20 C 109/2023-29 — Okresní soud v Přerově

1. Žalobou doručenou soudu dne [datum] ve znění doplnění ze dne [datum] se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 6 492 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení s odůvodněním, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru a žalovaný poskytnuté peněžní prostředky a jejich příslušenství v dohodnuté době nevrátil. Smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku přes webový portál žalobkyně při ověření identity aplikací Kontomatik. Žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím spotřebitelského úvěru dotazníkem s patrným příjmem a náklady žalovaného (ověřeno výpisem z účtu). Na základě smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému dne [datum] částku 4 000 Kč převodem na účet a žalovaný se zavázal finanční prostředky vrátit do [datum] společně s úrokem 0,9 % denně, tj. celkem ve výši 5 080 Kč. Žalovaný však neuhradil ničeho. Nyní žalobkyně po žalovaném požaduje částku 4 000 Kč na jistině a 1 080 Kč na úrocích z úvěru, a k tomu zákonný úrok z prodlení od [datum] do zaplacení. Vedle toho žalobkyně požaduje také smluvní pokutu ve výši 1 412 Kč, která byla sjednána ve výši 0,1 % denně z jistiny, se kterou je žalovaný v prodlení, přičemž smluvní pokutu žalobkyně požaduje z částky 4 000 Kč od [datum] do [datum] v kapitalizované výši 1 412 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě před podáním žaloby. 2. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil, zůstal v řízení zcela pasivní, neplnil své procesní povinnosti ve smyslu § 101 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), tj. tvrdit významné skutečnosti důležité pro rozhodnutí a plnit důkazní a jiné povinnosti, tvrzený nárok žalobkyně ani jeho výši vůbec nezpochybňoval ani nerozporoval. Soud pak věc projednal při jednání dne [datum] v nepřítomnosti účastníků za splnění podmínek § 101 odst. 3 o. s. ř., neboť žalobkyně se z nařízeného jednání omluvila a žalovaný, ač řádně předvolán, se k jednání bez omluvy nedostavil. 3. Na základě listin, kterých se v žalobě dovolávala žalobkyně, učinil soud závěr o skutkovém stavu, že žalovaný od žalobkyně na základě dohody označené jako smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] uzavřené pomocí prostředků komunikace na dálku obdržel převodem na účet peněžní prostředky ve výši 4 000 Kč a zavázal se je vrátit s úrokem z prodlení ve výši 0,9 % denně do [datum] (tj. do 30 dní od obdržení peněžních prostředků), tedy ve výši 5 080 Kč. Zároveň byla mezi účastníky ujednána smluvní pokuta pro případ prodlení ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Při uzavírání smlouvy žalovaný vyplnil údaje o svých poměrech a doložil výpisy z účtu. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě před podáním žaloby výzvou ze dne [datum] se splatností sedm dní od odeslání; zásilka byla odeslána dne [datum]. Nebylo prokázáno, že by žalovaný něco uhradil. 4. Na zjištěný skutkový stav soud navázal právním hodnocením a dospěl k následujícím právním závěrům. Mezi žalobkyní a žalovaným došlo za použití prostředků komunikace na dálku k uzavření smlouvy o úvěru (listina označená jako„ smlouva o spotřebitelském úvěru“) podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Při posuzování uvedeného závazkového vztahu pak soud vycházel z toho, že se jedná o tzv. spotřebitelskou smlouvu ve smyslu § 1810 a násl. o. z., neboť z provedených listin nepochybně vyplývá, že smlouva byla uzavřena s žalobkyní jako s podnikatelem podle § 420 o. z. na straně jedné a s žalovaným jako spotřebitelem ve smyslu § 419 o. z. na straně druhé. Uplatní se zde proto zvláštní ochrana obecně poskytovaná spotřebiteli jako slabší straně a také zvláštní úprava tzv. spotřebitelského úvěru obsažená v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ spotř. z.“). 5. Soud se nejprve zabýval tím, zda žalobkyně dostatečným způsobem před poskytnutím spotřebitelského úvěru zkoumala úvěruschopnost žalovaného podle § 86 spotř. z., a dospěl k závěru, že hodnocení úvěruschopnosti bylo dostatečné a žalovaný v době uzavření smlouvy byl v situaci, ze které bylo možno dovodit jeho schopnost úvěr řádně splácet. 6. Soud se proto dále zabýval samotnými podmínkami úvěru a shledal, že uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru je neplatná z důvodu zcela zjevně nepřiměřených úroků. Ve smlouvě byla sjednána„ cena peněz“ v podobě úroku ve výši 0,9 % denně, tj. 328,50 % ročně, čemuž odpovídá RPSN 1 732,08 %. Za pouhých 30 dní trvání úvěru tak při jistině 4 000 Kč činil úrok 1 080 Kč. Takovou výši úroku soud považuje za naprosto nepřiměřenou, neboť vede k nepřiměřenému obohacení žalobkyně a nepřiměřenému postihu žalovaného. Takovou výši úroku proto soud považuje za rozpornou s dobrými mravy v souladu konstantní judikaturou Ústavního soudu i Nejvyššího soudu, které u úroku pohybujícího se už okolo 100 % ročně dovodily jednoznačný rozpor s dobrými mravy. K tomu viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 6. 2021, sp. zn. 20 Cdo 644/2021, ze dne 20. 5. 2020, sp. zn. 20 Cdo 2884/2019 nebo ze dne 5. 5. 2020, sp. zn. 20 Cdo 3811/2019 a mnohé další, a dále nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4084/12 nebo ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 199/11 (uvedená judikatura se týká exekuce prováděné na základě rozhodčích nálezů ujednaných ve smlouvách o úvěru neplatných pro nepřiměřené úroky, avšak přestože v nyní projednávané věci se nejedná ani o exekuci, ani o rozhodčí nálezy, jsou aplikovatelné závěry judikatury týkající se nemravných úroků). Smlouva o úvěru jako celek je tedy z důvodu zcela zjevně nepřiměřených úroků, jejichž výše se příčí dobrým mravům, absolutně neplatná ve smyslu § 588 o. z. Soud má přitom za to, že v uvedeném případě není prostor pro moderaci podle § 577 o. z., neboť soudu je z vlastní činnosti známo, že sjednávání takto nemravných úroků je u žalobkyně standardem a žalobkyně by zřejmě smlouvu s úroky v běžné výši neuzavřela, o čemž svědčí také sjednání smluvní pokuty výlučně v neprospěch žalovaného. Ve smlouvě o úvěru, resp. v obchodních podmínkách, je totiž ujednání o povinnostech smluvních stran, přičemž pro případ porušení povinnosti jsou smluvní pokuta a jiné platby (náklady vzniklé s prodlením) sjednány výlučně v neprospěch žalovaného a smlouva neobsahuje odpovídající ustanovení, která by adekvátně sankcionovala také případné neplnění smluvních povinností ze strany žalobkyně, proto by, pokud by smlouva o úvěru jako celek nebyla neplatná z důvodů shora uvedených, bylo nutno nyní uplatňovanou smluvní pokutu v neprospěch žalovaného ve smyslu § 1813 o. z. považovat za zakázaná ujednání, přičemž k zakázaným ujednáním se ve smyslu § [číslo] o. z nepřihlíží. 7. Z důvodů shora uvedených soud shledal uzavřenou úvěrovou smlouvu za absolutně neplatnou a v případě neplatnosti jsou si strany ve smyslu § [číslo] odst. 1 a 2 a § 2993 o. z. povinny vzájemně vrátit plnění, která si na základě neplatné smlouvy poskytly. V případě neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru poskytla žalobkyně finanční prostředky žalovanému a žalovaný je povinen tyto prostředky vrátit v poskytnuté výši. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy však žalobkyně nemá nárok na zaplacení v neplatné smlouvě sjednaných úroků a smluvních pokut, ale má nárok jen na vrácení poskytnuté jistiny. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný od žalobkyně obdržel částku 4 000 Kč a dosud neuhradil ničeho, tedy má povinnost vrátit právě částku 4 000 Kč. Soud tedy ve výroku I. tohoto rozsudku I. tohoto rozsudku vyhověl podané žalobě co do částky 4 000 Kč a zavázal žalovaného tuto částku žalobkyni uhradit. Současně s povinností zaplatit uvedenou jistinu soud žalovaného zavázal k zaplacení úroku z prodlení z uvedené jistiny, a to ve výši 11,75 % ročně, jak požadovala žalobkyně, přestože úrok z prodlení podle § 1970 o. z. a nařízení vlády č. 351/2013 Sb. by byl vyšší, avšak soud nemůže překročit žalobní návrh. Žalovaný je povinen vrátit žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky, přičemž splatnost se s ohledem na neplatnost smlouvy váže na vyzvání, které žalobkyně učinila až předžalobní výzvou ze dne [datum] odeslanou dne [datum], ve které určila splatnost sedm dní od odeslání, tj. dne [datum], tedy ode dne následujícího je žalovaný v prodlení. Ve zbývajícím rozsahu soud ve výroku II. tohoto rozsudku žalobu zamítl, a to co do požadované částky úroků 1 080 Kč, do smluvní pokuty 1 412 Kč a dále do úroku z prodlení požadovaného od jiného dne, než žalobkyni náleží. 8. O náhradě nákladů řízení soud ve výroku II. tohoto rozsudku rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení s ohledem na obdobný úspěch obou účastníků. Nadto by přiznání práva na náhradu nákladů řízení částečně úspěšné žalobkyni soud považoval za rozporné s dobrými mravy, neboť právě rozpor smluvních ujednání s dobrými mravy, který způsobila výhradně žalobkyně, byl důvodem neplatnosti smlouvy a jen částečného úspěchu žalobkyně.