20 C 215/2022-27 — Okresní soud v Přerově

1. Žalobou doručenou soudu dne [datum] se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 3 000 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení s odůvodněním, že dne [datum] uzavřela s žalovaným úvěrovou smlouvu a žalovaný poskytnuté peněžní prostředky a jejich příslušenství v dohodnuté době nevrátil. Úvěrová smlouva byla uzavřena prostředky komunikace na dálku tak, že žalovaný se zaregistroval na stránkách žalobkyně [webová adresa], vyplnil své údaje a podepsal smlouvu SMS kódem, dále byla ověřena identita odesláním částky 1 Kč na účet žalobkyně (ledaže již byla identita ověřena dříve) a zaslal printscreen internetového bankovnictví. Na základě takto uzavřené smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému převodem na účet č. [bankovní účet] částku 3 000 Kč dne [datum]. Žalovaný měl poskytnuté prostředky vrátit nejpozději do 30 dní od poskytnutí. Žalovaný uhradil celkem 1 Kč. Žalobkyně v žalobě uvedla, že prověřila schopnost žalovaného splácet úvěr na základě jím poskytnutých údajů a lustrací v dostupných databázích. Žalobkyně vůči žalovanému eviduje celkovou pohledávku 3 684 Kč, z toho 2 999 Kč tvoří neuhrazená jistina. Žalobkyně se pak po žalovaném domáhá částky 3 000 Kč s úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení a náhrady nákladů řízení. Žalobkyně vyzvala žalovaného k plnění před podáním žaloby. 2. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil, zůstal v řízení zcela pasivní, neplnil své procesní povinnosti ve smyslu § 101 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), tj. tvrdit významné skutečnosti důležité pro rozhodnutí a plnit důkazní a jiné povinnosti, tvrzený nárok žalobkyně ani jeho výši vůbec nezpochybňoval ani nerozporoval. Soud pak věc projednal a rozhodl při jednání dne [datum] v nepřítomnosti účastníků za splnění podmínek § 101 odst. 3 o. s. ř., neboť žalobkyně se z nařízeného jednání omluvila a žalovaný, ač řádně předvolán, se k jednání bez omluvy nedostavil. 3. Na základě listin, kterých se v žalobě dovolávala žalobkyně, učinil soud závěr o skutkovém stavu, že žalovaný od žalobkyně na základě dohody ze dne [datum] označené jako Úvěrová smlouva obdržel peněžní prostředky ve výši 3 000 Kč převodem na účet, které se zavázal vrátit do [datum]. Nebylo prokázáno, že by žalobkyně posuzovala majetkové poměry žalovaného, ani že by žalovaný poskytnuté prostředky žalobkyni vrátil. Žalobkyně dále vyzvala žalovaného k úhradě před podáním žaloby. 4. Na zjištěný skutkový stav soud navázal právním hodnocením a dospěl právnímu závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným došlo k uzavření smlouvy o zápůjčce podle § 2390 a násl. o. z. Při posuzování tohoto závazkového vztahu pak soud vycházel z toho, že se jedná o tzv. spotřebitelskou smlouvu ve smyslu § 1810 a násl. o. z., neboť z provedených listin nepochybně vyplývá, že smlouva byla uzavřena s žalobkyní jako s podnikatelem podle § 420 o. z. na straně jedné a s žalovaným jako spotřebitelem ve smyslu § 419 o. z. na straně druhé. Uplatní se zde proto zvláštní ochrana obecně poskytovaná spotřebiteli jako slabší straně a také zvláštní úprava tzv. spotřebitelského úvěru obsažená v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ spotř. z.“). Z úpravy spotřebitelského úvěru je třeba vyzdvihnout především § 86 a § 87 spotř. z., podle kterých je poskytovatel spotřebitelského úvěru povinen řádně prověřit schopnost spotřebitele splácet úvěr (úvěruschopnost), jinak nesmí spotřebiteli úvěr poskytnout a úvěrová smlouva poskytnutá v rozporu s tímto kategorickým požadavkem je absolutně neplatná. Zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele pak není pouhou formalitou, ale poskytovatel úvěru musí úvěruschopnost posuzovat pečlivě a s odbornou péčí a veškeré od spotřebitele zjištěné údaje musí ověřit a nespoléhat se jen na spotřebitelem uvedené informace. Posouzení majetkové situace spotřebitele se pak nesmí omezit toliko na zjištění jeho příjmů, ale musí se komplexně zabývat majetkovou situací spotřebitele a jeho skutečnou možností poskytnutou částku spotřebitelského úvěru řádně splácet. Tyto okolnosti týkající se uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru a její případné neplatnosti v důsledku nedodržení podmínek poskytování úvěru musí soud v nalézacím řízení zkoumat z úřední povinnosti (nikoli jen v důsledku procesní obrany spotřebitele) a je na poskytovateli úvěru, aby tyto skutečnosti tvrdil a prokázal (k tomu viz ustálenou judikaturu, např. