12 C 211/2023-18 — Okresní soud v Přerově

1. Žalobkyně se domáhá proti žalovanému zaplacení částky 25 224 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 12 954 Kč od [datum] do zaplacení. Žalobu odůvodňuje tím, že dne [datum] uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru, na základě níž, po zkoumání schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, poskytla žalovanému částku 15 000 Kč, kterou se žalovaný spolu se souhrnným poplatkem 12 270 Kč zavázal vrátit v pravidelných týdenních splátkách po 455 Kč s tím, že první splátka měla být uhrazena do sedmi dnů od podpisu smlouvy a každá další splátka vždy do sedmého dne od předchozí splátky. Žalovaný uhradil žalobkyni pouze částku 2 046 Kč, kterou žalobkyně započetla dílem ve výši 83,47 % na jistinu a dílem ve výši 16,53 % na úrok za poskytnutí úvěru. Ačkoliv se žalovaný dostal do prodlení s úhradou jednotlivých splátek úvěru dříve, žalobkyně požaduje zákonný úrok z prodlení pouze od doby předepsané splatností smlouvy, tj. [datum]. 2. Žalovaný se k podané žalobě v průběhu celého řízení nevyjádřil. 3. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků za splnění podmínek v ustanovení § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), neboť žalobkyně svoji neúčast u jednání omluvila a žalovaný, ač řádně předvolán, se k jednání bez omluvy nedostavil. 4. Z listiny označené jako smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] datované dne [datum], soud zjistil, že žalobkyně dne [datum] na základě písemné dohody poskytla žalovanému, v hotovosti a bez určení účelu, peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, které se žalovaný spolu s úrokem 2 970 Kč (70,89 % p. a.), poplatkem za zpracování a doručení úvěru 4 500 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek 4 800 Kč (celkem tedy 27 270 Kč) zavázal vrátit v 60 pravidelných týdenních splátkách po 454,50 Kč. 5. Z listiny označené jako evidenční karta klienta soud zjistil, že žalobkyně se před poskytnutím peněžních prostředků zabývala osobními a majetkovými poměry žalovaného. 6. Z listiny označené jako Informace o smlouvě: [číslo] (tabulka předepsaných a příchozích plateb) soud zjistil, že žalovaný uhradil žalobkyni celkem 2 046 Kč. 7. Z předžalobní výzvy ze dne [datum] vč. příslušného podacího archu soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky doporučeným dopisem odeslaným téhož dne, v němž mu stanovila lhůtu k úhradě do sedmi dnů od doručení upomínky. 8. Skutková zjištění učiněná z ostatních provedených listinných důkazů, resp. další skutková zjištění učiněná ze shora uvedených listinných důkazů považoval soud za nadbytečná, a to s ohledem na zjištěný skutkový stav a na to navazující právní posouzení věci (viz níže). 9. Na základě provedených důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu. Žalobkyně v souladu s písemnou dohodou poskytla žalovanému v hotovosti peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč a dohodla se s žalovaným na podmínkách jejich splácení. Před poskytnutím peněžních prostředků se žalobkyně zabývala osobními a majetkovými poměry žalovaného. Žalovaný dosud uhradil žalobkyni celkem 2 046 Kč. Žalovaný byl žalobkyní vyzván k úhradě dlužné částky v rámci předžalobní upomínky ze dne [datum] (odeslané téhož dne), v níž byla žalovanému stanovena lhůta k úhradě dluhu do sedmi dnů od doručení upomínky. 10. Soud naopak nemá za prokázané, že by žalobkyně před poskytnutím peněžních prostředků jakkoliv ověřovala skutečnost, zda proti žalovanému není veden výkon rozhodnutí či exekuce, a dále skutečnosti týkající se pracovního poměru žalovaného (zda žalovaný pobírá mzdu v deklarované výši, zda pracovní poměr žalovaného je sjednán na dobu neurčitou, resp. že neběží výpovědní doba). V řízení rovněž nebylo prokázáno ani to, že by žalovaný uhradil žalobkyni více než 2 046 Kč anebo že by lhůta pro vracení peněžních prostředků stanovená žalobkyní nebyla přiměřená možnostem žalovaného; posledně uvedené skutečnosti ostatně žalovaný po celou dobu řízení ani netvrdil. 11. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 12. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 28. 5. 2022 (dále jen„ ZoSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 13. Podle ustanovení § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 14. Podle ustanovení § 87 odst. 2 ZoSÚ je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. 15. Podle ustanovení § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 16. Podle ustanovení § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 17. Podle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 18. Z hlediska právního posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru dle ustanovení § 2395 a násl. o. z. Soud se dále zabýval tím, zda žalobkyně neposkytla žalovanému v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.) úvěr v rozporu s požadavkem na řádné zkoumání úvěruschopnosti vyjádřeným v ustanovení § 86 odst. 1 ZoSÚ. Soud předesílá, že zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele není pouhou formalitou, ale poskytovatel úvěru musí úvěruschopnost posuzovat pečlivě a s odbornou péčí a veškeré od spotřebitele zjištěné údaje musí ověřit a nespoléhat se jen na spotřebitelem uvedené informace. Posouzení majetkové situace spotřebitele se pak nesmí omezit toliko na zjištění jeho příjmů, ale musí se komplexně zabývat majetkovou situací spotřebitele a jeho skutečnou možností poskytnutou částku spotřebitelského úvěru řádně splácet. Tyto okolnosti týkající se uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru a její případnou neplatnost v důsledku nedodržení podmínek poskytování úvěru musí soud v nalézacím řízení zkoumat z úřední povinnosti (nikoli jen v důsledku procesní obrany spotřebitele) a je na poskytovateli úvěru, aby tyto skutečnosti tvrdil a prokázal (k tomu viz ustálenou judikaturu, např. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18, nebo rozsudek Soudního dvora EU ze dne [datum] ve věci C [číslo], OPR- [právnická osoba], v . GK). V rozsudku ze dne [datum] ve věci C [číslo], [právnická osoba] v . [jméno] [příjmení] a další, Soudní dvůr Evropské unie vyložil čl. 8 směrnice 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru a bod 26 její preambule tak, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno - v orig.„ the burden of proving“) posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady); tím má být podle Soudního dvora zabráněno, aby věřitelé neposkytovali úvěry nezodpovědně. 19. Pro závěr, zda byl spotřebitelský úvěr poskytnut žalovanému v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou ZoSÚ, jsou zcela zásadní skutková zjištění stran prověřování existence případných exekucí vedených proti žalovanému. Z provedeného dokazování přitom soud nemá za prokázané, že by