16 C 311/2022-42 — Okresní soud v Přerově

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”). 2. Předmětem řízení je spor o zaplacení celkem částky 6.933,84 Kč s příslušenstvím, představující smluvní pokutu dohodnutou v čl. 6 smlouvy o úvěru, uzavřené mezi účastníky dne [datum] pod [číslo] ve výši 0,1% denně z„ dlužné nové jistiny ve výši 76.521,18 Kč“ za další období od [datum] do [datum], jež činí právě částku 6.933,84 Kč. Žalobce dále tvrdil, že Okresní soud v Přerově již dříve platebním rozkazem ze dne 27.8.2019, č.j. 8 C 219/2019-11 přiznal žalobci ze stejné úvěrové smlouvy smluvní pokutu podle čl. 6 smlouvy za jinou předchozí dobu – počítanou do [datum], ve výši 23.568,16 Kč. Přes výzvy a upomínky žalovaná dlužnou částku žalobci dosud neuhradila. 3. Žalovaná se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřila a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavila. Soud proto postupoval podle § 100 odst. 1 a § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované, přitom vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů. 4. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu věci. Platebním rozkazem ze dne 27.8.2019, č.j. 8 C 219/2019-11, který nabyl právní moci dne [datum], vyhověl soud žalobě v předcházejícím řízení vedeném pod sp. zn. 8 C 219/2019 a uložil žalované mimo jiné povinnost zaplatit žalobci také částku 23.568,16 Kč, představující smluvní pokutu sjednanou v čl. 6 smlouvy o úvěru ze dne [datum] pod [číslo] ve výši 0,1% denně z„ dlužné nové jistiny ve výši 76.521,18 Kč“ za předcházející období ode dne [datum] do [datum]. Podle obsahu stejné smlouvy o úvěru ze dne [datum], [číslo] ve znění dodatků se žalovaná zavázala vrátit žalobci poskytnutý úvěr ve výši 63.000 Kč v celkové výši 225.024 Kč v 48 splátkách po 4.688 Kč měsíčně, přičemž zápůjční úroková sazaba činila 129,65 % ročně a RPSN 129,65 % ročně. [právnická osoba] ze dne [datum], [právnická osoba] ze dne [datum] a [právnická osoba] ze dne [datum], činila průměrná úroková sazba všech tří bank při poskytování obdobných úvěrů ve stejném období celkem 11,8 % ročně. Ze všech žalobcem předložených listin soud dále zjistil, že žalobce před uzavřením sporné úvěrové smlouvy nezjišťoval ani neověřoval reálné výdaje žalované, když sám do předepsané rubriky vyplnil, že žalovaná vynakládá pouhé zákonné životní minimum 3.410 Kč, neověřovat pravdivost údajů žalované, že na bydlení, inkaso, energie, vodné a stočné atp. v nájemním bytě vynakládá pouze 2.000 Kč měsíčně, přestože jako údajný profesionál musel dobře vědět, uvedená částka je viditelně podhodnocena. Žalovaná měla sice žalobci splácet další závazky ve výši 2.263 Kč měsíčně, žalobce však neoznačil, o kolik závazků se jedná, ani zda je žalovaná hradí řádně a včas. Už vůbec se žalobce nezajímal ani o další prokazatelné výdaje žalované na provozování mobilu, internetu ani na koníčky. Bez zjištění a ověření reálných nákladů na živobytí, bydlení apod. nemohl žalobce vůbec provádět úvěruschopnost žalované, a už vůbec ne s odbornou péčí. 5. Soud na projednávanou věc aplikoval občanský zákoník č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.) a zákon č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy a dospěl k následujícím právním závěrům. 6. Žalobcem požadovaná smluvní pokuta podle § 2048 a násl. o.z. má akcesorickou povahu a slouží k zajištění hlavního závazku, kterým je vrácení poskytnutého úvěru. Pokud je neplatné ujednání o hlavním závazku, je samozřejmě neplatné i ujednání o smluvní pokutě. 7. Sporná smlouva o spotřebitelském úvěru byla uzavřená podle § 2395 o. z., má charakter smlouvy o spotřebitelském úvěru a žalované jako spotřebiteli je poskytována zvýšená ochrana podle § 1810 a násl. o. z. a podle zákona č. 257/2016 Sb., z jehož ustanovení § 86 odst. 1 mimo jiné vyplývá povinnost věřitele posoudit s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr a poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, a to pod sankcí spočívající v absolutní neplatnosti smlouvy. 8. Podle názoru soudu nelze v projednávané věci aplikovat § 13 o.z. (o obdobném rozhodování jako v předchozím sporu), neboť v předcházejícím řízení vedeném pod sp. zn. 8 C 219/2019 soud rozhodoval ve zkráceném řízení trestním příkazem a meritem věci, t.j. otázkou platnosti sporné úvěrové smlouvy z hlediska zkoumání úvěruschopnosti žalované ani z hlediska přiměřenosti sjednané úrokové sazby se soud vůbec nezabýval. Oba právní případy nemají shodné podstatné znaky, proto z platebního rozkazu zdejšího soudu ze dne 27.8.2019, č.j. 8 C 219/2019-11 nelze při rozhodování v dané věci vycházet. 9. Na základě zjištěného skutkového stavu soud uzavřel, že žalobce se řádně nezabýval reálnými výdaji žalované a bez těchto elementárních údajů a bez ověření jejich pravdivosti nemohl žalobce vůbec posoudit úvěruschopnost žalované. Porušení této povinnosti žalobcem má za důsledek absolutní neplatnost sporné smlouvy o úvěru ze dne dne [datum], [číslo] podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. Na základě absolutně neplatné smlouvy nelze žalobci požadovanou smluvní pokutu přiznat. 10. Úvěrová smlouva je rovněž neplatná jako celek i pro rozpor s dobrými mravy podle § 1 odst. 2 a § 576 o.z. z důvodu nepřiměřené výše sjednaných úroků z prodlení, jež činila 129,65 % ročně. Sjednaná úroková sazba mnohonásobně (cca 11 x) převyšuje úroky bank, které v rozhodnou dobu činily v průměru 11,8 % ročně a lze předpokládat, že bez této nepřiměřené výše úroků by žalobce úvěrovou smlouvu s žalovanou vůbec neuzavřel. Z důvodu neplatnosti ujednání o výši úroků je smlouva o úvěru také neplatná jako celek. Z výše uvedených skutečností je evidentní, že takto nepřiměřený sjednaný úrok z prodlení již neslouží k plnění zajišťovací funkce ale má zjevně zneužívající charakter. 11. Na základě zjištěného skutkového stavu věci soud uzavřel, že žalobce existenci ani oprávněnost uvedeného nároku na zaplacení požadované smluvní pokuty z titulu tvrzené smlouvy o úvěru podle § [číslo] a podle § 2048 a násl. o.z. neprokázal. Soud proto žalobu v celém rozsahu jako nedůvodnou zamítl (odstavec I. výroku rozsudku). 12. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř. Poněvadž podle obsahu spisu procesně úspěšné žalované náklady řízení nevznikly, soud nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků (odstavec II. výroku rozsudku).