7 C 283/2021-27 — Okresní soud v Přerově

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky [částka] s příslušenstvím. V žalobě uvedla, že s žalovanou uzavřela dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] (dále jen "smlouva o úvěru"). Na základě smlouvy o úvěru poskytla žalobkyně žalované částku [částka]. Žalovaná se zavázala vrátit půjčenou částku v 12 splátkách po [částka], úrok byl dohodnut ve výši 11,8 % ročně. Žalovaná zaplatila pouze částku [částka]. V důsledku prodlení žalované žalobkyně odstoupila o smlouvy a učinila celou dlužnou částku splatnou. Žalobkyně uplatnila nárok na dlužnou jistinu ve výši [částka], dlužné splátky pojištění [částka], dlužné úroky [částka] a náklady v případě ukončení úvěru ve výši [částka]. Úvěr byl čerpán bezhotovostně na účet žalované č. [bankovní účet] dne [datum]. Úvěruschopnost žalované byla prověřena nahlédnutím do veřejně přístupných rejstříků, daňového přiznání, výpisu z účtu a údajů získaných od žalované. Žalobkyně vycházela z ověřeného příjmu [částka], na výdajové straně vzala v úvahu existenční výdaje ve výši [částka] (dle databáze ČSÚ), náklady na splátky [částka] a na novou splátku [částka] žalovaná neuvedla sama žádné náklady ani vyživovací povinnost. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Ze smlouvy o úvěru ze dne [datum] ve spojení s výpisy z účtu, kopií občanského průkazu, rodného listu a daňového přiznání má soud za prokázáno, že mezi účastníky došlo k uzavření smlouvy o úvěru. Obsahem smlouvy byl závazek žalobkyně poskytnout žalované úvěr ve výši [částka] a závazek žalované splatit úvěr včetně sjednaných úroků ve 12 měsíčních splátkách po [částka]. Nutno podotknout, že soud nemá za prokázáno, že došlo k podepsání uvedené smlouvy elektronickým podpisem a samotná smlouva a žalobkyní popsaný postup uzavírání smlouvy nijak neprokazují zejména identifikaci jednající osoby. Pokud žalobkyně tvrdila přihlášení žalované na webové stránky a úkony, které zde učinila, včetně obdržení SMS kódu na telefon žalované a vložení tohoto kódu žalovanou do smlouvy, žádné důkazy k takovým tvrzením nepředložila. Nicméně ve spojení s dalšími předloženými doklady soud nemá závažné pochybnosti o identitě a jednání žalované. 4. Ze smlouvy o úvěru má soud za prokázáno, že žalovaná uvedla jako svůj příjem [částka], bydlení u rodičů,, vdaná, ostatní příjmy [částka], výdaje žádné. 5. Ze zprávy o posouzení úvěruschopnosti a soud zjistil, že žalobkyně prověřila žalovanou v registru [příjmení] a CRIF, kde žalovaná neměla záznam. Vycházela z příjmu žalované z podnikání ve výši [částka] a rodičovského příspěvku [částka]. Na výdajové straně zohlednila splátku úvěru [částka] a nad rámec pak státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a průměrných výdajích obyvatelstva (bez uvedení konkrétní výše). Rozdíl příjmů a výdajů činil [částka]. Žalovaná měla k dispozici kreditní kartu se zůstatkem [částka]. 6. Z výpisu z účtu žalobkyně má soud za prokázáno, že dne [datum] byla na účet žalované č. [bankovní účet] odeslána částka [částka]. 7. Z přiznání k dani z příjmu žalované za rok 2018 soud zjistil, že příjem žalované ze závislé činnost je uveden ve výši [částka], daňové zvýhodnění byla uplatněno na 3 nezletilé děti (nejmladší narozeno v září 2018). Příjmy z podnikání činily [částka], výdaje [částka], rozdíl [částka]. Celkový základ daně činil [částka], daň [částka]. 8. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 9. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 10. Podle § 86 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 11. Podle § 87 odst.1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 12. Podle ust. § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 13. Podle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 14. Podle rozhodnutí Soudního dvora C [číslo] vnitrostátní soud zkoumá z úřední povinnosti, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele spočívající v povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Výslovně uvedl (v odpovědi na položenou předběžnou otázku), že články 8 a 23 směrnice 2008 musí být vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. 15. Soud dospěl k závěru, že smlouva uzavřená dne [datum] mezi účastníky je neplatná. 16. Věřiteli je zákonem uložena povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Toto je věřitel povinen učinit jak před vznikem závazku, tak před jeho jakoukoliv změnou, která by znamenala významné navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru. Zákon nestanoví přesný postup či hierarchii informací nutných k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V řadě případů mohou věřiteli dostačovat již informace, které má o spotřebiteli na základě předchozích či současných smluvních vztahů. Tyto informace mohou být dostatečným důvodem pro odmítnutí poskytnout spotřebitelský úvěr (opakované prodlení se splácením předchozích úvěrů apod.), nemohou však být samy o sobě dostačující pro kladné rozhodnutí o poskytnutí spotřebitelského úvěru (některé pohyby na platebním účtu spotřebitele mohou představovat peněžní toky např. příbuzného spotřebitele; stejně tak věřitel nemusí mít povědomí o všech dluzích spotřebitele u jiných věřitelů apod.). 17. Ustanovení § 86 odst. 1 zák.č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru výslovně předpokládá, že zdrojem informací může být i samotný spotřebitel. Toto však nepřesouvá důkazní břemeno za správnost poskytnutých údajů na spotřebitele, ani nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí. Věřitel se tak nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti (např. pokud výdaje na bydlení či stravování nebo jiné náklady neodpovídají cenám v místě a časem obvyklým apod.), je věřitel povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, případně je v rámci svých možností jiným způsobem ověřit. 18. Posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. Analýzu této schopnosti je nutno provést na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Analýza pouze jedné ze stran rozpočtu sama o sobě k posouzení schopnosti splácet spotřebitelský úvěr nepostačuje, neboť např. ze samotné informace o čistých měsíčních příjmech spotřebitele není možné říci, zda bude schopen platit splátky, pokud nejsou současně známy všechny jeho ostatní výdaje. Při posouzení úvě