16 C 47/2023-33 — Okresní soud v Přerově

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”). 2. Předmětem řízení je spor o zaplacení částky 9.283,11 Kč s příslušenstvím, kterou podle skutkových tvrzení dluží žalovaný žalobci na základě smlouvy o bankovních produktech a službách ze dne [datum] ve znění dispozice ke smlouvě o bankovních produktech a službách ze dne [datum], uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce společností [právnická osoba] (dále jen právní předchůdce žalobce nebo žalobce) a žalovaným, na podkladě které předchůdce žalobce poskytl žalovanému úvěr označený jako Flexikredit, spočívající v čerpání finančních prostředků do povoleného limitu 5.000 Kč, a žalovaný se zase zavázal úvěrový limit nepřekročit a splácet jej dohodnutým způsobem. Žalovaný ale dohodnuté úvěrové podmínky nedodržel, povolený úvěrový rámec překročil a splátky nesplácel řádně a včas. Předchůdce žalobce proto úvěrový dluh zesplatnil ke dni [datum]. Předchůdci žalobce tak vznikl nárok na zaplacení nevrácené jistiny úvěru ve výši 8.083,11 Kč a na smluvní poplatky ve výši 1.200 Kč (tj. na celkem částku 9.283,11 Kč) a na dohodnutý úrok a zákonný úrok z prodlení. Sporná pohledávka byla právním předchůdcem žalobce postoupena nejprve na [právnická osoba] a.s. [obec] a další smlouvou na žalobce. Přes výzvu ani předžalobní upomínku žalovaný dlužnou částku žalobci neuhradil. 3. Při jednání soudu dne [datum] žalovaný uznal spornou pohledávku pouze v rozsahu nevrácené přečerpané jistiny ve výši 8.083,11 Kč. Žalovaný si nevzpomněl, zda předchůdce žalobce před poskytnutím úvěru řádně zkoumal jeho úvěruschopnost. Pro absenci návrhu žalobce ve smyslu § 153a odst. 1 o.s.ř. soud nemohl rozhodovat částečným rozsudkem pro uznání. 4. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu věci. Žalobce žádnými věrohodnými důkazy neprokázal, že jeho předchůdce před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru Flexikredit ze dne [datum] s odbornou péčí zjišťoval, ověřoval a posuzoval tvrzené příjmové a výdajové poměry žalovaného a jeho schopnost případně poskytnutý úvěr předchůdci žalobce vrátit (dále jen úvěruschopnost žalovaného). Tato povinnost byla věřiteli uložena ustanovením § 84 a § 86 odstavec 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. pod sankcí absolutní neplatnosti smlouvy podle § 87 odst. 1 cit. zákona. Žalobce pouze doložil, že žalovaný do žádosti o úvěr ze dne [datum] uvedl, že má jediný průměrný měsíční příjem (za předešlé 3 měsíce) ve výši 11.890 Kč a že„ čistý příjem domácnosti je 45.000 Kč“, přičemž žádný konkrétní zdroj tohoto druhého příjmu neoznačil. Z potvrzení zaměstnavatele žalovaného [příjmení] služeb [obec] pouze vyplynulo, že žalovaný pobírá průměrný měsíční příjem ve výši 11.890 Kč, nic více. Žalobce také ničím nedoložil, že jeho předchůdce zjišťoval a ověřoval běžné reálné výdaje žalovaného na jídlo, ošacení, bydlení, na úhradu plynu, elektřiny, odpadků, mobilu, internetu apod. Bez zjištění a ověření těchto běžných reálných výdajů žalovaného nemohl předchůdce žalobce úvěruschopnost žalovaného pouze ze zjištěného příjmu 11.890 Kč měsíčně vůbec posoudit. Smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne [datum] je tudíž absolutně neplatná podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. a na základě neplatné smlouvy nelze žalobci uplatněné nároky přiznat. 5. Soud dále zjistil, že sporná pohledávka byla postoupena smlouvou ze dne [datum] z právního předchůdce žalobce [právnická osoba] na [právnická osoba] a.s. [obec] a další smlouvou ze dne [datum] ze [právnická osoba] a.s. [obec] na žalobce. Žalobce je tudíž k vymáhání sporné pohledávky aktivně legitimovaný. 6. Plnění, které předchůdce žalobce žalovanému poskytl, představuje nesplacenou jistinu spotřebitelského úvěru, kterou je žalovaný povinen žalobci podle speciálního ustanovení § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. (ve vztahu k obecnému ustanovení § 2991 o.z.) vrátit (viz rozsudek NS ČR 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20.4.2022). V řízení bylo prokázáno, že na základě absolutně neplatné smlouvy o úvěru poskytl předchůdce žalobce žalovanému částku 8.031,11 Kč, kterou žalovaný dosud žalobci nevrátil, což ostatně žalovaný uznal. 7. S ohledem na vše uvedené soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci dlužnou částku ve výši 8.083,11 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od [datum] do zaplacení podle § 160 odst. 1 o.s.ř. (odstavec I. výroku rozsudku). 8. V celém dalším zbývajícím rozsahu soud žalobu jako neoprávněnou zamítl, neboť se jednalo o plnění (poplatky i smluvní úroky) požadované na základě absolutně neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru (odstavec II. výroku rozsudku). 9. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobce byl ve sporu úspěšný pouze částečně v rozsahu 70 % (počítaje z punkta jistiny 8.083,11 Kč a zákonných úroků z prodlení 1.315 Kč) a neúspěšný v rozsahu 30 % (počítaje z punkta jistiny 1.200 Kč a úroků 2.893 Kč). Podle § 142 odst. 2 o.s.ř. má proto žalobce právo na poměrnou část nákladů řízení ve výši 40 % (od úspěchu 70 % bylo třeba odečíst neúspěch ve výši 30 %) v celkové výši 596 Kč. Přiznaná částka představuje žalobcem zaplacený soudní poplatek z podané žaloby ve výši 400 Kč a účelně vynaložené náklady za zastoupení advokátem, kterému dle § 11 odst. 1 písm. a) a d) a § 14b odst. 1 bod 1. vyhlášky č. 177/1996 Sb. náleží odměna za 3 úkony právní služby (za převzetí a přípravu zastoupení, za kvalifikovanou výzvu k plnění a návrh ve věci samé) ve výši 200 Kč za 1 úkon právní služby, to znamená za 3 úkony právní služby celkem 600 Kč, a podle § 14b odst. 5 písm. a) citované vyhlášky paušální náhrada hotových výdajů ve výši 100 Kč za každý ze 3 úkonů právní služby, t.j. celkem 300 Kč, a dále daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % stanovená ze základu ve výši 900 Kč částkou 189 Kč. Podání žalobce ze dne [datum] není účelně vynaloženým úkonem právní služby, neboť podle jeho obsahu jde o doplnění skutkových tvrzení, které měly být uvedeny již v samotném návrhu. Podle přehledu věcí vedených u Okresního soudu v Přerově žalobce uplatňuje i vůči dalším žalovaným obdobné nároky ve skutkově i právně obdobných věcech opakovaně na ustáleném vzoru. Z formulářových návrhů na vydání elektronických platebních rozkazů je zřejmé, že návrhy se týkají typově stejných sporů a mají obdobnou strukturu, do níž se doplňují konkrétní údaje. Celkové náklady řízení žalobce činily částku 1.489 Kč, z níž 40 % činí částku 596 Kč (odstavec III. výroku rozsudku).