20 C 265/2021-33 — Okresní soud v Přerově

1. Žalobou doručenou soudu dne [datum] se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 8 000 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení s odůvodněním, že její právní předchůdkyně [právnická osoba] se sídlem v [obec] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru a žalovaný poskytnuté peněžní prostředky a jejich příslušenství v dohodnuté době nevrátil. Na základě smlouvy o úvěru uzavřené prostředky komunikace na dálku přes stránku [webová adresa], na které se žalovaný zaregistroval, zadal své údaje a akceptoval text smlouvy, poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému převodem na účet dne [datum] částku 8 000 Kč. Žalovaný měl poskytnuté prostředky vrátit nejpozději dne [datum]. Žalobkyně v žalobě uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně prověřila schopnost žalovaného splácet úvěr. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] došlo k postoupení pohledávky vůči žalovanému z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni a žalovaný pak byl vyzván k plnění před podáním žaloby. 2. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil, zůstal v řízení zcela pasivní, neplnil své procesní povinnosti ve smyslu § 101 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), tj. tvrdit významné skutečnosti důležité pro rozhodnutí a plnit důkazní a jiné povinnosti, tvrzený nárok žalobkyně ani jeho výši vůbec nezpochybňoval ani nerozporoval. Soud pak věc projednal a rozhodl při jednání dne [datum] v nepřítomnosti účastníků za splnění podmínek § 101 odst. 3 o. s. ř., neboť žalobkyně se z nařízeného jednání omluvila a žalovaný, ač řádně předvolán, se k jednání bez omluvy nedostavil. 3. Na základě listin, kterých se v žalobě dovolávala žalobkyně, učinil soud závěr o skutkovém stavu, že právní předchůdkyně žalobkyně dne [datum] zaslala žalovanému na účet č. [bankovní účet] částku 8 000 Kč pod variabilním symbolem [číslo]. Dále má soud z předložené smlouvy za prokázáno, číslo smlouvy bylo [číslo]. Soud pak má za prokázáno, že se právní předchůdkyně žalobkyně s žalobkyní ve smlouvě o postoupení pohledávek ze dne [datum] dohodly o převedení pohledávky za žalovaným na žalobkyni a právní předchůdkyně žalobkyně převedení pohledávky oznámila žalovanému dopisem ze dne [datum] odeslaným poštou dne [datum] společně s výzvou k úhradě do tří dnů. 4. Na základě provedených důkazů soud nevzal za prokázané, že by žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně uzavřel nějaké smlouvy, neboť ani rámcová smlouva [číslo] ani smlouva o úvěru [číslo] nejsou žalovaným podepsány a na listinách je toliko strojově uvedeno jméno žalovaného a datum [datum] a čas 11:31. Dále nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by žalovaný žalobkyni něco uhradil. 5. Na zjištěný skutkový stav soud navázal právním hodnocením a dospěl k následujícím právním závěrům. Předně soud dospěl k závěru, že žalobkyně je aktivně legitimována k podání žaloby, neboť jí tvrzené postoupení nyní žalované pohledávky za žalovaným z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni je platným postoupením pohledávky ve smyslu § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). 6. Dále se soud zabýval samotnými tvrzenými nároky žalobkyně proti žalovanému a dospěl k závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným nedošlo k uzavření žádné smlouvy, neboť nebyl prokázán žádný projev vůle žalovaného, který by svědčil o uzavření jakékoliv smlouvy. Na předložených smlouvách nejsou žádné podpisy žalovaného, tvrzení žalobkyně o uzavření smlouvy prostředky komunikace na dálku není ničím prokázáno a z žalobkyní předložených listin vyplývá, že smlouva nebyla podepsána. Uzavření smlouvy nelze usuzovat ani z chování stran, neboť nebylo prokázáno, že by se žalovaný podle tvrzené smlouvy choval. Nebylo tedy prokázáno, že by mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným došlo k uzavření smlouvy o úvěru a žalobkyně tedy neunesla břemeno důkazní o této rozhodné skutečnosti, přičemž se svou neúčastí při jednání sama připravila o poskytnutí poučení a případné dodatečné lhůty k prokázání tvrzených skutečností ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. Nad rámec toho soud musí konstatovat, že i v případě existujícího projevu vůle obou stran by tvrzená smlouva byla zjevně neplatná, neboť nebylo nijak prokázáno zkoumání úvěruschopnosti žalovaného ve smyslu § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. 7. Bylo pak prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně dne [datum] odeslala žalovanému částku 8 000 Kč na účet č. [bankovní účet]. S ohledem na absenci tvrzené smlouvy o úvěru jako právního důvodu pro poskytnutí peněz má žalobkyně právo na vrácení uvedeného plnění jako bezdůvodného obohacení ve smyslu § [číslo] odst. 1 a 2 a § 2993 o. z. Žalobkyně má právo na vrácení poskytnutých prostředků, přičemž nebylo prokázáno, že by žalovaný již nějaké prostředky vrátil. Soud tedy ve výroku I. tohoto rozsudku vyhověl podané žalobě a zavázal žalovaného částku 8 000 Kč žalobkyni uhradit. Současně s povinností zaplatit uvedenou jistinu soud žalovaného zavázal k zaplacení úroku z prodlení z uvedené jistiny, a to ve výši 8,25 % ročně ve smyslu § 1970 o. z. a nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaný je povinen vrátit žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky, přičemž splatnost se s ohledem na neplatnost smlouvy váže na vyzvání, které žalobkyně učinila až výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne [datum] odeslanou téhož dne, ve které určila splatnost tři dny. Tuto lhůtu soud vykládá jako tři dny od doručení, které nastalo dne [datum] (s ohledem na běžné fungování pošty), tedy posledním dnem lhůty k plnění bylo [datum] a žalovaný je v prodlení od následujícího dne [datum]. Ve zbývajícím rozsahu soud ve výroku II. tohoto rozsudku žalobu zamítl, a to co do zbývající úroku z prodlení požadovaného za dobu před splatností dluhu z bezdůvodného obohacení a dále co do úroku z prodlení přesahujícího zákonnou výši. 8. O nákladech řízení soud ve výroku III. tohoto rozsudku rozhodl podle § 142 odst. 3 o. s. ř. a ve věci převážně úspěšné žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 74,9 % (úspěch žalobkyně 87,45 % odpovídající přisouzené částce 8 772,11 Kč po odečtení jejího neúspěchu 12,55 % odpovídajícího zamítnuté částce 1 259,29 Kč). Jako účelně vynaložené náklady řízení žalobkyně v celkové výši 1 489 Kč soud vyhodnotil její náklady na zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, dále na odměnu právního zástupce žalobkyně ve výši celkem 600 Kč za 3 úkony právních služeb (převzetí a příprava zastoupení, podání návrhu, předžalobní výzva), tj. ve výši 200 Kč za 1 úkon právní služby podle § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., dále na náhradu hotových výdajů právní zástupkyně žalobkyně v souvislosti s uvedenými 3 úkony právních služeb ve výši celkem 300 Kč (100 Kč za jeden úkon podle § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb.), a konečně na náhradu za 21 % DPH podle § 137 odst. 3 o. s. ř. z odměny a náhrad přiznaných žalobkyně ve výši celkem 189 Kč. Z celkové částky 1 489 Kč pak soud žalobkyni přiznal částku 1 115 Kč odpovídající úspěchu 74,9 %.