7 C 282/2021-25 — Okresní soud v Přerově

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky [částka] s příslušenstvím. V žalobě uvedla, že s žalovanou uzavřela dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] (dále jen "smlouva o úvěru"). Na základě smlouvy o úvěru poskytla žalobkyně žalované částku [částka]. Žalovaná se zavázala vrátit půjčenou částku v 48 měsíčních splátkách po [částka], úrok byl dohodnut v nominální výši 75,95 % ročně, byl dohodnut poplatek za pojištění ve výši [částka] měsíčně. Žalovaná zaplatila pouze 4 splátky v celkové výši [částka], po zesplatnění bylo zaplaceno celkem [částka]. V důsledku prodlení došlo k automatickému zesplatnění k [datum]. Žalobkyně uplatnila nárok na dlužnou jistinu a přirostlé nesplacené úroky (tzv. nové jistiny) ve výši [částka]. Žalobkyně dále uplatnila nárok na smluvní pokutu ve výši [částka] z prodlení se splátkou [číslo] náhradu nákladů v souvislosti s prodlením 2 x [částka] a nárok na smluvní pokutu za období od [datum] do [datum] ve výši [částka] a dále úrok ve výši 75,63 % ročně z původní dlužné jistiny [částka]. 2. Pokud se týká prověření schopnosti žalované řádně splácet úvěr uvedla žalobkyně, že tato byla prověřena na základě dokladů a informací od žalované a dále z databází SOLOS a NRKI. Žalovaná nebyla evidována v insolvenčním rejstříku, neměla smlouvy ve stavu vymáhání, doklad totožnosti nebyl evidován jako neplatný, zaměstnavatel žalované nebyl evidován v insolvenčním rejstříku. 3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 4. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru ze dne [datum] a oznámení o schválení úvěru má soud za prokázáno, že mezi účastníky došlo k uzavření smlouvy o úvěru. Obsahem smlouvy byl závazek žalobkyně poskytnout žalované úvěr ve výši [částka] a závazek žalované splatit úvěr včetně sjednaných úroků a poplatků celkem ve výši [částka] v 48 splátkách po [částka]. Zápůjční úroková sazba byla dohodnuta ve výši 75,95 % ročně. 5. Z otisku at z elektronického výpisu při pohybu na účtu má sodu za prokázáno, že částka [částka] byla vyplacena [datum] na účet č. [bankovní účet]. Ze smlouvy a výpisu z účtu žalované má soud za prokázáno, že se jedná o účet žalované. 6. Z karty klienta soud zjistil, že žalovaná zaplatila v lednu až listopadu 2020 celkem [částka]. Žalovaná v řízení netvrdila ani neprokázala, že by zaplatila částku vyšší, než žalobkyně tvrdí. 7. Z hodnocení klienta soud zjistil, že žalobkyně měla při posouzení schopnosti žalované splácet úvěr k dispozici následující údaje: příjem [částka] ze zaměstnání. výdaje [částka] (životní minimum), bydlení [částka], ostatní [částka], 1 dítě [částka], bydlení u rodičů, vdaná, vzdělání maturita. 8. Z výpisu z účtu žalované č. [bankovní účet] soud zjistil, že jí byla vyplacena mzda za listopadu 2019 ve výši [částka], z potvrzení o příjmu zaměstnavatele žalované soud zjistil, že průměrný měsíční příjem za dobu od 1.8. do [datum] činil [částka]. 9. Z výpisu z registru [příjmení] má soud za prokázáno, že žalovaná nebyla k [datum] v evidenci. 10. Z výpisu z NRKI sodu zjistil, že žalované bylo přiděleno skóre 308, tj. hodnocení: nízké body pro interní score cards, vyšší riziko, úvěr výrazněji limitován výší vyplacené částky, případně zamítán (rozpětí skóre [číslo]). 11. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 12. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 13. Podle § 86 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 14. Podle § 87 odst.1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 15. Podle ust. § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 16. Podle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 17. Podle rozhodnutí Soudního dvora C [číslo] vnitrostátní soud zkoumá z úřední povinnosti, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele spočívající v povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Výslovně uvedl (v odpovědi na položenou předběžnou otázku), že články 8 a 23 směrnice 2008 musí být vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. 18. Soud dospěl k závěru, že smlouva uzavřená dne [datum] mezi účastníky je neplatná. 19. Věřiteli je zákonem uložena povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Toto je věřitel povinen učinit jak před vznikem závazku, tak před jeho jakoukoliv změnou, která by znamenala významné navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru. Zákon nestanoví přesný postup či hierarchii informací nutných k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V řadě případů mohou věřiteli dostačovat již informace, které má o spotřebiteli na základě předchozích či současných smluvních vztahů. Tyto informace mohou být dostatečným důvodem pro odmítnutí poskytnout spotřebitelský úvěr (opakované prodlení se splácením předchozích úvěrů apod.), nemohou však být samy o sobě dostačující pro kladné rozhodnutí o poskytnutí spotřebitelského úvěru (některé pohyby na platebním účtu spotřebitele mohou představovat peněžní toky např. příbuzného spotřebitele; stejně tak věřitel nemusí mít povědomí o všech dluzích spotřebitele u jiných věřitelů apod.). 20. Ustanovení § 86 odst. 1 zák.č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru výslovně předpokládá, že zdrojem informací může být i samotný spotřebitel. Toto však nepřesouvá důkazní břemeno za správnost poskytnutých údajů na spotřebitele, ani nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí. Věřitel se tak nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti (např. pokud výdaje na bydlení či stravování nebo jiné náklady neodpovídají cenám v místě a časem obvyklým apod.), je věřitel povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, případně je v rámci svých možností jiným způsobem ověřit. 21. Posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. Analýzu této schopnosti je nutno provést na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Analýza pouze jedné ze stran rozpočtu sama o sobě k posouzení schopnosti splácet spotřebitelský úvěr nepostačuje, neboť např. ze samotné informace o čistých měsíčních příjmech spotřebitele není možné říci, zda bude schopen platit splátky, pokud nejsou současně známy všechny jeho ostatní výdaje. Při posouzení úvěruschopnosti musí věřitel vždy zohlednit rodinné postavení spotřebitele, tedy zda vyživuje další osoby, anebo naopak zda se na fin