16 C 363/2021-21 — Okresní soud v Přerově

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”). 2. Předmětem řízení je spor o zaplacení částky [částka] s příslušenstvím, kterou podle skutkových tvrzení dluží žalovaný žalobci na základě datem a číslem neoznačené„ smlouvy o úvěru“ uzavřené formou komunikace na dálku, na jejímž základě měl právní předchůdce žalobce společnost [právnická osoba] [obec] (dále jen právní předchůdce žalobce nebo žalobce) poskytnout žalovanému dne [datum] částku [částka] jako„ spotřebitelský úvěr podle § 2390 a násl. občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o.z.) a podle z. [číslo] Sb“, jež se žalovaný zavázal věřiteli vrátit ve lhůtě splatnosti do [datum]. Žalovaný smluvené povinnosti nesplnil, neboť na dluh právnímu předchůdci ani žalobci ničeho neuhradil. Žalobci tak vznikl nárok na zaplacení nevrácené jistiny s příslušenstvím ve výši [částka] Smlouvou ze dne [datum] postoupil předchůdce žalobce spornou pohledávku na žalobce. Přes výzvu ani předžalobní upomínku žalovaný dlužnou částku žalobci neuhradil. 3. Soud v projednávané věci rozhodoval podle § 115a o.s.ř. bez nařízení jednání, neboť věc bylo možno rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, žalobce podle žaloby i podle výzvy soudu s tímto postupem souhlasil a žalovaný neměl proti tomuto postupu soudu námitky. 4. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu věci. Žalobce žádnými věrohodnými důkazy neprokázal, že dne [datum] (ani jindy) uzavřel jeho právní předchůdce s žalovaným platnou písemnou smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. o.z. ani platnou písemnou smlouvu o zápůjčce podle § 2390 a násl. o.z. ani podle zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. v platném znění. Žalobcem předložená formulářová smlouva„ o spotřebitelském úvěru uzavřená podle § 2390 (o zápůjčce) o.z.“ nebyla žalovaným vlastoručně ani elektronicky vůbec podepsána. Žalobce tak neprokázal, že jeho předchůdce uzavřel s žalovaným elektronickými prostředky komunikace na dálku spornou smlouvu o tvrzeném obsahu. Smlouva o úvěru nebo o zápůjčce mohla být uzavřena i formou komunikace na dálku prostřednictvím mimo jiné internetu apod., avšak v takovém případě bylo na žalobci, aby jednoznačně prokázal, že k platnému uzavření smlouvy skutečně došlo, což žalobce v projednávané věci nesplnil. Za zmínku ještě stojí, že předchůdce žalobce je takovým odborníkem a profesionálem v oblasti poskytování finančních prostředků licencovaným ČNB (§ 9 zák. č. 257/2016 Sb.), že (podle obsahu sporné smlouvy) zjevně nechápe rozdíly mezi smlouvou o zápůjčce podle § 2390 o.z. (jež je smlouvou reálnou, kdy smlouva je platně uzavřena až faktickým zaplacením dohodnuté částky) a smlouvou o úvěru podle § 2395 a násl. o.z. a oba právní instituty zaměňuje nebo směšuje dohromady. Je zarážející, že ČNB takovým„ odborníkům v oblasti úvěrování“ vůbec poskytla licenci. 5. I v případě, že by byla smlouva řádně podepsána žalovaným, byla by podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. stejně absolutně neplatná, neboť žalobce ničím neprokázal, že jeho právní předchůdce splnil povinnost uloženou mu uvedeným ustanovením prověřit schopnost žalovaného poskytnutý úvěr nebo zápůjčku žalobci vrátit (tzv. úvěruschopnost). Splnění této zákonné podmínky předchůdcem žalobce potažmo žalobcem musí soud zjišťovat z úřední povinnosti. 6. Z předložených dokladů rovněž vůbec nevyplývá, že by žalobcem tvrzená částka [částka] byla žalovanému skutečně připsána na jeho účet, ani že by se žalovaný na úkor žalobce neoprávněně obohatil. Z výpisu The pay ze dne [datum] je pouze zřejmé, že tato společnost údajně z účtu předchůdce žalobce odeslala na označený účet částku [částka]. Z žalobcem předložených listin nelze zjistit, zda vůbec ani kdy byla tvrzená částka [částka] skutečně připsána na účet žalovaného podle § 1957 odst. 1 o.z., aby s ní mohl nakládat. 7. Konečně z žalobcem předložené smlouvy ze dne [datum] není prokázáno, že právě sporná pohledávka byla skutečně převedena z předchůdce na žalobce. Z nikým nepodepsané a nedatované Přílohy ke smlouvě o postoupení je sice zřejmé, že na žalobce mohla být převedena pohledávka ve výši [částka]. Avšak s ohledem na žalobcem předloženou nedatovanou, nečíslovanou a nepodepsanou smlouvu, jejímž předmětem bylo poskytnutí pouze částky [částka], nelze mít za prokázané, že se jedná právě o spornou pohledávku nebo zda jde o jinou pohledávku, čemuž by nasvědčovala i rozdílná výše obou pohledávek. Poněvadž žalobce neprokázal svoji aktivní legitimaci ke spornému nároku, bylo bezpředmětné dále zjišťovat, zda účet, na který byla částka [částka] zaslána, skutečně patřil žalovanému či nikoliv. 8. Na základě zjištěného skutkového stavu věci soud uzavřel, že žalobce existenci ani oprávněnost uvedeného nároku z titulu tvrzené smlouvy o zápůjčce podle § 2390 o.z. ani z titulu smlouvy o úvěru podle § 2395 a násl. o.z. ani z titulu bezdůvodného obohacení podle § 2991 a násl. o.z. nedoložil. Žalobce rovněž neprokázal svoji aktivní legitimaci ke spornému nároku. Soud proto žalobu v celém rozsahu jako nedůvodnou zamítl (odstavec I. výroku rozsudku). 9. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř. Poněvadž podle obsahu spisu procesně úspěšnému žalovanému náklady řízení nevznikly, soud nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků (odstavec II. výroku rozsudku).