16 C 241/2022-75 — Okresní soud v Přerově

1. Žalobou doručenou soudu dne [datum] se žalobce po žalované domáhal zaplacení celkem částky 65.248,70 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty s odůvodněním, že na základě smlouvy ze dne [datum], [číslo] poskytl žalované úvěr na zakoupení osobního automobilu Renault Megane ve výši 67.144 Kč, který se žalovaná zavázala žalobci vrátit v celkové výši 137.736 Kč spolu se zápůjční úrokovou sazbou 54,60 % p.a. při RPSN 70,69 % v dohodnutých 36 splátkách po 3.826 Kč měsíčně. Žalovaná ale sjednané splátky přestala hradit od 20. splátky splatné [datum]. Pro prodlení žalované s úhradou splátek došlo k zesplatnění úvěru ke dni [datum]. Žalobce se nyní po žalované domáhá přiznání dalšího nedoplatku úvěru ve výši 56.460,66 Kč s příslušenstvím a smluvních pokut ve výši 3.322,97 Kč a 5.465,07 Kč. Přes výzvy a předžalobní upomínku žalovaná zbývající dlužnou částku dosud žalobci nezaplatila. 2. Žalovaná ve svém vyjádření do protokolu o jednání ze dne [datum] potvrdila, že si od žalobce vzala úvěr na zakoupení automobilu. Při uzavírání úvěrové smlouvy předložila žalobci pouze pracovní smlouvu, nic více. Zástupce žalobce po ní nepožadoval, aby doložila, kde skutečně bydlí a jakou částku na bydlení vynakládá, v té době šlo o částku 3.000 Kč až 4.000 Kč měsíčně. Neptal se jí rovněž na náklady na mobil, za nějž platila 200 Kč až 400 Kč měsíčně, neptal se jí ani na náklady na cestovné do zaměstnání z [obec] do [obec], na něž vynakládala 1.000 Kč měsíčně. Zástupce žalobce si ověřoval pouze příjem ze zaměstnání, výdaje si neověřoval vůbec. 3. Z provedených důkazů zjistil soud skutkový stav věci takto. 4. Pokud jde o závazkový vztah mezi účastníky, z obsahu písemné úvěrové smlouvy [číslo] ze dne [datum] ve znění úvěrových podmínek a formuláře pro standardní informace o spotřebitelskému úvěru považuje soud za prokázané, že se žalobce zavázal poskytnout žalované účelově vázaný úvěr ve výši 67.144 Kč na zakoupení automobilu Renault Megan kombi od prodejce, a žalovaná se zase touto smlouvou zavázala poskytnutý úvěr žalobci vrátit v celkové výši 138.638 Kč v 36 měsíčních splátkách po 3.826 Kč splatných k 16. dni každého měsíce v době od [datum] do [datum], přičemž zápůjční úroková sazba měla činit 54,60 % ročně a RPSN 70,69 % ročně. V rubrice o klientovi bylo uvedeno, že žalovaná má mobil, že její příjem ze zaměstnání v Topos Prefa [obec] činí částku 14.500 Kč měsíčně, že její zaměstnání je na dobu určitou do [datum], že žalovaná vynakládá na bydlení na adrese [ulice a číslo] v [obec] částku 1.000 Kč měsíčně, že jiné úvěry nesplácí a že její další měsíční výdaje činí pouze částku 200 Kč měsíčně. V bodě 1.2. (Popis smlouvy) jsou dále upraveny důsledky vyplývající z prodlení klientů s úhradou splátek spočívající v povinnosti uhradit konkrétně popsané smluvní pokuty. V bodě 1.3. (Popis smlouvy) bylo mezi účastníky mimo jiné dohodnuto oprávnění žalobce pro případ prodlení žalované s úhradou tří a více splátek zesplatnit celý úvěr dohodnutým postupem. Dne [datum] podepsali smlouvu zástupce žalobce a žalovaná. 5. Z potvrzení o poskytnutí – proplacení úvěru ze dne [datum], ze smlouvy o obchodním zastoupení [číslo] z protokolu o stavu a o předání vozidla ze dne [datum] a z vyjádření žalované považuje soud za prokázané, že žalobce uhradil dne [datum] majiteli vozidla kupní cenu ve výši 67.144 Kč a že žalovaná si dne [datum] vozidlo převzala. 6. Z přehledu plateb pro smlouvu [číslo] ze dne [datum] a z tabulek umoření považuje soud za prokázané, že žalovaná uhradila žalobci v období od [datum] do [datum] (do 21. splátky) celkem částku 87.964 Kč. 7. Z dopisu ze dne [datum] soud dále zjistil, že pro prodlení žalované s úhradou splátek žalobce zesplatnil pohledávky ze sporné úvěrové smlouvy a vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky 60.563,66 Kč nejpozději do [datum]. Dopisem ze dne [datum] žalobce odstoupil od dohody o zajišťovacím převodu vlastnického práva ke zboží. Předžalobními upomínkami ze dne [datum] a ze dne [datum] vyzval žalobce žalovanou k úhradě dluhu pod pohrůžkou soudního vymáhání. Podle záznamu pošty byla první zásilka uložena dne [datum] s poznámkou, že adresát nebyl zastižen. Druhá zásilka se dne [datum] vrátila z důvodu, že žalovaná je na uvedené adrese neznámá. 