16 C 292/2021-66 — Okresní soud v Přerově

1. Žalobou doručenou soudu dne [datum] doplněnou podáním ze dne [datum] a podáním do protokolu o jednání ze dne [datum] se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky [částka] s příslušenstvím s odůvodněním, že jeho právní předchůdce [jméno] [příjmení] [jméno] [příjmení] (dále jen právní předchůdce žalobce nebo žalobce) uzavřel s žalovaným dne [datum] smlouvu o bankovních produktech a službách, v jejímž rámci si smluvní strany sjednaly vedení běžného účtu pro žalovaného.„ Následně na základě„ Žádosti o povolení debetního zůstatku ze dne [datum]“ poskytl předchůdce žalobce žalovanému kontokorentní úvěr Flexikredit ve výši [částka]. Žalobce ale soudu nesdělil číslo údajné smlouvy o poskytnutí kontokorentu ani datum jejího uzavření. K jím předložené„ Dispozici ke smlouvě o bankovních produktech a službách ze dne [datum]“ žalobce při jednání soudu dne [datum] pouze uvedl,„ že se k důvodům jejího vystavení nemůže vyjádřit“. Žalobce dále tvrdil, že žalovaný dohodnutý úvěrový limit překročil, čímž vznikl debetní zůstatek ve výši [částka], jež žalovaný nevrátil. Předchůdce žalobce proto úvěr zesplatnil ke dni [datum] a přes výzvy a upomínky žalovaný žalobci dlužnou částku neuhradil. Na základě výzvy soudu žalobce v podání ze dne [datum] a [datum] doplnil, že při posuzování úvěruschopnosti žalovaného vycházel předchůdce žalobce z Žádosti žalovaného o povolení debetního zůstatku Flexikredit ze dne [datum], podle níž měl mít žalovaný měsíční čistý příjem [částka], celkový příjem domácnosti [částka] a žalovaný měl hradit závazky v měsíční výši [částka], avšak výše uvedený příjem neověřoval z výplatních pásek žalovaného. Žalobce ale žádnou smlouvu o úvěru ze dne [datum] (ani z jiného data) soudu nepředložil a ani nevěděl, z jakého důvodu byla vystavena jím předložená Dispozice ke smlouvě o bankovních produktech a službách ze dne [datum]. Smlouvou ze dne [datum] převedl právní předchůdce pohledávku označenou v Příloze [číslo] pod bodem 601 – jako č. smlouvy – účtu [číslo] na žalobce. 2. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu konkrétně nevyjádřil. Pouze uvedl, že žalobci na úvěrový dluh nic nevrátil z důvodu, že měl exekuce. Své věřitele však neznal. 3. Na základě provedeného dokazování zjistil soud skutkový stav věci takto. 4. Pokud jde o závazkový vztah mezi účastníky, z písemné smlouvy o bankovních produktech a službách ze dne [datum] považuje soud za prokázané, že společnost [právnická osoba] [obec], IČ [číslo] se zavázala založit a vést žalovanému běžný účet a poskytovat mu bankovní služby za sjednané úroky a poplatky podle Ceníku předchůdce žalobce. 5. Žalobce ale neprokázal existenci tvrzené údajné smlouvy o poskytnutí kontokorentního úvěru Flexikredit ze dne ze dne [datum] (ani z jiného dne) ve výši [částka]. Z obsahu žádosti žalovaného o povolení debetního zůstatku Flexikredit ze dne [datum] je zřejmé, že se jedná o pouhou formulářovou žádost žalovaného o poskytnutí bankovního produktu Flexikredit a nikoliv o uzavřenou smlouvu o úvěru. Rovněž z formuláře předchůdce žalobce označeného jako Standardní informace o spotřebitelském úvěru ze dne [datum] je zřejmé, že jde o pouhé předsmluvní informace o úvěru, o nic více. Z čestného prohlášení žalovaného o zaslání mzdy ze dne [datum] vyplývá, že žalovaný předchůdci žalobce sdělil výši svých měsíčních příjmů za období od [datum] do [datum], jehož pravdivost předchůdce žalobce podle vyjádření žalobce vůbec nezjišťoval. Všechny uvedené listiny jsou pouhými podklady k požadované smlouvě o poskytnutí úvěru a rozhodně nepředstavují údajnou smlouvu o kontokorentním úvěru Flexikredit. Z Dispozice ke smlouvě o bankovních produktech - kapitoly Flexikredit –vyplývá, že ode dne [datum] měl být žalovanému povolen limit [částka]. Ani tato Dispozice není podle svého obsahu úvěrovou smlouvou, ale změnou dřívějších smluvních podmínek. Soud tudíž uzavřel, že žalobce existenci tvrzené písemné smlouvy o úvěru s konkrétním obsahem neprokázal. 