16 C 60/2023-27 — Okresní soud v Přerově

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”). 2. Předmětem řízení je spor o zaplacení částky 3.000 Kč s příslušenstvím, kterou podle skutkových tvrzení dluží žalovaný žalobci z titulu bezdůvodného obohacení, když existenci platné smlouvy o úvěru ze dne [datum], uzavřené mezi jeho právním předchůdcem žalobce společností [právnická osoba] [obec] (dále jen právní předchůdce žalobce nebo žalobce) a žalovaným, na podkladě které předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku 3.000 Kč představující úvěr, není žalobce schopen doložit. Předchůdce žalobce zaplatil žalovanému dne [datum] částku 3.000 Kč, kterou měl žalovaný předchůdci vrátit, což dosud neučinil. Předchůdci žalobce tak vznikl nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve výši 3.000 Kč s příslušenstvím. Smlouvou ze dne [datum] postoupil předchůdce žalobce spornou pohledávku na žalobce. Přes výzvu ani předžalobní upomínku žalovaný dlužnou částku žalobci neuhradil. 3. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavil. Soud proto postupoval podle § 100 odst. 1 a § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného, přitom vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů. 4. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu věci. Žalobce žádnými věrohodnými důkazy neprokázal, že dne [datum] (ani jindy) uzavřel jeho právní předchůdce s žalovaným platnou písemnou smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. o.z. a podle zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. v platném znění. Žalobcem předložená formulářová smlouva o spotřebitelském úvěru uzavřená podle § [číslo] nebyla žalovaným vlastoručně ani elektronicky vůbec podepsána. Žalobce tak neprokázal, že jeho předchůdce uzavřel s žalovaným elektronickými prostředky komunikace na dálku spornou smlouvu o tvrzeném obsahu. Smlouva o úvěru mohla být uzavřena i formou komunikace na dálku prostřednictvím mimo jiné internetu apod., avšak v takovém případě bylo na žalobci, aby jednoznačně prokázal, že k platnému uzavření smlouvy skutečně došlo, což žalobce v projednávané věci nesplnil. 5. I v případě, že by byla žalobcem předložená smlouva řádně podepsána žalovaným, byla by podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. stejně absolutně neplatná, neboť žalobce ničím neprokázal, že jeho právní předchůdce splnil povinnost uloženou mu uvedeným ustanovením prověřit schopnost žalovaného poskytnutý úvěr nebo zápůjčku žalobci vrátit (tzv. úvěruschopnost). Splnění této zákonné podmínky předchůdcem žalobce potažmo žalobcem musí soud zjišťovat z úřední povinnosti. 6. Z žalobcem předložených dokladů rovněž vůbec nevyplývá, že by tvrzená částka 3.000 Kč byla žalovanému skutečně připsána na jeho účet, ani že by se žalovaný na úkor předchůdce žalobce neoprávněně obohatil. Z výpisu The pay ze dne [číslo] je pouze zřejmé, že tato společnost údajně z účtu předchůdce žalobce odeslala na označený účet částku 3.000 Kč. Z žalobcem předložených listin nelze zjistit, zda vůbec ani kdy byla tvrzená částka 3.000 Kč skutečně připsána na účet žalovaného podle § 1957 odst. 1 o.z., aby s ní mohl nakládat. 7. Konečně z žalobcem předložené smlouvy ze dne [datum] není prokázáno, že právě sporná pohledávka byla skutečně převedena z předchůdce na žalobce. Z předložené nedatované a žalobcem nepodepsané soupisky zřejmě úvěrových dlužníků nelze věrohodně zjistit, že se skutečně vztahuje k předložené smlouvě o postoupení pohledávek a že by tyto pohledávky byly skutečně platně postoupeny na žalobce. Poněvadž žalobce neprokázal svoji aktivní legitimaci ke spornému nároku, bylo bezpředmětné dále zjišťovat, zda účet, na který byla částka 3.000 Kč zaslána, skutečně patřil žalovanému či nikoliv. 8. Právní zástupce žalobce se k nařízenému jednání soudu bez závažných důvodů nedostavil a tím se sám zbavil možnosti být soudem poučen podle § 118a o.s.ř. o tom, že z jím předložených listin jeho tvrzení o platném postoupení tvrzené pohledávky na žalobce nevyplývá a zbavil se tak i možnosti doplnit chybějící žalobní tvrzení a označit další důkazy k prokázání sporného nároku. 9. Na základě zjištěného skutkového stavu věci soud uzavřel, že žalobce neprokázal svoji aktivní legitimaci ke spornému nároku. Žalobce rovněž neprokázal existenci ani oprávněnost uvedeného nároku z titulu bezdůvodného obohacení podle § 2991 a násl. o.z. ani z titulu smlouvy o úvěru podle § 2395 o.z. Soud proto žalobu v celém rozsahu jako nedůvodnou zamítl (odstavec I. výroku rozsudku). 10. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř. Poněvadž podle obsahu spisu procesně úspěšnému žalovanému náklady řízení nevznikly, soud nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků (odstavec II. výroku rozsudku).