12 C 352/2022-28 — Okresní soud v Přerově

1. V souladu s ustanovením § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), bylo vyhotoveno tzv. zkrácené odůvodnění obsahující toliko předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci, jelikož se v posuzovaném případě jedná o rozsudek, proti němuž není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř.). 2. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 9 333 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 9 333 Kč od [datum] do zaplacení, to vše z titulu distančně (elektronicky) uzavřené smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo] ze dne [datum], na základě které měla žalobkyně poskytnout žalovanému na jeho bankovní účet č. [bankovní účet] peněžní prostředky ve výši 10 100 Kč, které měl žalovaný spolu se sjednaným úrokem a poplatky splácet v minimálních měsíčních splátkách, pro řádné neplnění závazku ze strany žalovaného mělo dojít ke splatnosti celého dluhu, přičemž ke dni podání žaloby eviduje žalobkyně částečnou úhradu žalovaného v celkové výši 8 544 Kč. 3. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků za splnění podmínek v ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř., neboť žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce svoji neúčast u jednání omluvila a žalovaný, ač řádně předvolán, se k jednání bez omluvy nedostavil. 4. Na základě provedených důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně postupně ve dnech [datum] (5 000 Kč), [datum] (200 Kč) a [datum] (4 900 Kč) poskytla žalovanému na jeho bankovní účet peněžní prostředky v celkové výši 10 100 Kč. Žalovaný uhradil žalobkyni do podání žaloby celkem 8 544 Kč. Právní zástupce žalobkyně odeslal žalovanému dne [datum] předžalobní upomínku obsahující výzvu k úhradě dlužné částky do [datum]. 5. V řízení naopak nebylo prokázáno, že by žalovaný podepsal či jinak vyjádřil svoji vůli být vázán obsahem elektronického dokumentu označeného jako smlouva o revolvingovém úvěru [číslo]. Na předmětném dokumentu je sice v části pro podpis klienta (žalovaného) uvedeno„ Elektronicky podepsal (a) [celé jméno žalovaného] [datum], 12:43:24“, nicméně po otevření tohoto souboru ve formátu PDF nelze po kliknutí do místa obsahující tvrzený podpis žalovaného ověřit, zda se skutečně jedná o elektronický podpis patřící žalovanému. Jinými slovy se jedná o pouhý strojově čitelný text, který sám o sobě není způsobilý prokázat jakýkoliv projev vůle žalovaného být vázán právy a povinnostmi obsaženými v předmětném dokumentu. V návaznosti na argumentaci žalobkyně z doplňujícího podání soud sděluje, že nijak nezpochybňuje rozličné formy elektronické kontraktace, nicméně užije-li žalobkyně takový způsob uzavření smlouvy, musí si být rovněž vědoma procesních břemen, jež jsou s tímto typem uzavírání smluv spojena. Tvrdí-li poté žalobkyně, že žalovaný dokument podepsal elektronicky prostřednictvím svého uživatelského účtu, neoznačuje k tomuto tvrzení žádné důkazy způsobilé prokázat, že právě žalovaný se po zadání uživatelského jména a hesla přihlásil do svého účtu, v jehož prostředí se rovněž seznámil s tvrzenou úvěrovou smlouvou, s jejímž obsahem následně (opět v prostředí svého uživatelského účtu) projevil souhlas. V řízení dále nebylo prokázáno, že by žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky dříve než předžalobní upomínkou, ani to, že by žalovaný uhradil žalobkyni více než 8 544 Kč; takovou skutečnost ostatně žalovaný po celou dobu řízení ani netvrdil. 6. Z hlediska právního posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žalobkyně neunesla důkazní břemeno stran skutečnosti, že by s žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru dle ustanovení § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), jelikož v řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný jakkoliv projevil vůli být vázán obsahem tvrzené smlouvy. Soud vzal naopak za prokázané, že žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 100 Kč, žalovaný neprokázal (ani netvrdil), že by žalobkyni uhradil více než 8 544 Kč, soud tudíž tento vztah mezi stranami právně kvalifikoval dle ustanovení § 2993 o. z. jako bezdůvodné obohacení žalovaného na úkor žalobkyně a přiznal žalobkyni právo na zaplacení částky 1 556 Kč (10 100 - 8 544). Žalobkyni v souladu s ustanovením § 1958 odst. 1 a § 1970 o. z. ve spojení s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. náleží i právo na zaplacení úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 1 556 Kč od [datum] do zaplacení, neboť žalobkyně neprokázala, že by žalovaného vyzvala k vydání částky bezdůvodného obohacení dříve než předžalobní upomínkou obsahující výzvu k úhradě do [datum], od následujícího dne, tj. od [datum] je tudíž žalovaný s vydáním bezdůvodného obohacení v prodlení. 7. Jelikož žalobkyně neunesla důkazní břemeno stran uzavření smlouvy o úvěru, zamítl soud žalobu v rozsahu nároku žalobkyně na zaplacení částky, která nepředstavuje bezdůvodné obohacení žalovaného (vč. úroku z prodlení z této částky), jakož i nároku na zaplacení úroku z prodlení za období předcházející počátku prodlení žalovaného s vydáním bezdůvodného obohacení. 8. Žalobkyně se z jednání, u něhož jí mohlo být poskytnuto poučení podle ustanovení § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., k čemuž soud pro úplnost sděluje, že nemohl-li poskytnout účastníku poučení podle ustanovení § 118a o. s. ř. proto, že se účastník nedostavil k jednání, není oprávněn ani povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání či poskytovat dodatečnou lhůtu k splnění těchto procesních povinností (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 28 Cdo 3665/2009, nebo usnesení Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 2848/10). 9. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť převážně úspěšnému žalovanému dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly.