16 C 279/2023-29 — Okresní soud v Přerově

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”). 2. Předmětem řízení je spor o zaplacení celkem částky 5.160,60 Kč s příslušenstvím, představující smluvní pokutu dohodnutou v čl. 6 smlouvy o úvěru, uzavřené mezi účastníky dne [datum] pod [číslo] ve výši 0,1% denně z„ dlužné částky ve výši 20.891,91 Kč“ za další období od [datum] do [datum], jež činí právě částku 5.160,60 Kč. Žalobce dále tvrdil, že Okresní soud v Přerově již dříve platebním rozkazem ze dne 25.3.2020, č.j. 19 C 55/2020-12 přiznal žalobci ze stejné úvěrové smlouvy smluvní pokutu podle čl. 6 smlouvy za jinou předchozí dobu – počítanou do [datum], ve výši 3.342,40 Kč. Přes výzvy a upomínky žalovaný dlužnou částku žalobci dosud neuhradil. 3. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavil. Soud proto postupoval podle § 100 odst. 1 a § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného, přitom vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů. 4. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu věci. Platebním rozkazem ze dne 25.3.2020, č.j. 19 C 55/2020-12, který nabyl právní moci dne [datum], vyhověl soud žalobě v předcházejícím řízení vedeném pod sp. zn. 19 C 55/2020 a uložil žalovanému mimo jiné povinnost zaplatit žalobci také částku 3.342,40 Kč představující smluvní pokutu sjednanou v čl. 6 smlouvy o úvěru ze dne [datum] pod [číslo] ve výši 0,1% denně z„ dlužné nové jistiny ve výši 20.891,91 Kč“ za předcházející období do dne [datum]. Podle obsahu stejné smlouvy o úvěru ze dne [datum] pod [číslo] ve znění dodatků se žalovaný zavázal vrátit žalobci poskytnutý úvěr ve výši 20.000 Kč v celkové výši 65.580 Kč v 60 splátkách po 1.093 Kč měsíčně, přičemž zápůjční úroková sazaba činila 83,83 % ročně a RPSN 83,83 % ročně. [právnická osoba] ze dne [datum], [právnická osoba] ze dne [datum] a [právnická osoba] ze dne [datum], činila průměrná úroková sazba všech tří bank při poskytování obdobných úvěrů ve stejném období celkem 12,14 % ročně. Ze všech žalobcem předložených listin nebylo prokázáno, že žalobce před uzavřením sporné úvěrové smlouvy řádně a s odbornou péčí zjišťoval a ověřoval reálné příjmy a výdaje žalovaného. Bez zjištění a ověření reálných příjmů a nákladů na živobytí, bydlení apod. nemohl žalobce vůbec provádět úvěruschopnost žalovaného, a už vůbec ne s odbornou péčí. 5. Soud na projednávanou věc aplikoval občanský zákoník č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.) a zákon č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy a dospěl k následujícím právním závěrům. 6. Žalobcem požadovaná smluvní pokuta podle § 2048 a násl. o.z. má akcesorickou povahu a slouží k zajištění hlavního závazku, kterým je vrácení poskytnutého úvěru. Pokud je neplatné ujednání o hlavním závazku, je samozřejmě neplatné i ujednání o smluvní pokutě. 7. Sporná smlouva o spotřebitelském úvěru byla uzavřená podle § 2395 o. z., má charakter smlouvy o spotřebitelském úvěru a žalované jako spotřebiteli je poskytována zvýšená ochrana podle § 1810 a násl. o. z. a podle zákona č. 257/2016 Sb., z jehož ustanovení § 86 odst. 1 mimo jiné vyplývá povinnost věřitele posoudit s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr a poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, a to pod sankcí spočívající v absolutní neplatnosti smlouvy. 8. Podle názoru soudu nelze v projednávané věci aplikovat § 13 o.z. (o obdobném rozhodování jako v předchozím sporu), neboť v předcházejícím řízení vedeném pod sp. zn. 19 C 55/2020 soud rozhodoval ve zkráceném řízení platebním rozkazem a meritem věci, t.j. otázkou platnosti sporné úvěrové smlouvy z hlediska zkoumání úvěruschopnosti žalované ani z hlediska přiměřenosti sjednané úrokové sazby se soud vůbec nezabýval. Oba právní případy nemají shodné podstatné znaky, proto z platebního rozkazu zdejšího soudu ze dne 25.3.2020 č.j. 19 C 55/2020-12 nelze při rozhodování v dané věci vycházet. 9. Na základě zjištěného skutkového stavu soud uzavřel, že žalobce se řádně nezabýval reálnými příjmy ani výdaji žalovaného a bez těchto elementárních údajů a bez ověření jejich pravdivosti nemohl žalobce vůbec posoudit úvěruschopnost žalovaného. Porušení této povinnosti žalobcem má za důsledek absolutní neplatnost sporné smlouvy o úvěru ze dne dne dne [datum] pod [číslo] podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. Na základě absolutně neplatné smlouvy nelze žalobci další požadovanou smluvní pokutu přiznat. 10. Úvěrová smlouva je rovněž neplatná jako celek i pro rozpor s dobrými mravy podle § 1 odst. 2 a § 576 o.z. z důvodu nepřiměřené výše sjednaných úroků z prodlení, jež činila 83,83 % ročně. Sjednaná úroková sazba mnohonásobně (cca 7 x) převyšuje úroky bank, které v rozhodnou dobu činily v průměru 12,4 % ročně a lze předpokládat, že bez této nepřiměřené výše úroků by žalobce úvěrovou smlouvu s žalovaným vůbec neuzavřel. Z důvodu neplatnosti ujednání o výši úroků je smlouva o úvěru také neplatná jako celek. Z výše uvedených skutečností je evidentní, že takto nepřiměřený sjednaný úrok z prodlení již neslouží k plnění zajišťovací funkce ale má zjevně zneužívající lichvářský charakter. 11. Na základě zjištěného skutkového stavu věci soud uzavřel, že žalobce existenci ani oprávněnost uvedeného nároku na zaplacení požadované smluvní pokuty z titulu tvrzené smlouvy o úvěru podle § [číslo] a podle § 2048 a násl. o.z. neprokázal. Soud proto žalobu v celém rozsahu jako nedůvodnou zamítl (odstavec I. výroku rozsudku). 12. Pokud byl žalovaný v předcházejícím řízení vedeném před zdejším soudem pod sp. zn. 19 C 55/2020 zřetelně nedbalý ke svým právům a z nepochopitelných důvodů nevznesl odpor proti vydanému platebnímu rozkazu ani nevznesl námitku neplatnosti sporné smlouvy o úvěru ze dne [datum] pod [číslo] ponese důsledky své nedbalosti spočívající v to, že bude muset žalobci splácet všechny nároky z neplatné smlouvy o úvěru, které by v případě své bdělosti a obezřetnosti hradit vůbec nemusel. 13. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř. Poněvadž podle obsahu spisu procesně úspěšnému žalovanému náklady řízení nevznikly, soud nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků (odstavec II. výroku rozsudku).