9 C 34/2022-32 — Okresní soud v Přerově

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky [částka] s příslušenstvím s následujícím odůvodněním. Právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdkyně“) uzavřela s žalovaným dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru a žalovaný poskytnuté peněžní prostředky ve výši [částka] a příslušenství v dohodnuté době nevrátil. Žalovaný se zavázal vrátit jistinu spolu s dohodnutým úrokem ve výši [částka] s poplatkem za administrativní činnost ve výši [částka] ve splátkách po [částka] počínaje dnem [datum] Celkem se tedy žalovaný zavázal uhradit částku [částka]. Žalovaný ovšem smluvené podmínky porušil, neboť uhradil pouze částku [částka], z toho částku [částka] na jistinu dluhu, částku [částka] na úrok za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy a částku [částka] na poplatek za administrativní činnost. Žalobkyně požaduje po žalovaném jistinu [částka], poplatek ve výši [částka] a dále kapitalizovaný úrok ve výši [částka]. Současně požaduje zaplacení úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z dlužné jistiny od [datum] a úrok ve výši 19 % z dlužné jistiny za totéž období. Žalovaný i přes odeslanou předžalobní výzvu doposud ničeho nezaplatil. Žalobkyně v žalobě obecně popsala, jak její právní předchůdkyně u smlouvy o úvěru zjišťovala a posuzovala úvěruschopnost žalovaného podle § 84 až § 89 zákona č. 257/2016 Sb. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla postoupena shora uvedená pohledávka za žalovaným z právní předchůdkyně na žalobkyni a žalovanému bylo postoupení oznámeno. 2. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil, zůstal v řízení zcela pasivní, neplnil své procesní povinnosti ve smyslu § 101 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), tj. tvrdit významné skutečnosti důležité pro rozhodnutí a plnit důkazní a jiné povinnosti, tvrzený nárok žalobkyně ani jeho výši vůbec nezpochybňoval ani nerozporoval. Soud pak věc projednal a rozhodl při jednání dne [datum] za účasti žalobkyně a v nepřítomnosti žalovaného za splnění podmínek § 101 odst. 3 o. s. ř., neboť žalovaný, ač řádně předvolán, se k jednání bez omluvy nedostavil. 3. Soud k důkazu provedl listiny, kterých se v žalobě dovolávala žalobkyně a ze kterých učinil následující skutková zjištění. 4. Z listiny označené jako smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne [datum] bylo zjištěno, že se právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný dohodli na poskytnutí finanční hotovosti [částka], jejíž převzetí v hotovosti žalovaný stvrdil podpisem smlouvy. Žalovaný se půjčené finanční prostředky společně s poplatkem [částka], s úrokem ve výši [částka] z dlužné jistiny (zde 56,58 % ročně), zavázal splatit v hotovostním režimu v 36 týdenních splátkách ve výši [částka]. Listina je oběma stranami podepsána a datována. Jak vyplývá z dokladu o vyplacení, uvedeného dne bylo poskytnuto žalovanému finanční plnění na základě této smlouvy ve výši [částka]. 5. Z listiny označené jako karta zákazníka ze shora uvedeného dne soud zjistil, že k půjčce požadované ve výši [částka] byly právní předchůdkyní žalobkyně zkoumány poměry žalovaného. Vedle údajů k osobě je v listině uvedeno, že žalovaný bydlí s rodiči, jeho hlavní příjem ve výši [částka] plyne ze mzdy od zaměstnavatele a výdaje doložil částkou [částka]. Listina je podepsaná žalovaným. 6. Z oznámení o zesplatnění plyne, že dopisem ze dne [datum] oznámila právní předchůdkyně žalovanému, že z důvodu prodlení žalovaného se splácením úvěru je povinen do 10 dnů ode dne doručení této výzvy úvěr doplatit. Není sporu, že žalovaný, jak tvrdí žalobkyně, doposud na úvěru zaplatil částku [částka]. 7. Z listiny označené jako smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum] bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně postupuje na žalobkyni pohledávky označené v příloze smlouvy, přičemž v příloze jsou obě předmětné pohledávky uvedeny. Z listiny označené jako oznámení o postoupení pohledávky bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému postoupení předmětných pohledávek. Z listiny označené jako výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky [částka] ze shora zmiňované smlouvy o spotřebitelském úvěru, a to nejpozději do [datum]. Z podacího poštovního lístku vyplývá, že zásilka byla žalovanému odeslána na poslední známou adresu. 8. Další žalobkyní navržené listinné důkazy, soud k důkazu neprovedl, neboť je nepovažoval za nezbytné pro zjištění skutkového stavu. 