10 C 252/2019-195 — Okresní soud v Přerově

1. Napadeným rozsudkem okresní soud žalovanému 1. uložil povinnost vyklidit pozemek p. [číslo] orná půda a pozemek p. [číslo] orná půda, v k. ú. a obci [obec] zapsané u [stát. instituce], [stát. instituce] na [list vlastnictví] do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.). Žalobu, aby žalovaní 2. a 3. byli povinni vyklidit pozemek p. [číslo] orná půda a p. [číslo] orná půda v k. ú. a obci [obec], zapsané u [stát. instituce], [stát. instituce] na [list vlastnictví], zamítl (výrok II.), žalovanému 1. uložil zaplatit žalobcům a), b), c) náhradu nákladů řízení ve výši [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám JUDr. [jméno] [jméno], advokáta (výrok III.), žalobci a) uložil zaplatit žalovaným 2. a 3. náhradu nákladů řízení ve výši [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok IV.), žalobci b) uložil zaplatit žalovaným 2. a 3. náhradu nákladů řízení ve výši [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok V.) a žalobci c) uložil zaplatit žalovaným 2. a 3. náhradu nákladů řízení ve výši [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok VI.). 2. Proti tomuto rozsudku podali odvolání žalobci a), b) a c) do výroku II. a navazujících výroků IV., V a VI. Soud výrokem II. zamítl žalobu proti žalovaným 2. a 3. s tím, že dovodil existenci mimořádného vydržení. Žalobci mají za to, že mimořádné vydržení nebylo ze strany žalovaných 2., 3. prokázáno, když nebylo prokázáno splnění podmínek pro vznik tohoto práva. Žalovaní neprokázali a z důkazů to nevyplývá, v jakých konkrétních hranicích sporné pozemky převzali ani od koho, rozhodně neprokázali, že by právní titul, na jehož základě pozemky užívali, zakládal existenci vlastnického práva. Po celou dobu řízení tvrdili, že pozemky užívali, nikoliv vlastnili. Soud v odůvodnění (bod [číslo]) dovozuje, že u žalovaných 2., 3. nebyla splněna podmínka nepoctivého úmyslu, neboť samotná skutečnost, že se žalovaní 2. a 3. ujali držby omylem, neznamená, že jednali o nepoctivém úmyslu, tedy s vědomím, že působí jinému újmu. S tímto hodnocením žalobci nesouhlasí a domnívají se, že z provedeného dokazování nelze takový závěr dovodit, neboť žalovaní shodně potvrdili a z dokazování to vyplynulo, že se držby pozemků, jenž jsou předmětem řízení, ujali nikoliv pouze omylem – záměnou za pozemky, které jim vydány být skutečně měly (tj. namísto pozemků [číslo] a [číslo] - nyní [číslo], [číslo]), a držby pozemků [číslo] a [číslo] (nyní [číslo] a [číslo]) se ujali souběžně s vydanými pozemky [číslo] a [číslo]. Je tedy nepochybné, že si od počátku museli být vědomi, že užívají dvojnásobek výměry, než jim měla být vydána, tedy užívají pozemky, které jsou ve vlastnictví jiných osob. Nejednalo se o záměnu v číslech pozemků, ale jednoduše o zabrání vedle jejich pozemků i pozemků cizích. To samo o sobě nemůže prokazovat poctivý úmysl, a pokud zde není poctivý úmysl, pak se musí jednat o úmysl nepoctivý. Žalobci tak navrhují změnu rozsudku okresního soudu tak, že žalovaným 2. a 3. bude uložena povinnost vyklidit pozemek p. [číslo] p. [číslo] v k. ú. [obec]. 3. Proti tomuto rozsudku podal též odvolání žalovaný 1., a to do výroků I. a III. s tím, že okresní soud nesprávně vyhodnotil skutkový stav a věc nesprávně právně posoudil. Správná a úplná zjištění jsou uvedena v odůvodnění v bodech 2., 4., 7., 9., 10., 12. a 16. Soud však z těchto zjištění vyvodil nesprávný skutkový závěr, že v případě žalovaného se nejedná o pravou a poctivou držbu s odůvodněním, že pro poctivost držby je třeba naplnění § 1089 o. z. ve spojení s § 992 odst. 2 o. z. a § 993 o. z. Dle názoru žalovaného je v jeho případě tato podmínka pro řádné vydržení splněna, když žalovaný požádal o vydání pozemků, které byly v době žádosti a jsou dosud v jeho vlastnictví, respektive spoluvlastnictví, tj. pozemků [parcelní číslo] a [parcelní číslo] (nyní p. [číslo] p. [číslo]), tyto mu byly vydány v roce 1993 a jeho nerušené držba v dobré víře, že užívá své vlastnictví trvala až do podzimu roku 2018. Je tedy zřejmé, že význam § [číslo] ve spojení s § 992 odstavce o. z. a 993 o. z. nelze vyložit v jeho neprospěch v posouzení pravé a poctivé držby. Současně nelze souhlasit s výkladem skutkového závěru soudu, že žalovanému nesvědčí žádný nabývací titul k pozemkům, které jsou předmětem žaloby. Právní titul totiž přímo vyplývá z vlastnictví žalovaného k pozemkům [číslo] a [číslo] (dříve [číslo] a [číslo]). Tyto pozemky byly a jsou ve vlastnictví (spoluvlastnictví) žalovaného a jsou dostatečným právním titulem k nabytí částí nebo celých pozemků, které mu byly jako jeho vlastnictví vyměřeny, v terénu vyznačeny a vydány na jeho žádost. Žalovaný neměl nikdy v minulosti pochybnost, že se ujal držby svého vlastnictví neoprávněně a neměl jakoukoliv možnost posoudit, že pozemky v jeho vlastnictví, o jejichž vydání požádal, nejsou jeho pozemky, když v terénu nikdy nebyly a nejsou dosud hranice těchto pozemků patrné. Žalovaný tak navrhuje změnu rozsudku okresního soudu ve výrocích I. a III. tak, že žaloba bude zamítnuta. 