12 C 27/2023-16 — Okresní soud v Přerově

1. V souladu s ustanovením § 157 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), bylo vyhotoveno tzv. zkrácené odůvodnění rozsudku obsahující toliko předmět řízení a stručné vyložení důvodů, pro které soud rozhodl rozsudkem pro uznání. 2. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 1 840 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 1 540 Kč od [datum] do zaplacení. Žalobou uplatněný nárok představuje neuhrazený příspěvek ve výši 1 540 Kč za porušení zákonné povinnosti mít sjednané pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem motorového vozidla [registrační značka], [VIN kód], v období od [datum] do [datum] (celkem 44 dnů), a dále neuhrazený poplatek ve výši 300 Kč spojený s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. 3. Soud o věci rozhodl bez nařízení jednání, neboť dle ustanovení § 153a odst. 4 o. s. ř. jen pro vydání rozsudku pro uznání nemusí být nařízeno jednání. 4. Podle ustanovení § 153a odst. 3 o. s. ř. rozsudkem pro uznání rozhodne soud také tehdy, má-li se za to, že žalovaný nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznal (§ 114b odst. 5 a § 114c odst. 6). 5. Podle ustanovení § 114b odst. 1 o. s. ř. vyžaduje-li to povaha věci nebo okolnosti případu, jakož i tehdy, bylo-li o věci rozhodnuto platebním rozkazem, elektronickým platebním rozkazem nebo evropským platebním rozkazem, může předseda senátu místo výzvy podle § 114a odst. 2 písm. a) nebo nebylo-li takové výzvě řádně a včas vyhověno, žalovanému usnesením uložit, aby se ve věci písemně vyjádřil a aby v případě, že nárok uplatněný v žalobě zcela neuzná, ve vyjádření vylíčil rozhodující skutečnosti, na nichž staví svoji obranu, a k vyjádření připojil listinné důkazy, jichž se dovolává, popřípadě označil důkazy k prokázání svých tvrzení; to neplatí ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2), nebo je-li žalovaným ke dni zahájení řízení nebo ke dni vstupu do řízení nezletilý, který nenabyl plné svéprávnosti. 6. Podle odst. 2 shora cit. ustanovení k podání vyjádření podle odstavce 1 předseda senátu určí lhůtu, která nesmí být kratší než 30 dnů od doručení usnesení. Bylo-li o věci rozhodnuto platebním rozkazem, elektronickým platebním rozkazem nebo evropským platebním rozkazem, určí tuto lhůtu až ode dne uplynutí lhůty k podání odporu proti platebnímu rozkazu, elektronickému platebnímu rozkazu nebo evropskému platebnímu rozkazu. 7. Podle odst. 4 shora cit. ustanovení usnesení podle odstavce 1 musí být žalovanému doručeno do vlastních rukou. Náhradní doručení je vyloučeno; to neplatí, doručuje-li se prostřednictvím veřejné datové sítě do datové schránky. Usnesení nesmí být žalovanému doručeno dříve než žaloba. 8. Podle odst. 5 shora cit. ustanovení jestliže se žalovaný bez vážného důvodu na výzvu soudu podle odstavce 1 včas nevyjádří a ani ve stanovené lhůtě soudu nesdělí, jaký vážný důvod mu v tom brání, má se za to, že nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznává; o tomto následku (§ 153a odst. 3) musí být poučen. To neplatí, jsou-li splněny předpoklady pro zastavení řízení nebo odmítnutí žaloby. 9. Žalovanému byl dne [datum] doručen elektronický platební rozkaz zdejšího soudu ze dne 25. 11. 2022, č. j. EPR 304740/2022-5, v němž byla mj. obsažena kvalifikovaná výzva dle ustanovení § 114b odst. 1 o. s. ř. jakož i poučení o následcích nečinnosti, tzn. o fikci uznání nároku a možnosti vydání rozsudku pro uznání. Soudní praxe se již přitom ustálila na závěru, že platební rozkaz i kvalifikovaná výzva mohou být součástí jedné listiny (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 8. 