9. Na základě uvedených skutkových zjištění soud učinil závěr o skutkovém stavu, že žalovaný od právní předchůdkyně žalobkyně na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru obdržel peněžní prostředky ve výši [částka]. Při uzavírání smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně pořídila listiny označené jako karta zákazníka, které obsahují informace o majetkových poměrech žalovaného. Žalovaný se půjčené finanční prostředky společně s poplatkem [částka], s úrokem ve výši [částka] z dlužné jistiny (zde 56,58 % ročně), zavázal splatit v hotovostním režimu v 36 týdenních splátkách ve výši [částka]. Právní předchůdkyně žalobkyně se s žalobkyní dohodla o převedení pohledávek za žalovaným a tuto dohodu žalovanému oznámila písemně dopisem. Žalovaný doposud na úvěru zaplatit částku [částka]. Žalobkyně výzvou ze dne [datum] vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky [částka] ze shora zmiňované smlouvy o spotřebitelském úvěru, a to nejpozději do [datum]. 10. Na zjištěný skutkový stav soud navázal právním hodnocením a dospěl k následujícím právním závěrům. Předně soud dospěl k závěru, že žalobkyně je aktivně legitimována k podání žaloby, neboť jí tvrzené postoupení pohledávky za žalovaným z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni je platným postoupením pohledávky ve smyslu § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen„ o. z.“). 11. Dále se soud zabýval samotnými tvrzenými nároky žalobkyně proti žalovanému a dospěl k závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným došlo k uzavření smlouvy o zápůjčce (listiny označené jako„ smlouva o spotřebitelském úvěru“) podle § 2390 a násl. o. z. Při posuzování tohoto závazkového vztahu pak soud vycházel z toho, že se jedná o tzv. spotřebitelské smlouvy ve smyslu § 1810 a násl. o. z., neboť z provedených listin nepochybně vyplývá, že smlouvy byly uzavřeny s právní předchůdkyní žalobkyně jako s podnikatelem podle § 420 o. z. na straně jedné a s žalovaným jako spotřebitelem ve smyslu § 419 o. z. na straně druhé. Uplatní se zde proto zvláštní ochrana obecně poskytovaná spotřebiteli jako slabší straně a také zvláštní úprava tzv. spotřebitelského úvěru obsažená v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ spotř. z.“). Z úpravy spotřebitelského úvěru je třeba vyzdvihnout především § 86 a § 87 spotř. z., podle kterých je poskytovatel spotřebitelského úvěru povinen řádně prověřit schopnost spotřebitele splácet úvěr (úvěruschopnost), jinak nesmí spotřebiteli úvěr poskytnout a úvěrová smlouva poskytnutá v rozporu s tímto kategorickým požadavkem je absolutně neplatná. Zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele pak není pouhou formalitou, ale poskytovatel úvěru musí s úvěruschopnost posuzovat pečlivě a s odbornou péčí a veškeré od spotřebitele zjištěné údaje musí ověřit a nespoléhat se jen na spotřebitelem uvedené informace. Posouzení majetkové situace spotřebitele se pak nesmí omezit toliko na zjištění jeho příjmů, ale musí se komplexně zabývat majetkovou situací spotřebitele a jeho skutečnou možností poskytnutou částku spotřebitelského úvěru řádně splácet. Tyto okolnosti týkající se uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru a její případné neplatnosti v důsledku nedodržení podmínek poskytování úvěru musí soud v nalézacím řízení zkoumat z úřední povinnosti (nikoli jen v důsledku procesní obrany spotřebitele) a je na poskytovateli úvěru, aby tyto skutečnosti tvrdil a prokázal (k tomu viz ustálenou judikaturu, např. nález Ústavního soudu ze dne [datum] sp. zn. III. ÚS 4129/18 nebo rozsudek Soudního dvora EU ze dne [datum] sp. zn. C [číslo]). 12. Soud se s ohledem na zvýšenou ochranu poskytovanou žalovanému jako spotřebiteli z úřední povinnosti zabýval tím, zda právní předchůdkyně žalobkyně dostatečným způsobem před poskytnutím spotřebitelských úvěrů zkoumala úvěruschopnost žalovaného. K tomu žalobkyně obecně tvrdila, že úvěruschopnost žalovaného byla řádně zkoumána a že žalovaný sám podpisem na listinách potvrdil správnost a úplnost poskytnutých informací. K prokázání těchto obecných tvrzení žalobkyně předložila kartu zákazníka, ve které jsou obsaženy údaje o majetkových poměrech žalovaného. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně prokázala konkrétní tvrzení ke zjišťování úvěruschopnosti žalovaného. Informace o majetkových poměrech sloužících k posouzení úvěruschopnosti, které vyplývaly z předložených listin, byly konkrétní a je z nich zřejmé, jakým způsobem byly zjištěny a zda dostatečně zohlednily skutečnou situaci žalov