16 C 343/2021-34 — Okresní soud v Přerově

1. Žalobou doručenou soudu dne [datum] doplněnou podáním do protokolu dne [datum] a podáním ze dne [datum] se žalobce po žalované domáhal zaplacení částky 13.984,10 Kč s příslušenstvím, představující smluvní pokutu dohodnutou v čl. 6 smlouvy o úvěru, uzavřené mezi účastníky dne [datum] pod [číslo] ve výši 0,1% denně z částky 42.624 Kč za dobu od [datum] do [datum] za prodlení s úhradou tzv. nové jistiny úvěru. Žalobce dále tvrdil, že Okresní soud v Přerově již dříve rozsudkem pro uznání ze dne 24.1.2018, č.j. 13 C 195/2017-25 přiznal žalobci ze stejné úvěrové smlouvy smluvní pokutu podle čl. 6 smlouvy za jinou dobu - od [datum] do [datum]. Žalobce se dovolával ustanovení § 13 o.z. a požadoval, aby soud z důvodu předvídatelnosti rozhodl stejně jako v předcházejícím řízení, kde mu byl nárok na zaplacení smluvní pokuty za dřívější dobu přiznán. 2. Žalovaná se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřila, v řízení zůstala zcela pasivní, neplnila své procesní povinnosti ve smyslu § 101 odst. 1 o.s.ř. (tvrdit významné skutečnosti důležité pro rozhodnutí a plnit důkazní a jiné povinnosti), tvrzený nárok žalobce ani jeho výši vůbec nezpochybňovala ani nerozporovala a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavila. Soud proto postupoval podle § 100 odst. 1 a § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované, přitom vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů. 3. Z provedených důkazů zjistil soud skutkový stav věci takto. 4. Z obsahu spisu zdejšího soudu vedeného pod sp. zn. 13 C 195/1917 považuje soud za prokázané, že žalobou doručenou soudu dne [datum] se žalobce domáhal proti žalované [celé jméno žalované] vedle nevrácené jistiny úvěru (ve výši 43.519 Kč s příslušenstvím a dalšího úroku) také zaplacení smluvní pokuty ve výši 3.017,9 Kč podle čl. 6 smlouvy o úvěru ze dne [datum] pod [číslo] vypočtenou za použití sazby 0,1% denně z částky 42.624 Kč za dobu od [datum]„ do sepsání žaloby“, t.j. do dne [datum] z důvodu prodlení žalované s úhradou dohodnutých splátek jistiny. V podání ze dne [datum] žalovaná nárok uplatněný v žalobě uznala v částce 43.591 Kč. Rozsudkem pro uznání ze dne 24.1.2018 pod č.j. 13 C 195/2017-25 vydaným soudem podle § 153a odst. 3 o.s.ř. soud žalobě v celém rozsahu vyhověl a přiznal žalobci požadovanou uznanou jistinu i smluvní pokutu v souhrnné výši 46.536,90 Kč spolu s dalším příslušenstvím. Z odůvodnění rozsudku vyplynulo, že soud přiznal žalobci požadovanou smluvní pokutu ve výši 3.017,90 Kč, jíž se žalobce domáhal podle čl. 6 smlouvy, za dobu od [datum] do [datum]. Podle odůvodnění rozsudku pro uznání se soud nezabýval posuzováním platnosti sporné úvěrové smlouvy z hlediska úvěruschopnosti žalované ani z hlediska nepřiměřené výše úroků z prodlení. Pouze v intencích § 153a o.s.ř. obecně odkázal na § 2395 o.z. 5. Pokud jde o tvrzený závazkový vztah mezi účastníky, z obsahu listiny označené jako Návrh na uzavření smlouvy o úvěru/smlouva o úvěru [číslo] ze dne [datum] (bez jakýchkoliv příloh ani dopisu žalobce o akceptaci) považuje soud za prokázané, že žalovaná dne [datum] požádala žalobce o poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši 36.000 Kč. Podle žalobcem vyplněného formuláře návrhu/smlouvy v případě poskytnutí úvěru 36.000 Kč se žalovaná zavázala vrátit žalobci celkem částku 91.440 Kč v 30 měsíčních splátkách po 3.048 Kč splatných vždy k 22. dni každého měsíce, přičemž zápůjční úroková sazba měla činit 138,16 % ročně a RPSN 138,16 % ročně. Podle bodu 6.3. písm. b) smlouvy jestliže se klienti ocitnou v prodlení kterékoliv splátky nebo její části o délce 65 dnů, pak dojde k automatickému zesplatnění úvěrového dluhu a pokud podle bodu 6.5. smlouvy klienti po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká jim povinnost zaplatit poskytovateli úvěru smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou. Podle bodu 6.9. uvedené listiny nesmí souhrn všech smluvních pokut přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše sjednaného úvěru, maximálně však 200.000 Kč. Žalovaná a zprostředkovatelka úvěru návrh podepsaly dne [datum]. Žalobce žádnou svoji akceptaci návrhu ani splátkový kalendář (jako ve všech obdobných věcech) soudu vůbec nepředložil. 6. Žalobce v žalobě vůbec netvrdil ani neprokazoval, zda splnil zákonnou povinnost uloženou mu § 84 až § 86 s odbornou péčí zjišťovat, ověřovat a posuzovat schopnost žalované poskytnutý úvěr žalobci vrátit. 