20 C 138/2023-27 — Okresní soud v Přerově

1. Žalobou doručenou soudu dne [datum] se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 9 911,82 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení s odůvodněním, že její právní předchůdkyně [právnická osoba] se sídlem v [obec] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru a žalovaný poskytnuté peněžní prostředky a jejich příslušenství v dohodnuté době nevrátil. Smlouva o úvěru [číslo] byla uzavřena dne [datum] a na jejím základě poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému částku 10 000 Kč, kterou žalovaný převzal v hotovosti, a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s dohodnutým příslušenstvím ve výši 8 592 Kč (příslušenství tvoří kapitalizovaný úrok, poplatek za poskytnutí úvěru, náklady na vyhodnocení úvěru a inkasní poplatek). Celková částka 18 592 Kč byla splatná ve 14 měsíčních splátkách po 1 328 Kč s poslední splátkou splatnou dne [datum]. Žalovaný ale smluvené podmínky porušil, neboť uhradil pouze částku 3 728 Kč, která byla započtena poměrně na jistinu a příslušenství. Žalobkyně se po žalovaném domáhá zaplacení neuhrazené jistiny 8 131,11 Kč, částky 7 464,69 Kč (633,40 Kč kapitalizovaný smluvní úrok, 3 917,47 Kč poplatek za poskytnutí úvěru, 742,95 Kč náklady na vyhodnocení úvěru, 1 439,07 Kč inkasní poplatek a 731,80 Kč kapitalizovaný smluvní úrok po splatnosti závazku za dobu od [datum] do [datum] ve výši 15 % ročně z jistiny), úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z jistiny od [datum] do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení 573,24 Kč (úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z jistiny od [datum] do [datum]) a smluvní pokuty 1 780,71 Kč (smluvní pokuta 0,1 % denně z dlužné jistiny za každý započatý den z prodlení od [datum] do [datum]). Žalobkyně v žalobě obecně popsala, jak její právní předchůdkyně u smlouvy o úvěru zjišťovala a posuzovala úvěruschopnost žalovaného. Na základě rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] a dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] došlo k postoupení pohledávky vůči žalovanému na žalobkyni. Žalovaný byl vyzván k plnění před podáním žaloby, ale ničeho neuhradil. 2. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil, zůstal v řízení zcela pasivní, neplnil své procesní povinnosti ve smyslu § 101 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), tj. tvrdit významné skutečnosti důležité pro rozhodnutí a plnit důkazní a jiné povinnosti, tvrzený nárok žalobkyně ani jeho výši vůbec nezpochybňoval ani nerozporoval. Soud pak věc projednal a rozhodl při jednání dne [datum] v nepřítomnosti účastníků za splnění podmínek § 101 odst. 3 o. s. ř., neboť žalobkyně se z nařízeného jednání omluvila a žalovaný, ač řádně předvolán, se k jednání bez omluvy nedostavil. 3. Soud k důkazu provedl listiny, kterých se v žalobě dovolávala žalobkyně. Na základě provedeného dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Žalovaný od právní předchůdkyně žalobkyně na základě písemné dohody označené jako smlouva o úvěru ze dne [datum] označené [číslo] obdržel peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč a zavázal se vrátit 18 592 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně se s žalobkyní dohodla o převedení pohledávky za žalovaným. Nebylo prokázáno, že by žalovaný něco uhradil. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě do [datum] před podáním žaloby. 4. Na zjištěný skutkový stav soud navázal právním hodnocením a dospěl k následujícím právním závěrům. Předně soud dospěl k závěru, že žalobkyně je aktivně legitimována k podání žaloby, neboť jí tvrzené postoupení pohledávky za žalovaným z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni je platným postoupením pohledávky ve smyslu § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). 5. Dále se soud zabýval samotnými tvrzenými nároky žalobkyně proti žalovanému a dospěl k závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným došlo k uzavření smlouvy o zápůjčce podle § 2390 a násl. o. z. Při posuzování tohoto závazkového vztahu pak soud vycházel z toho, že se jedná o tzv. spotřebitelskou smlouvu ve smyslu § 1810 a násl. o. z., neboť z provedených listin nepochybně vyplývá, že smlouva byla uzavřena s právní předchůdkyní žalobkyně jako s podnikatelem podle § 420 o. z. na straně jedné a s žalovaným jako spotřebitelem ve smyslu § 419 o. z. na straně druhé. Uplatní se zde proto zvláštní ochrana obecně poskytovaná spotřebiteli jako slabší straně a také zvláštní úprava tzv. spotřebitelského úvěru obsažená v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ spotř. z.