12 C 247/2022-29 — Okresní soud v Přerově

1. V souladu s ustanovením § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), bylo vyhotoveno tzv. zkrácené odůvodnění obsahující toliko předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci, jelikož se v posuzovaném případě jedná o rozsudek, proti němuž není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř.). 2. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky [částka] (jistina [částka], poplatek [částka], náklady spojené s uplatněním pohledávky [částka]) s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to z titulu elektronicky uzavřené (podepsané [příjmení] kódem) smlouvy o zápůjčce ze dne [datum], na základě níž měla žalobkyně téhož dne poskytnout žalované na její bankovní účet č. [bankovní účet] peněžní prostředky ve výši [částka], které měla žalovaná vrátit žalobkyni společně s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši [částka] nejpozději do [datum], přičemž žalovaná doposud na svůj dluh uhradila [částka], čímž měla být umořena smluvní pokuta a sníženy náklady spojené s uplatněním pohledávky. 3. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků za splnění podmínek v ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř., neboť žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce svoji neúčast u jednání omluvila a žalovaná, ač řádně předvolána, se k jednání bez omluvy nedostavila. 4. Na základě provedených důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu. V řízení bylo prokázáno, že dne [datum] byly na účet žalované připsány peněžní prostředky ve výši [částka] odeslané téhož dne z účtu žalobkyně. Žalovaná před podáním žaloby uhradila žalobkyni na předmětný dluh částku [částka]. Žalovaná byla žalobkyní poprvé vyzvána k úhradě dlužné částky až v rámci předžalobní upomínky ze dne [datum], odeslané dne [datum], v níž byla žalované stanovena k úhradě dluhu lhůta 3 dnů. 5. V řízení naopak nebylo prokázáno, že by žalovaná podepsala či jinak vyjádřila svoji vůli být vázána obsahem listiny označené jako smlouva o úvěru č. O14218070. Na předmětné listině v části„ podpisy smlouvy“ je bez jakéhokoliv vlastnoručního podpisu strojově čitelným písmem uvedeno, že žalovaná danou listinu podepsala dne [datum] prostřednictvím [příjmení] kódu: D61B3, avšak k této sporné skutečnosti žalobkyně nepředložila ani neoznačila žádné důkazy způsobilé jednání žalované (projev vůle s obsahem listiny) prokázat. V řízení rovněž nebylo prokázáno, že by žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky dříve, než předžalobní upomínkou ze dne [datum], ani to, že by žalovaná na žalobou uplatněný nárok uhradila více, než tvrdí sama žalobkyně ([částka]); takovou skutečnost ostatně žalovaná po celou dobu řízení ani netvrdila. 6. Z hlediska právního posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žalobkyně neprokázala, že by s žalovanou uzavřela smlouvu o úvěru dle ustanovení § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), či smlouvu o zápůjčce dle ustanovení § 2390 a násl. o. z., jelikož v řízení nebylo prokázáno, že by žalovaná jakkoliv projevila vůli být vázána obsahem tvrzené smlouvy. V řízení naopak bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši [částka], které ovšem žalovaná před podáním žaloby žalobkyni uhradila. S ohledem na úhradu žalované soud nemohl vztah mezi stranami právně kvalifikovat ani jako bezdůvodné obohacení žalované na úkor žalobkyně dle ustanovení § 2993 o. z., neboť žalovaná poskytnuté peněžní prostředky žalobkyni již vrátila. Vzhledem k výše uvedenému soud zamítl žalobu v celém rozsahu. 7. Žalobkyně se z jednání, u něhož jí mohlo být poskytnuto poučení podle ustanovení § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., omluvila a současně požádala, aby byla v případě nedostatečných tvrzení či důkazů vyzvána soudem k doplnění. K tomu soud sděluje, že nemohl-li poskytnout účastníku poučení podle ustanovení § 118a o. s. ř. proto, že se účastník nedostavil k jednání, není oprávněn ani povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání či poskytovat dodatečnou lhůtu k splnění těchto procesních povinností (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 28 Cdo 3665/2009, nebo usnesení Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 2848/10). 8. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalovaná byla v řízení zcela úspěšná, dle obsahu spisu jí však žádné náklady řízení nevznikly.