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18 nebo rozsudek Soudního dvora EU ze dne [datum], sp. zn. C [číslo]). 5. Soud se s ohledem na zvýšenou ochranu poskytovanou žalovanému jako spotřebiteli z úřední povinnosti zabýval tím, zda žalobkyně dostatečným způsobem před poskytnutím spotřebitelského úvěru zkoumala úvěruschopnost žalovaného. K tomu žalobkyně obecně tvrdila, že úvěruschopnost žalovaného byla zkoumána nahlížením do dostupných registrů a posuzováním příjmové a výdajové stránky a dalších okolností. K prokázání těchto obecných tvrzení žalobkyně předložila toliko výplatní pásku žalovaného, ze které je patrný příjem 4 302 Kč, a dále nečitelný snímek obrazovky s účtem žalovaného, ale žádné jiné v žalobě uvedené listiny prokazující zkoumání úvěruschopnosti žalobkyně nepředložila. Žalobkyně tedy v řízení neprokázala, že řádným způsobem zkoumala a posuzovala úvěruschopnost žalovaného. Pokud by pak soud měl vycházet pouze z předložené výplatní pásky, tak pokud má žalovaný příjem 4 302 Kč měsíčně, rozhodně nemá dostatek prostředku, aby uhradil splátku úvěru 3 000 Kč měsíčně. Žalobkyně tedy v řízení neunesla břemeno tvrzení a důkazní ke skutečnosti rozhodné pro rozhodnutí, přičemž se svou neúčastí při jednání sama připravila o poskytnutí poučení a případné dodatečné lhůty k prokázání tvrzených skutečností ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. Nebylo-li pak prokázáno řádné zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím spotřebitelského úvěru, uplatní se závěr, že k řádnému zkoumání nedošlo a smlouva o úvěru je proto neplatná ve smyslu § 87 odst. 1 spotř. z. a § 588 o. z. Jedná se přitom o neplatnost absolutní. 6. Soud tedy naznal, že uzavřená smlouva o úvěru (smlouva o spotřebitelském úvěru) je absolutně neplatná. V případě neplatnosti jsou si strany ve smyslu § [číslo] odst. 1 a 2 a § 2993 o. z. povinny vzájemně vrátit plnění, která si na základě neplatné smlouvy poskytly. V případě neplatného spotřebitelského úvěru se pak uplatní speciální úprava § 87 spotř. z. upravující povinnost spotřebitele vrátit toliko poskytnutou (a dosud nesplacenou) jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené možnostem spotřebitele. Žalobkyně má tedy nyní právo toliko na vrácení dosud nesplacené jistiny z poskytnutého spotřebitelského úvěru, nikoli však na případné ujednané poplatky, úroky, smluvní pokuty či další platby. V řízení bylo zjištěno, že žalovaný obdržel částku 3 000 Kč a nebylo prokázáno, že by žalobkyni něco uhradil (úhrada 1 Kč zůstává jen v rovině tvrzení žalobkyně). Žalobkyně má tedy právo na vrácení jistiny, kterou v žalobě požaduje ve výši 2 999 Kč. K vrácení této částky tedy soud žalovaného zavázal výrokem I. tohoto rozsudku. Soud v souladu s § 87 spotř. z. zvažoval lhůtu k plnění, která by odpovídala poměrům žalovaného, avšak s ohledem na nezájem žalovaného o toto řízení soud neměl možnost, jak poměry žalovaného posoudit, proto se podržel obecné třídenní lhůty k plnění ve smyslu § 160 odst. 1 o. s. ř. V souladu s § 87 spotř. z. soud žalobkyni nepřiznal právo na úrok z prodlení z dlužné částky, neboť do prodlení se žalovaný může dostat až po uplynutí soudem stanovené lhůty k plnění (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). 7. Výrokem II. tohoto rozsudku soud zamítl veškeré žalobou uplatněné nároky, které nejsou nevrácenou jistinou ze spotřebitelského úvěru. 8. O nákladech řízení soud ve výroku III. tohoto rozsudku rozhodl podle § 142 odst. 3 o. s. ř. a ve věci převážně úspěšné žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 75,4 % (úspěch žalobkyně 87,7 % odpovídající přisouzené částce 2 999 Kč po odečtení jejího neúspěchu 12,3 % odpovídajícího zamítnuté částce 420,73 Kč). Jako účelně vynaložené náklady řízení žalobkyně v celkové výši 1 489 Kč soud vyhodnotil její náklady na zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, dále na odměnu právního zástupce žalobkyně ve výši celkem 600 Kč za 3 úkony právních služeb (převzetí a příprava zastoupení, podání návrhu, předžalobní výzva), tj. ve výši 200 Kč za 1 úkon právní služby podle § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., dále na náhradu hotových výdajů právní zástupkyně žalobkyně v souvislosti s uvedenými 3 úkony právních služeb ve výši celkem 300 Kč (100 Kč za jeden úkon podle § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb.), a konečně na náhradu za 21 % DPH podle § 137 odst. 3 o. s. ř. z odměny a náhrad přiznaných žalobkyně ve výši celkem 189 Kč. Z celkové částky 1 489 Kč pak soud žalobkyni přiznal částku 1 123 Kč po zaokrouhlení odpovídající úspěchu 75,4 %.