16 C 349/2021-22 — Okresní soud v Přerově

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”). 2. Předmětem řízení je spor o zaplacení částky [částka] s příslušenstvím, kterou podle skutkových tvrzení dluží žalovaná žalobci na základě smlouvy o zápůjčce údajně uzavřené dne [datum] mezi právním předchůdcem žalobce společností [právnická osoba] [obec] (dále jen právní předchůdce žalobce) a žalovanou formou komunikace na dálku, na jejímž základě předchůdce žalobce poskytl žalované bankovním převodem dne [datum] částku [částka] jako zápůjčku podle § 2390 a násl. občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o.z.), jíž se žalovaná zavázala věřiteli vrátit ve lhůtě splatnosti do [datum] i s poplatkem ve výši [částka]. Žalovaná smluvené povinnosti nesplnila, neboť na dluh předchůdci žalobce ani žalobci ničeho neuhradila. Předchůdci žalobce tak vznikl nárok na zaplacení nevrácené jistiny s poplatkem v celkové výši [částka] Smlouvou ze dne [datum] postoupil předchůdce žalobce spornou pohledávku na žalobce. Přes výzvu ani předžalobní upomínku žalovaná dlužnou částku žalobci neuhradila. 3. Žalovaná se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřila, zůstala v řízení zcela pasivní, neplnila své procesní povinnosti ve smyslu § 101 odst. 1 o.s.ř. (tvrdit významné skutečnosti důležité pro rozhodnutí a plnit důkazní a jiné povinnosti) a tvrzený nárok žalobce ani jeho výši vůbec nezpochybňovala ani nerozporovala. 4. Soud v projednávané věci rozhodoval podle § 115a o.s.ř. bez nařízení jednání, neboť věc bylo možno rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, žalobce podle výzvy soudu s tímto postupem souhlasil a žalovaná neměla proti tomuto postupu soudu námitky. 5. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu věci. Žalobce žádnými věrohodnými důkazy neprokázal, že dne [datum] (ani jindy) uzavřel jeho právní předchůdce s žalovanou tvrzenou platnou písemnou smlouvu o zápůjčce ve smyslu § 2390 a násl. o.z. i podle zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. v platném znění. Žalobce totiž soudu žádnou údajnou smlouvu nepředložil a z obsahu nepotvrzené e-mailové komunikace lze mít důvodné pochybnosti, zda vůbec existuje. 6. I v případě, že by žalobce tvrzenou písemnou smlouvu soudu předložil, byla by podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. stejně absolutně neplatná, neboť žalobce ničím neprokázal, že splnil povinnost uloženou mu uvedeným ustanovením prověřit schopnost žalované poskytnutou zápůjčku žalobci vrátit (tzv. úvěruschopnost). Splnění této zákonné podmínky předchůdcem žalobce potažmo žalobcem musí soud zjišťovat z úřední povinnosti. 7. Z předložených dokladů rovněž vůbec nevyplývá, že by žalobcem tvrzená částka [částka] byla žalované skutečně připsána na její účet ani že by se žalovaná na úkor žalobce či jeho předchůdce neoprávněně obohatila. Žalobce žádný věrohodný důkaz o připsání této částky žalované na její účet nepředložil ani jej neoznačil. Z neoznačené a neverifikované listiny označené jako historie transakcí, kterou si může zhotovit kdokoliv na počítači, je pouze zřejmé, že z nějakého účtu byla údajně dne [datum] odepisována částka [částka]. Z žalobcem předložených listin nelze zjistit, zda vůbec ani kdy byla tvrzená částka [částka] skutečně připsána na účet žalované podle § 1957 odst. 1 o.z., aby s ní mohla nakládat. 8. Na základě zjištěného skutkového stavu věci soud uzavřel, že žalobce existenci ani oprávněnost uvedeného nároku z titulu tvrzené smlouvy o zápůjčce podle § 2390 o.z. ani z titulu bezdůvodného obohacení podle § 2991 a násl. o.z. nedoložil. Soud proto žalobu v celém rozsahu jako nedůvodnou zamítl (odstavec I. výroku rozsudku). 9. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř. Poněvadž podle obsahu spisu procesně úspěšné žalované náklady řízení nevznikly, soud nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků (odstavec II. výroku rozsudku).