“). Z úpravy spotřebitelského úvěru je třeba vyzdvihnout především § 86 a § 87 spotř. z., podle kterých je poskytovatel spotřebitelského úvěru povinen řádně prověřit schopnost spotřebitele splácet úvěr (úvěruschopnost), jinak nesmí spotřebiteli úvěr poskytnout a úvěrová smlouva poskytnutá v rozporu s tímto kategorickým požadavkem je absolutně neplatná. Zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele pak není pouhou formalitou, ale poskytovatel úvěru musí úvěruschopnost posuzovat pečlivě a s odbornou péčí a veškeré od spotřebitele zjištěné údaje musí ověřit a nespoléhat se jen na spotřebitelem uvedené informace. Posouzení majetkové situace spotřebitele se pak nesmí omezit toliko na zjištění jeho příjmů, ale musí se komplexně zabývat majetkovou situací spotřebitele a jeho skutečnou možností poskytnutou částku spotřebitelského úvěru řádně splácet. Tyto okolnosti týkající se uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru a její případné neplatnosti v důsledku nedodržení podmínek poskytování úvěru musí soud v nalézacím řízení zkoumat z úřední povinnosti (nikoli jen v důsledku procesní obrany spotřebitele) a je na poskytovateli úvěru, aby tyto skutečnosti tvrdil a prokázal (k tomu viz ustálenou judikaturu, např. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18, nebo rozsudek Soudního dvora EU ze dne [datum], sp. zn. C [číslo]). 6. Soud se s ohledem na zvýšenou ochranu poskytovanou žalovanému jako spotřebiteli z úřední povinnosti zabýval tím, zda právní předchůdkyně žalobkyně dostatečným způsobem před poskytnutím spotřebitelského úvěru zkoumala úvěruschopnost žalovaného. K tomu žalobkyně obecně tvrdila, že úvěruschopnost žalovaného byla řádně zkoumána a že žalovaný sám podpisem na listinách potvrdil správnost a úplnost poskytnutých informací. K prokázání těchto obecných tvrzení žalobkyně předložila toliko žádost o úvěr, ve které jsou uvedeny některé informace o poměrech žalovaného. Takto je uvedeno, že žalovaný je starobní důchodce (zaškrtnuta kolonka, podle které to nebylo ověřeno) s měsíčním důchodem 14 976 Kč, jiné příjmy nemá, bydlí v nájemním bytě, je rozvedený, nemá děti, jeho náklady činí měsíčně 3 000 Kč za bydlení a energie a 3 860 Kč za dopravu, jídlo a osobní náklady, 1 992 Kč měsíční splátky stávajících půjček (půjčka u„ EC FS“, u které zbývá doplatit 19 896 Kč), 148 Kč náklady na„ mob“. K těmto údajům žalobkyně nepředložila žádné důkazy, přestože podle údajů v žádosti měla mít k dispozici výplatní doklad a rozhodnutí (nespecifikováno). Soud proto musí uzavřít, že z obecných žalobních tvrzení a při absenci podkladových dokumentů k poměrům žalovaného nelze mít za to, že by žalobkyně prokázala řádné zkoumání úvěruschopnosti žalovaného při poskytování spotřebitelského úvěru. Nadto je už z vyplněných údajů patrné, že žalovaný měl v době uzavření smlouvy jiný úvěr, tedy žalobkyně měla o to pečlivěji posoudit jeho úvěruschopnost. Soudu je pak z vlastní činnosti známo, že žalovaný má dluhy u jiných úvěrových společností a jsou proti němu vedena exekuční řízení. Žalobkyně tedy v řízení neunesla břemeno tvrzení a důkazní ke skutečnosti rozhodné pro rozhodnutí, přičemž se svou neúčastí při jednání sama připravila o poskytnutí poučení a případné dodatečné lhůty k prokázání tvrzených skutečností ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. Nebylo-li prokázáno řádné zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím spotřebitelského úvěru, uplatní se závěr, že k řádnému zkoumání nedošlo a smlouva o zápůjčce je proto neplatná ve smyslu § 87 odst. 1 spotř. z. a § 588 o. z. Jedná se přitom o neplatnost absolutní. 7. Nad rámec toho soud uvádí, že spotřebitelská smlouva by byla neplatná také z důvodu zcela zjevně nepřiměřených úroků. Ve smlouvě je u jistiny 10 000 Kč sjednána„ cena peněz“ v podobě úroku ve výši 963 Kč, nicméně za cenu peněz je nutno považovat také další platby označené jako poplatky ve výši 4 900 Kč, 929 Kč a 1 800 Kč, přičemž celkové náklady tvořící cenu peněž činí 8 592 Kč, tj. 85,92 % z jistiny; celá výše ceny peněz dostatečně vyplývá z RPSN, které činí 272,44 %. K tomu je ve smlouvě uvedena smluvní pokuta výlučně v neprospěch žalovaného, tj. v rozporu s § 1813 o. z., a další poplatky. Takové podmínky společně s absencí řádného zkoumání úvěruschopnosti klientů naznačují, že žalobkyně (právní předchůdkyně žalobkyně) od klientů nečeká vrácení poskytnutých prostředků ve sjednané době, ale spíše očekává neustálé placení úroků a smluvních pokut z poskytnuté částky. Takové podmínky považuje soud za