16 C 272/2021-24 — Okresní soud v Přerově

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”). 2. Předmětem řízení je spor o zaplacení částky [částka] s příslušenstvím, kterou podle skutkových tvrzení dluží žalovaná žalobci na základě smlouvy o bankovních produktech a službách ze dne [datum] ve znění dispozice ke smlouvě o bankovních produktech a službách ze dne [datum], uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce společností [právnická osoba] (dále jen právní předchůdce žalobce nebo žalobce) a žalovanou, na podkladě které předchůdce žalobce poskytl žalované úvěr označený jako Flexikredit, spočívající v čerpání finančních prostředků do povoleného limitu [částka]. Oproti tomu se žalovaná zavázala úvěrový limit nepřekročit a splácet jej dohodnutým způsobem. Žalovaná ale dohodnuté úvěrové podmínky nedodržela, povolený úvěrový rámec překročila, nesplácela splátky řádně a včas a dluh vrátila pouze částečně (ve výši [částka]). Předchůdce žalobce proto úvěrový dluh zesplatnil ke dni [datum]. Předchůdci žalobce tak vznikl nárok na zaplacení nevrácené jistiny úvěru ve výši [částka] a na smluvní poplatky ve výši [částka] (tj. na celkem částku [částka]) a na dohodnutý úrok a zákonný úrok z prodlení. Smlouvou ze dne [datum] postoupil předchůdce žalobce spornou pohledávku na žalobce. Přes výzvu ani předžalobní upomínku žalovaná dlužnou částku žalobci neuhradila. 3. Soud v projednávané věci rozhodoval z důvodu pandemie koronaviru podle § 115a o.s.ř. bez nařízení jednání, neboť věc bylo možno rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů a účastníci řízení neměli proti tomuto postupu soudu námitky. 4. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu věci. Žalobce žádnými věrohodnými důkazy neprokázal, že před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru Flexikredit ze dne [datum] zjišťoval, ověřoval a posuzoval příjmové a výdajové poměry žalované a její schopnost případně poskytnutý úvěr žalobci vrátit (dále jen úvěruschopnost žalované). Tato povinnost byla věřiteli uložena ustanovením § 84 a § 86 odstavec 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. pod sankcí absolutní neplatnosti smlouvy podle § 87 odst. 1 cit. zákona. Břemeno tvrzení i důkazní k prokázání úvěruschopnosti žalované leželo na žalobci. Z obsahu žaloby žádné provádění úvěruschopnosti žalované nevyplývá a žádné další důkazy žalobce v tomto směru neoznačil ani soudu nepředložil. Smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne [datum] je tudíž absolutně neplatná podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. a na základě neplatné smlouvy nelze žalobci uplatněné nároky přiznat. 5. Plnění, které si smluvní strany mezi sebou poskytly, pak představují plnění bez platných závazků, které si musí smluvní strany podle § [číslo] odst. 1 a 2, § 2993 o.z. a podle § 87 zákona č. 257/2016 Sb. vzájemně vrátit. V řízení bylo prokázáno, že na základě absolutně neplatné smlouvy o úvěru poskytl předchůdce žalobce žalované částku [částka] a že žalovaná vrátila předchůdci žalobce potažmo žalobci celkem částku [částka]. Neuhrazený nedoplatek úvěrové jistiny zůstal ve výši [částka]. 6. Soud provedl zaúčtování vzájemných plnění z úřední povinnosti. Žalovaná dosud žalobci nevrátila na jistině úvěru částku [částka]. Soud proto uložil žalované na základě § [číslo] odst. 1 a 2, § [číslo] o. z. a § 87 zákona č. 257/2016 Sb. povinnost zaplatit žalobci zbývající dlužnou částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně od [datum] do zaplacení podle § 160 odst. 1 o.s.ř. (odstavec I. výroku rozsudku). 7. V celém dalším zbývajícím rozsahu soud žalobu jako neoprávněnou zamítl, neboť se jednalo o plnění (poplatky i smluvní úroky) požadované na základě absolutně neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru (odstavec II. výroku rozsudku). 8. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobce byl ve sporu úspěšný pouze částečně v rozsahu 68 % (počítaje z punkta jistiny [částka] a zákonných úroků z prodlení [částka]) a neúspěšný v rozsahu 32 % (počítaje z punkta jistiny [částka], úroků [částka] a zákonných úroků z prodlení [částka]). Podle § 142 odst. 2 o.s.ř. má proto žalobce právo na poměrnou část nákladů řízení ve výši 36 % (od úspěchu 68 % bylo třeba odečíst neúspěch ve výši 32 %) v celkové výši [částka]. Přiznaná částka představuje žalobcem zaplacený soudní poplatek z podané žaloby ve výši [částka] a účelně vynaložené náklady za zastoupení advokátem, kterému dle § 11 odst. 1 písm. a) a d) a § 14b odst. 1 bod 1. vyhlášky č. 177/1996 Sb. náleží odměna za 3 úkony právní služby (za převzetí a přípravu zastoupení, za kvalifikovanou výzvu k plnění a návrh ve věci samé) ve výši [částka] za 1 úkon právní služby, to znamená za 3 úkony právní služby celkem [částka], a podle § 14b odst. 5 písm. a) citované vyhlášky paušální náhrada hotových výdajů ve výši [částka] za každý ze 3 úkonů právní služby, t.j. celkem [částka], a dále daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % stanovená ze základu ve výši [částka] částkou [částka]. Podle přehledu věcí vedených u Okresního soudu v Přerově žalobce uplatňuje i vůči dalším žalovaným obdobné nároky ve skutkově i právně obdobných věcech opakovaně na ustáleném vzoru. Z formulářových návrhů na vydání elektronických platebních rozkazů je zřejmé, že návrhy se týkají typově stejných sporů a mají obdobnou strukturu, do níž se doplňují konkrétní údaje. Celkové náklady řízení žalobce činily částku [částka], z níž 36 % činí částku [částka] (odstavec III. výroku rozsudku).