12 C 242/2022-24 — Okresní soud v Přerově

1. Žalobkyně se domáhá proti žalovanému zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení. Nárok odůvodňuje tím, že spol. [právnická osoba] (dále jen„ původní věřitelka“) poskytla žalovanému dne [datum] (na bankovní účet žalovaného č. [bankovní účet]), na základě smlouvy o úvěru uzavřené s žalovaným elektronicky (prostřednictvím webového rozhraní původní věřitelky), úvěr ve výši [částka], který se žalovaný zavázal splatit nejpozději do [datum]. Žalovanou částku tvoří rovněž poplatek za poskytnutí úvěru ve výši [částka]. Žalovaný úvěr čerpal, avšak do uvedeného data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátil. Původní věřitelka ověřovala schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr. Žalobkyně nabyla pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne [datum] mezi původní věřitelkou a žalobkyní. 2. Žalovaný se i přes výzvu soudu k žalobou uplatněnému nároku nijak nevyjádřil. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků za splnění podmínek v ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř., neboť žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce svoji neúčast u jednání omluvila a žalovaný, ač řádně předvolán, se k jednání bez omluvy nedostavil. 3. Z listiny nadepsané jako smlouva o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že na této listině je zachycen návrh obsahu vzájemných práv a povinností mezi původní věřitelkou a žalovaným spočívajících mj. v povinnosti původní věřitelky poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši [částka], a naproti tomu v povinnosti žalovaného poskytnuté peněžní prostředky vč. poplatku [částka] splatit v pravidelných měsíčních splátkách nejpozději do [datum]. Předmětná listina je na samém konci podepsána pouze na straně zapůjčitele, kterým je v listině označena původní věřitelka. Na straně klienta (žalovaného) není listina kýmkoliv podepsána a neobsahuje ani jakýkoliv jiný projev vůle žalovaného být vázán právy a povinnostmi v ní obsaženými. 4. Z listiny označené jako potvrzené o provedené platbě soud zjistil, že původní věřitelka odeslala dne [datum] částku [částka] na účet č. [bankovní účet]. 5. Ze sdělení [právnická osoba], ze dne [datum], soud zjistil, že majitelem běžného účtu č. [bankovní účet] byl v období od [datum] do [datum] žalovaný. 6. Z listiny nadepsané jako smlouva o postoupení pohledávek vč. seznamu (tabulky) postoupených pohledávek soud zjistil, že původní věřitelka na základě písemné dohody ze dne [datum] převedla na žalobkyni pohledávku za žalovaným ve výši [částka]. 7. Z listiny nadepsané jako oznámení o postoupení pohledávky vč. podacího lístku České pošty, s. p., soud zjistil, že dne [datum] podal právní zástupce žalobkyně k poštovní přepravě doporučený dopis adresovaný žalovanému a obsahující mj. výzvu k úhradě dlužné částky ve lhůtě tří dnů. 8. Z ostatních provedených důkazů nezjistil soud žádné pro rozhodnutí věci významné skutečnosti. 9. Na základě provedených důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu. V řízení bylo prokázáno, že původní věřitelka poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši [částka], tuto pohledávku za žalovaným ještě před podáním žaloby převedla písemnou dohodou na žalobkyni, přičemž žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky poprvé až v rámci oznámení o postoupení pohledávky. V řízení naopak nebylo prokázáno, že by žalovaný podepsal či jinak vyjádřil svoji vůli být vázán obsahem listiny označené jako smlouva o spotřebitelském úvěru. 10. Z hlediska právního posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že původní věřitelka uzavřela s žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávek podle ustanovení § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), na základě níž původní věřitelka postoupila žalobou uplatněnou pohledávku žalobkyni, které tedy v tomto řízení svědčí aktivní věcná legitimace. Žalobkyně ovšem v řízení neprokázala, že by původní věřitelka uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru dle ustanovení § 2395 a násl. o. z., jelikož nebylo prokázáno, že by žalovaný jakkoliv projevil vůli být vázán obsahem tvrzené smlouvy. S ohledem na uvedené soud právně kvalifikoval vztah mezi účastníky jako bezdůvodné obohacení žalovaného na úkor žalobkyně podle ustanovení § 2993 o. z., jelikož původní věřitelka poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši [částka] a žalovaný neprokázal, že by původní věřitelce či žalobkyni něčeho uhradil. Žalobkyni v souladu s ustanovením § 1958 odst. 1 a § 1970 o. z. ve spojení s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. náleží i právo na zaplacení úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, neboť žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky poprvé až v rámci oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum]. Za okamžik doručení tohoto oznámení soud považoval den [datum], neboť dle obecných poznatků z procesu doručování písemností prostřednictvím držitele poštovní licence (České pošty, s. p.) bývají písemnosti doručeny adresátovi zpravidla třetí den po odeslání, k němuž došlo dne [datum]. Jelikož původní věřitelka v oznámení stanovila žalovanému třídenní lhůtu k úhradě dlužné částky, nastala splatnost pohledávky na vydání bezdůvodného obohacení v souladu s ustanovením § 1958 odst. 1 o. z. uplynutím dne [datum], od následujícího dne, tj. od [datum] je tudíž žalovaný s vydáním bezdůvodného obohacení v prodlení. 11. Lhůtu k plnění soud určil v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř., protože z obsahu spisu zjištěné okolnosti případu neodůvodňují stanovení jiné lhůty k plnění. 12. Jelikož žalobkyně neprokázala uzavření smlouvy o úvěru, z níž dovozovala nárok na zaplacení poplatku [částka] za poskytnutí úvěru, jakož i dřívější počátek prodlení žalovaného s úhradou dlužné částky, soud ve zbylé části pro neunesení důkazního břemene zamítl žalobu v rozsahu nároků žalobkyně na zaplacení zmíněného poplatku (výrok II. písm. a)), úroku z prodlení za období předcházející počátku prodlení žalovaného s vydáním bezdůvodného obohacení (výrok II. písm. b)), jakož i nároku na zaplacení úroku z prodlení z částky nepředstavující bezdůvodné obohacení žalovaného (výrok II. písm. c)). 13. Žalobkyně se z jednání, u něhož jí mohlo být poskytnuto poučení podle ustanovení § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., omluvila a současně požádala, aby byla případně před jednáním vyzvána k doplnění tvrzení či důkazů, resp. aby jí k tomu byla u jednání poskytnuta přiměřená lhůta. K tomu soud sděluje, že nemohl-li poskytnout účastníku poučení podle ustanovení § 118a o. s. ř. proto, že se účastník nedostavil k jednání, není oprávněn ani povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání či poskytovat dodatečnou lhůtu k splnění těchto procesních povinností (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 28 Cdo 3665/2009, nebo usnesení Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 2848/10). 14. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť žalovaný byl v řízení převážně úspěšný, dle obsahu spisu mu však žádné náklady řízení nevznikly.