8. Pokud jde o provádění úvěruschopnosti žalované žalobcem, považuje soud ze souhlasných údajů z rubriky smlouvy o poměrech žalované a z vyjádření žalované za prokázané, že ke dni uzavírání měla žalovaná čistý měsíční příjem od svého zaměstnavatele ve výši 14.500 Kč, který zástupci žalobce dokládala pracovní smlouvou. Přes opakovanou výzvu soudu ze dne [datum] a ze dne [datum] žalobce neoznačil ani nepředložil žádné důkazy o tom, jakým způsobem ověřoval a z jakých konkrétních podkladů a listin ověřoval pravdivost údajů žalované o jejích výdajích. [příjmení] na bydlení ve výši 1.000 Kč obsahující zřejmě čisté nájemné a další výdaje související s bydlením za elektřinu, plyn, vodné, stočné, za odpad apod. je zjevně podhodnocena. Je rovněž podivuhodné, že žalovaná neměla žádné výdaje na živobytí (na jídlo, ošacení, hygienu apod.). Rovněž další výdaje na denní dojíždění do zaměstnání z [obec] do [obec] a zpět a na provozování mobilu vše v celkové výši 200 Kč měsíčně jsou evidentně podhodnoceny. 9. Soud na projednávanou věc aplikoval občanský zákoník č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.) a zákon č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy a dospěl k následujícím právním závěrům. 10. Sporná smlouva o spotřebitelském úvěru byla uzavřená podle § 2395 o. z., má charakter smlouvy o spotřebitelském úvěru a žalované jako spotřebiteli je poskytována zvýšená ochrana podle § 1810 a násl. o. z. a podle zákona č. 257/2016 Sb., z jehož ustanovení § 86 odst. 1 mimo jiné vyplývá povinnost věřitele posoudit s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr a poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, a to pod sankcí spočívající v absolutní neplatnosti smlouvy. 11. Podle § 588 o. z. soud přihlíží i bez návrhu (z úřední povinnosti) k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud tedy z úřední povinnosti zkoumal, zda žalobce při poskytování úvěru žalované splnil zákonné povinnosti ve smyslu § 75, § 84 a § 86 zákona č. 257/2016 Sb. Pokud by tak neučinil, zasáhl by do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LZPS (viz nález Ústavního soudu ČR III. ÚS 412/2018). 12. Ve vztahu ke zjišťování a posuzování úvěruschopnosti spotřebitele podle zákona č. 257/2016 Sb. (účinného od 1. 12. 2016 do rozhodnutí soudu) soud obecně uvádí, že věřiteli je v § 75, § 84 a § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. uložena povinnost před uzavřením spotřebitelských smluv o úvěru a zápůjčce (dále jen smlouvy o úvěru) nebo před každou změnou již uzavřených smluv o úvěru spočívající ve významném navýšení úvěru„ přesvědčivě zkoumat a s odbornou péčí posoudit“, zda budoucí dlužník – spotřebitel – nebude mít zjevný problém požadovaný úvěr splatit (nález ÚS ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18). Názor Ústavního soudu je souladný se závěry zformulovanými v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 (zejména bod 26.), podle nichž odbornou péčí se má na mysli vysoce kvalifikovaná činnost profesionála v příslušném oboru, při níž plní všechny povinnosti stanovené zákonem a současně jedná čestně, spravedlivě, v souladu se zásadami dobré víry a v nejlepším zájmu dlužníka. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru je tak možno považovat jen takovou obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr (žalovaným), nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. 13. Ze shora uvedených skutkových zjištění vyplývá, že předchůdce žalobce nezjišťoval ani neověřoval úvěruschopnost žalované řádně, a už vůbec ne s odbornou péčí. Žalobce totiž vůbec nezjišťoval ani neověřoval pravidelné měsíční reálné výdaje žalované v období předcházejícímu uzavření sporné smlouvy. Šlo o reálné výdaje na její živobytí, na bydlení, na dojíždění do zaměstnání, na mobil a jiné koníčky apod. Soud uzavírá, že žalobce se řádně nezabýval reálnými výdaji žalované a bez těchto elementárních údajů a bez ověření jejich pravdivosti nemohl žalobce vůbec posoudit úvěruschopnost žalované. Provádění úvěruschopnosti žalované žalobcem bylo ryze formální, zřetelně nedbalé a žalobce ve skutečnosti úvě