12 C 367/2022-21 — Okresní soud v Přerově

1. V souladu s ustanovením § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), bylo vyhotoveno tzv. zkrácené odůvodnění obsahující toliko předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci, jelikož se v posuzovaném případě jedná o rozsudek, proti němuž není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř.). 2. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 3 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 2 800 Kč od [datum] do zaplacení, to vše z titulu pojistné smlouvy [číslo] (rizikové životní pojištění [příjmení] [příjmení]) s počátkem pojištění od [datum], přičemž žalovaný nárok sestává z dlužného pojistného 2 800 Kč za období od [datum] do [datum], kdy byla smlouva ukončena, a částka 200 Kč představuje poplatek za odeslání upomínky. 3. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků za splnění podmínek v ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř., neboť žalobkyně prostřednictvím své právní zástupkyně svoji neúčast u jednání omluvila a žalovaná, ač řádně předvolána, se k jednání bez omluvy nedostavila. 4. Na základě provedených důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu. Písemnou dohodou ze dne [datum] se žalobkyně s účinností od [datum] do [datum] zavázala poskytnout žalované pojistné plnění, nastane-li nahodilá událost krytá pojištěním, a žalovaná se naproti tomu zavázala platit žalobkyni pojistné 700 Kč měsíčně s tím, že splatnost prvního pojistného je [datum]. 5. V řízení naopak nebylo prokázáno, že by součástí shora uvedené dohody mezi účastníky bylo rovněž ujednání o poplatku 200 Kč za odeslání upomínky, ani to, že by žalobkyně takovou upomínku žalované skutečně odeslala (žalobkyně sice doložila upomínky, nicméně k tomu předložený doklad o odeslání - snímek obrazovky nekoresponduje s upomínkami ani datem ani podacím číslem, které na upomínkách není vůbec neuvedeno). V řízení dále nebylo prokázáno ani to, že by žalovaná na základě vzájemné dohody žalobkyni cokoliv uhradila; takovou skutečnost ostatně žalovaná po celou dobu řízení ani netvrdila. 6. Z hlediska právního posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žalobkyně uzavřela s žalovanou pojistnou smlouvu dle ustanovení § 2758 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), na základě níž se žalovaná zavázala platit žalobkyni měsíčně splatné pojistné. Jelikož žalovaná neprokázala, že by na závazek z pojistné smlouvy žalobkyni čehokoliv uhradila, uložil soud žalované povinnost zaplatit žalobkyni dlužné pojistné za 4 kalendářní měsíce po 700 Kč, celkem tedy 2 800 Kč (4 x 700 Kč). Žalobkyni v souladu s ustanovením § 1958 odst. 1 a § 1970 o. z. ve spojení s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. náleží i právo na zaplacení úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 2 800 Kč od [datum] do zaplacení. Pro úplnost soud dodává, že v posuzované věci nemohl, v souladu s § 153 odst. 2 o. s. ř., překročit návrh žalobkyně a přisoudit jí více, než čeho se domáhala. 7. V rozsahu nároku na zaplacení poplatku 200 Kč za odeslání upomínky soud žalobu zamítl pro neunesení důkazního břemeno, neboť žalobkyně neprokázala existenci takového ujednání mezi stranami, a navíc nebylo prokázáno ani samotné odeslání upomínky žalované. 8. Žalobkyně se z jednání, u něhož jí mohlo být poskytnuto poučení podle ustanovení § 118a odst. 3 o. s. ř., omluvila a současně požádala, aby v případě neunesení břemene tvrzení či důkazního břemene byla vyzvána k doplnění. K tomu soud sděluje, že nemohl-li poskytnout účastníku poučení podle ustanovení § 118a o. s. ř. proto, že se účastník nedostavil k jednání, není oprávněn ani povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání či poskytovat dodatečnou lhůtu k splnění těchto procesních povinností (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 28 Cdo 3665/2009, nebo usnesení Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 2848/10). Rovněž žalovaná se neomluvenou neúčastí u jednání připravila o možnost výzvy tvrdit rozhodné skutečnosti a označovat důkazy (např. k případným úhradám žalobkyni) a s tím souvisejícího poučení o neunesení procesních břemen. 9. Lhůtu k plnění soud určil v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř., protože z obsahu spisu zjištěné okolnosti případu neodůvodňují stanovení jiné lhůty k plnění. 10. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 3 o. s. ř. a přiznal žalobkyni plnou náhradu nákladů řízení, neboť neúspěch žalobkyně spočíval v poměrně nepatrné části předmětu řízení. Náklady řízení žalobkyně jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem 400 Kč a odměnou advokáta podle ustanovení § 14b odst. 1 bod 1 a § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ AT“), neboť žalobkyně zahájila řízení návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném žalobkyní opakovaně v obdobných věcech. Odměna činí za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva k plnění, podání žaloby) částku 600 Kč (3 x 200 Kč) a náhrada hotových výdajů činí částku 300 Kč za tři úkony právní služby (3 x 100 Kč) podle § 14b odst. 5 písm. a) AT, vše zvýšené o 21 % DPH ve výši 189 Kč. Celkové žalobkyni vzniklé náklady řízení ve výši 1 489 Kč je žalovaná podle ustanovení § 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o. s. ř. povinna zaplatit žalobkyni k rukám advokátky do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.