4. Žalovaní se k odvolání žalobců vyjádřili tak, že bylo nepochybně prokázáno, že požádali o vydání pozemků, které měli ve svém vlastnictví a na základě jejich písemné žádosti jim byly pozemky označené vykolíkováním předány. Žalovaní po celou dobu až do výzvy k vyklizení, tj. nejméně od [datum] do podzimu 2019 v případě žalovaných 2. a 3. a do roku 2018 v případě žalovaného 1., užívali při vědomí, že se jedná o pozemky [číslo] a [číslo] v jejich vlastnictví, které jim byly vymezeny a předány na základě žádosti o vydání. Ze strany žalovaných se v žádném případě nemohlo jednat o nepoctivý úmysl získat nic jiného, než na základě své žádosti zpět držbu pozemků, které byly a jsou v jejich vlastnictví. Pokud žalobci argumentují, že žalovaní užívají dvojnásobek výměry, než jim měla být vydána, tak je třeba zdůraznit, že toto tvrzení nemá oporu ve skutečnosti, neboť plocha, kterou žalovaní skutečně užívají nezabírá celé pozemky a není tedy zřejmé ani dnes, jakou přesnou část pozemků, které jsou předmětem žaloby, žalovaní užívají. Část předmětných pozemků, tj. p. [číslo] p. [číslo] od roku 1993 doposud užívá [jméno] [příjmení], jak žalovaní uvedli ve vyjádření ze dne [datum] [obec] pozemků nejsou v terénu patrné a bez odborného zaměření nebylo možno v minulosti ani nyní nabýt jakoukoliv vědomost o tom, že bylo vydáno více, než o co požádali. Žalobci v tomto řízení nepoctivý úmysl žalovaných neprokázali. 5. Po zjištění, že odvolání je přípustné, bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal krajský soud napadený rozsudek v režimu neúplné apelace s důrazem na uplatněné odvolací důvody, jakož i řízení, které vydání tohoto rozhodnutí předcházelo (§ 206 a 212a o. s. ř.) a po provedení odvolacího řízení dospívá k závěru, že odvolání žalobců důvodné není, odvolání žalovaného 1. důvodné je. 6. Skutková zjištění, která okresní soud přijal na základě provedeného dokazování, považuje krajský soud za správná a tato zjištění přebírá. 7. Žalobci se v řízení domáhali ochrany svého vlastnického práva s tím, že žalovaní užívají pozemky v jejich vlastnictví. Okresní soud dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně pouze ve vztahu k žalovanému 1. U žalovaných 2. a 3. soud uzavřel, že došlo k mimořádnému vydržení, kdy žalovaní prokázali uplynutí doby 20 let, žalobcům se nepodařilo prokázat, že by žalovaní drželi pozemky v nepoctivém úmyslu. Ve vztahu k žalovanému 1. okresní soud dovodil, že žalovaný 1. se dozvěděl, že užívá pozemky ve vlastnictví žalobců, v říjnu 2018, tedy ještě před [datum] (§ 3066 o. z.) a u žalovaného 1. tak nebyla splněna podmínka držby po dobu 20 let. U žalovaného 1. nemohlo dle okresního soudu dojít ani k řádnému vydržení, když zde absentuje titul, na základě něhož by bylo možno označit držbu jako řádnou. 8. Krajský soud se ztotožňuje s právním posouzením okresním soudem v tom, že žalovaní 2. a 3. s ohledem na držbu přesahující 20 let nabyli pozemky mimořádným vydržením v rozsahu realizované držby k [datum] dle § 1095 a § 3066 o. z. 9. Žalovaní se podle zjištění okresního soudu držby pozemků žalobců chopili v roce 1993 v souvislosti s vydáním jejich jiných pozemků. Krajský soud se s okresním soudem shoduje v závěru, že byla prokázána taková držba žalovaných, tato byla zjevně dlouhodobá, kdy na pozemku žalobců umístili žalovaní též stavbu (třebaže bez povolení). Počátek držby lze tak shodně s okresním soudem datovat do doby, kdy došlo vydání jiných pozemků žalovaným v roce 1993. Pro závěr, že by se žalovaní chopili držby někdy později tak, že by nedošlo k uplynutí vydržecí doby dvaceti let do [datum], nebyl v řízení proveden žádný důkaz. 10. Na základě provedeného dokazování nelze dospět ani k závěru, že by žalovaní jednali v nepoctivém úmyslu. Z provedeného dokazování nevyplývá, že by žalovaní drželi takovou výrazně vyšší výměru, z níž by bylo možno dospět k závěru o nepoctivém úmyslu. Z dokazování neplyne, v jakém rozsahu se žalovaní chopili držby pozemků žalobců a současně pozemků svých, k nimž jsou nyní zapsáni v katastru, zejména že by