podle obsahu sporné smlouvy) zjevně nechápe rozdíly mezi smlouvou o zápůjčce podle § 2390 o.z. (jež je smlouvou reálnou) a smlouvou o úvěru podle § 2395 a násl. o.z. a oba právní instituty zaměňuje nebo směšuje dohromady. Je zarážející, že ČNB takovým„ odborníkům v oblasti úvěrování“ vůbec poskytla licenci. 5. I v případě, že by byla smlouva řádně podepsána žalovanou, byla by podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. stejně absolutně neplatná, neboť žalobce ničím neprokázal, že splnil povinnost uloženou mu uvedeným ustanovením prověřit schopnost žalované poskytnutý úvěr nebo zápůjčku žalobci vrátit (tzv. úvěruschopnost). Splnění této zákonné podmínky předchůdcem žalobce potažmo žalobcem musí soud zjišťovat z úřední povinnosti. 6. Z předložených dokladů rovněž vůbec nevyplývá, že by žalobcem tvrzená částka [částka] byla žalované skutečně připsána na její účet, ani že by se žalovaná na úkor žalobce neoprávněně obohatila. Žalobce žádný věrohodný důkaz o připsání této částky žalované na její účet nepředložil ani jej neoznačil. Z neoznačené, nesrozumitelné a neverifikované fotokopie pouhého řádku snad z nějakého výpisu nelze vůbec nic zjistit. Z žalobcem předložených listin nelze objektivně zjistit, zda vůbec ani kdy byla tvrzená částka [částka] skutečně připsána na účet žalované podle § 1957 odst. 1 o.z., aby s ní mohla nakládat. 7. Na základě zjištěného skutkového stavu věci soud uzavřel, že žalobce existenci ani oprávněnost uvedeného nároku z titulu tvrzené smlouvy o zápůjčce podle § 2390 o.z. ani z titulu smlouvy o úvěru podle § 2395 a násl. o.z. ani z titulu bezdůvodného obohacení podle § 2991 a násl. o.z. nedoložil. Proto žalobu v celém rozsahu jako nedůvodnou zamítl (odstavec I. výroku rozsudku). 8. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř. Poněvadž podle obsahu spisu procesně úspěšné žalované náklady řízení nevznikly, soud nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků (odstavec II. výroku rozsudku).