6. I v případě, že by snad tvrzenou písemnou řádně podepsanou úvěrovou smlouvu ze dne [datum] předložil, byla by stejně absolutně neplatná podle § 9 zákona č. 145/2010 Sb. v platném znění, neboť předchůdce žalobce s řádnou, natož s odbornou péčí nezjišťoval, neověřoval ani neposuzoval schopnost žalovaného poskytnutý úvěr vrátit. Z Žádosti žalovaného o povolení debetního zůstatku Flexikredit ze dne [datum] pouze vyplývá, že žalovaný měl mít průměrný měsíční příjem ve výši [částka]. Ničím není konkretizováno, z jakých dalších položek sestává údajný„ celkový čistý měsíční příjem [částka]“ a chybí jakékoliv údaje o výdajích žalovaného na jídlo, ošacení, hygienu, na bydlení, na energie, vodu, odpad apod. Přitom bez zjištění a ověření výdajů žalovaného nelze úvěruschopnost žalovaného vůbec posoudit. 7. Pokud jde o vzájemné plnění, z platební historie úvěru z neoznačeného data (podle níž měla být smlouva uzavřena dokonce [datum]) a z výpisu ze dne [datum] vyplývá, že předchůdce žalobce poskytl žalovanému postupně celkem částku [částka], ovšem neznámo kdy. Žalovaný přijetí této částky nerozporoval a zároveň připustil, že předchůdci žalobce ani žalobci dosud ničeho nevrátil. 8. Z dopisu ze dne [datum] soud dále zjistil, že předchůdce žalobce zesplatnil úvěrovou pohledávku ke dni [datum]. Nebylo možno zjistit, zda se tento dopis dostal do dispozice žalovaného. Smlouvou ze dne [datum] postoupil předchůdce žalobce spornou pohledávku označenou v Příloze [číslo] pod bodem 601 – č. smlouvy – účtu [číslo] na žalobce, o čemž žalovaného informoval dopisem ze dne [datum], u něhož nebylo možno rovněž zjistit, zda se dostal do dispozice žalovaného. Předžalobní upomínkou ze dne [datum] vyzval žalobce žalovaného k úhradě dlužné částky. Podle podacího lístku ze dne [datum] byla ale výzva zasílána na adresu [adresa žalovaného], přestože žalovaný měl od roku 2003 trvalý pobyt na adrese [adresa žalovaného] adrese [adresa žalovaného]. Nebylo tak prokázáno, že se předžalobní upomínka ze dne [datum] dostala do dispozice žalovaného. 9. Soud na projednávanou věc aplikoval § 451 a násl. občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. (dále jen obč. zák.), podle něhož kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. (viz § [číslo] odst. 3 a § 3030 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o.z.). 10. Žalobce existenci tvrzené úvěrové smlouvy ze dne [datum] ani z jiného data neprokázal. Bylo však prokázáno, že žalovanému byla na základě jeho žádosti ze dne [datum] předchůdcem žalobce poskytnuta částka v celkové výši [částka]. Rovněž bylo prokázáno, že sporná pohledávka byla na žalobce postoupena smlouvou ze dne [datum] a že žalobce je k jejímu vymáhání aktivně legitimován. 11. Poněvadž žalovaný dosud spornou částku ve výši [částka] žalobci nevrátil, uložil mu soud podle § 451 obč. zák. (případně podle § 2991 a násl. o.z.) tuto dlužnou částku žalobci vydat spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně od [datum] do zaplacení, to vše v zákonné lhůtě 3 dnů podle § 160 odst. 1 o.s.ř. (odstavec I. výroku rozsudku). 12. Předžalobní výzva ze dne ze dne [datum] byla zasílána na jinou adresu, než se měl žalovaný (podle Centrální evidence obyvatel) a OP zdržovat. Ničím nebylo prokázáno, že se dostala do dispozice žalovaného. Do jeho dispozice se prokazatelně dostala až výzva k úhradě ve formě žaloby, doručené žalovanému fikcí dne [datum]. Ode dne [datum] se žalovaný dostal do prodlení s úhradou dluhu a žalobci tak vznikl nárok na přiznání zákonných úroků z prodlení. 13. V celém dalším zbývajícím rozsahu soud žalobu jako neoprávněnou zamítl, neboť se jednalo o plnění (smluvní úroky a poplatky) požadované na základě absolutně neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru (odstavec II. výroku rozsudku). 14. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobce měl ve sporu zanedbatelný procesní úspěch, neboť se svou žalobou domáhal po žalovaném zaplacení celkem částky [částka] (sestávající z jistiny [částka], ze zákonných úroků [částka] a [částka] a z úroků [částka]). Žalobci byla přiznána pouze částka [částka] (sestávající z jistiny [částka] a ze zákonných úroků [částka]). Po odečtení úspěchu ve výši 52,5 % od neúspěchu 47,5 % činí poměrný úspěch žalobce pouhých zanedbatelných 5 %. Soud proto právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal žádnému z účastníků (odstavec III. výroku rozsudku).