2003, sp. zn. 28 Cdo 1555/2003). Žalovaný ve lhůtě pro podání odporu proti elektronickému platebnímu rozkazu podal blanketní odpor. Ve lhůtě pro podání vyjádření ve věci samé, která v souladu s ustanovením § 114b odst. 2 o. s. ř. uplynula dne [datum], se žalovaný k podané žalobě nikterak nevyjádřil ani soudu nesdělil, jaký vážný důvod mu v tom brání. 10. S ohledem na uvedené má soud za to, že v posuzované věci byly splněny veškeré podmínky pro vydání rozsudku pro uznání dle ustanovení § 153a odst. 3 ve spojení s § 114b odst. 5 o. s. ř., jelikož v důsledku procesní pasivity žalovaného nastala fikce uznání žalobou uplatněného nároku. Soud dospěl k závěru, že v dané věci byly splněny všechny předpoklady pro vydání elektronického platebního rozkazu, jelikož v žalobě bylo uplatněno právo na zaplacení peněžité částky a takto uplatněné právo vyplývá ze skutečností uvedených žalobkyní (z žalobních tvrzení). V takovém případě může být kvalifikovaná výzva vydána i tehdy, kdy to povaha věci nebo okolnosti případu nevyžadují. 11. Vydání rozsudku pro uznání konečně nebrání ani ustanovení § 153a odst. 2 ve spojení s § 99 odst. 1, 2 o. s. ř., neboť povaha věci připouští uzavření soudního smíru (sporné řízení zahájené žalobou na plnění) a současně žalobou uplatněné nároky nejsou v rozporu s kogentními ustanoveními právních norem, jelikož vyplývají z titulu porušení zákonné povinnosti mít sjednané pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem motorového vozidla v souladu se zákonem č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla, ve znění pozdějších předpisů. 12. Rozsudek pro uznání je rovněž v souladu s ustálenou rozhodovací praxí Ústavního soudu, dle něhož je vydání rozsudku pro uznání vyhrazeno jen těm případům, kdy žalovaný na výzvu nereaguje buď vůbec, nebo v reakci neuvede žádný věcný argument na svoji obranu (nepostačí jen prosté tvrzení, že žalovaný uplatněný nárok neuznává), případně soud na základě úvahy, kterou v rozsudku pro uznání přesvědčivě odůvodní, dospěje k závěru, že neúplné vyjádření žalovaného je v konkrétním případě vedeno jen snahou o oddálení rozhodnutí ve věci samé (viz nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 3207/20). V posuzovaném případě žalovaný zcela rezignoval na věcné vyjádření, přestože mu výzva obsažená v elektronickém platebním rozkazu byla materiálně (fakticky) doručena. 13. Jelikož nebyly splněny ani předpoklady pro zastavení řízení či odmítnutí žaloby (§ 114b odst. 5 o. s. ř.), rozhodl soud na základě fikce uznání nároku rozsudkem pro uznání a žalobě v celém rozsahu vyhověl. 14. Lhůtu k plnění soud určil v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř., protože z obsahu spisu zjištěné okolnosti případu neodůvodňují stanovení jiné lhůty k plnění. 15. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobkyně byla v řízení zcela úspěšná. Náklady řízení žalobkyně jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem 400 Kč a odměnou advokáta podle ustanovení § 14b odst. 1 bod 1 a § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ AT“), neboť žalobkyně zahájila řízení návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném žalobkyní opakovaně v obdobných věcech. Odměna činí za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva k plnění, podání žaloby) částku 600 Kč (3 x 200 Kč) a náhrada hotových výdajů činí částku 300 Kč za tři úkony právní služby (3 x 100 Kč) podle § 14b odst. 5 písm. a) AT, vše zvýšené o 21 % DPH ve výši 189 Kč. Celkové žalobkyni vzniklé náklady řízení ve výši 1 489 Kč je žalovaný podle ustanovení § 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o. s. ř. povinen zaplatit žalobkyni k rukám advokátky do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.