7. Z formuláře žalobce označeného jako Informace pro klienty poskytované zprostředkovatelem úvěru ze dne [datum] považuje soud za prokázané, že žalovaná podepsala prohlášení, že si je vědoma, jaká je sjednaná výše úroků za úvěr, že s ní souhlasí, že ji považuje za přiměřenou a bere na vědomí, že se jedná o úvěr od nebankovního subjektu, kdy cena za poskytnutí úvěru od nebankovních subjektů je zpravidla vyšší než u bank. 8. Z oznámení ze dne [datum] považuje soud za prokázané, že žalobce oznámil žalované zesplatnění úvěrového dluhu ve výši 44.519 Kč a vyzval ji k úhradě dlužné částky. Podle předžalobní upomínky ze dne [datum] a podacího archu žalobce vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky nejpozději do 15 dnů od odeslání oznámení, tj. s upozorněním na možnost soudního vymáhání a že tuto výzvu předal na poštu dne [datum]. 9. Ve vztahu k obvyklým úrokovým sazbám u obdobných spotřebitelských úvěrů v době uzavírání sporné smlouvy v prosinci 2016 soud z vyjádření bankovních ústavů zjistil, že [právnická osoba] požadovala úrokovou sazbu 16,4 %, [právnická osoba] požadovala úrokovou sazbu 10,4 % a [právnická osoba] požadovala standardně úrokovou sazbu 10,9 % a v případě převedení platebního styku klientem 6,7 %. Průměrná úroková sazba uvedených bankovních domů činila v rozhodném období 12,56 %. 10. Soud na projednávanou věc aplikoval občanský zákoník č. 89/2012 Sb. (dále jen o.z.) ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy a dospěl k následujícím právním závěrům. 11. Podle § 13 o.z. každý, kdo se domáhá právní ochrany, může důvodně očekávat, že jeho právní případ bude rozhodnut obdobně jako jiný právní případ, který již byl rozhodnut a který se s jeho právním případem shoduje v podstatných znacích; byl-li právní případ rozhodnut jinak, má každý, kdo se domáhá právní ochrany, právo na přesvědčivé vysvětlení důvodu této odchylky. 12. Předmětem sporu je žalobcem požadovaná smluvní pokuta za prodlení s úhradou zesplatněné nové jistiny podle čl. 6 smlouvy o úvěru ze dne [datum], [číslo] (ve výši 0,1% denně z částky 42.624 Kč za dobu od [datum] do [datum]). Smlouva byla uzavřena mezi žalobcem a žalovanou jako spotřebitelem podle § 2395 a § 1810 a násl. o. z. a dále podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Žalobce se smluvní pokuty domáhá jak podle § 13 o.z., tak podle § 2048 a násl. o.z.. 13. Pokud jde o požadavek žalobce na vyhovění žalobě podle § 13 o.z. žalobce poukázal, že o stejném nároku na zaplacení smluvní pokuty, jež se týkal předcházejícího období od [datum] do [datum], rozhodl již zdejší soud rozsudkem ze dne 24.1.2018, č.j. 13 C 195/2017-25 a žalobce očekává, že soud v projednávané rozhodne obdobně. 14. Podle názoru soudu se žalobce hluboce, ale doopravdy hluboce mýlí ve svém názoru, že v projednávané věci jde o obdobný právní případ jako v předcházejícím řízení vedeném pod sp. zn. 13 C 195/2017 a jako v rozhodnutí soudu č.j. 13 C 195/2017-25. Žalobce zjevně přehlédl obsah své vlastní předcházející žaloby ze dne [datum], podle níž mimo jiné požadoval po žalované smluvní pokutu ve výši 3.017,19 Kč (avšak pouze za dobu od [datum] do sepsání žaloby [datum]), že žalovaná dne [datum] procesně podle § 153a o.s.ř. uznala pouze žalobou uplatněný nárok do výše 43.531 Kč a nic více a že soud žalobě vyhověl rozsudkem pro uznání podle § 153a o.s.ř. a otázkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru se vůbec nezabýval. 15. V projednávané věci žalovaná sporný nárok neuznala ani hmotně právně podle § 2053 a násl. o.z., ani procesně právně podle § 153a o.s.ř., a v projednávané věci tudíž nelze vydat rozsudek pro uznání ve smyslu § 153a o.s.ř. jako v předcházející věci. Očekávání žalobce, že soud žalobě vyhoví podle § 13 o.z. bylo a je očekávání mimo objektivní realitu. 16. Pokud jde o posouzení žalobního nároku podle § 2048 a násl. o.z., tak žalobcem požadovaná smluvní pokuta podle § 2048 a násl. o.z. má akcesorickou povahu a slouží k zajištění hlavního závazku, kterým je vrácení poskytnutého úvěru. Pokud je neplatné ujednání o hlavním závazku, je samozřejmě neplatné i ujednání o smluvní pokutě. 17. Soud z úřední povinnosti podle § 588 o.z. i z hlediska principů na ochranu žalované jako spotřebitele zkoumal, zda ujednání v úvěrové smlouvě o pevné zápůjční úrokové sazbě ve výši 138,16 % ročně na celou dobu splácení úvěru není zjevně v rozporu s dobrými mravy podle § 1 odst. 2 a násl. o.z. 18. Podle dřívější judikatury k předchozímu občanskému zákoníku č. 40/1964 Sb., kterou lze použít i na projednávanou věc, je nepřiměřená a tedy odporující dobrým mravům zpravidla pouze taková výše úroků, kter