20 C 7/2023-30 — Okresní soud v Přerově

1. Žalobou doručenou soudu dne [datum] se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky celkem 3 036,79 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení s odůvodněním, že její právní předchůdkyně Emma’s [právnická osoba] se sídlem v [obec] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru a žalovaný poskytnuté peněžní prostředky a jejich příslušenství v dohodnuté době nevrátil. Na základě smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené dne [datum] prostředky komunikace na dálku poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému převodem na účet částku 2 000 Kč. Žalovaný se zavázal právní předchůdkyni žalobkyně vrátit jistinu 2 000 Kč a poplatek 451 Kč do [datum] v jediné splátce. Žalovaný poskytnuté peněžní prostředky nevrátil řádně a včas a vznikla mu proto povinnost uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení podle smlouvy, a zároveň uhradit paušální náhradu výdajů za upomínání. Žalobkyně nyní po žalovaném požaduje nesplacenou jistinu 2 000 Kč, úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z jistiny od [datum] do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení 178,11 Kč (úrok z prodlení z jistiny od [datum] do [datum]), kapitalizovaného úroku 720 Kč (smluvní úrok 36 % ročně z jistiny od [datum] do [datum]), poplatku za poskytnutí úvěru 451 Kč, poplatku za upomínky 500 Kč (poplatky celkem ve výši 2 000 Kč, z nichž žalobkyně požaduje toliko 500 Kč), nákladů spojených s uplatněním pohledávky 256 Kč (náklady 39 Kč za dopis a 217 Kč za osobní návštěvu) a smluvní pokutu 85,79 Kč (smluvní pokuta 0,1 % denně z dlužné částky, kterou žalobkyně požaduje pouze z jistiny za dobu od [datum] do [datum]). Na základě rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] a dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] došlo k postoupení pohledávky vůči žalovanému z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni, žalovaný pak byl o postoupení vyrozuměn a byl vyzván k plnění před podáním žaloby. 2. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil, zůstal v řízení zcela pasivní, neplnil své procesní povinnosti ve smyslu § 101 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), tj. tvrdit významné skutečnosti důležité pro rozhodnutí a plnit důkazní a jiné povinnosti, tvrzený nárok žalobkyně ani jeho výši vůbec nezpochybňoval ani nerozporoval. Soud pak věc projednal a rozhodl při jednání dne [datum] v nepřítomnosti účastníků za splnění podmínek § 101 odst. 3 o. s. ř., neboť žalobkyně se z nařízeného jednání omluvila a žalovaný, ač řádně předvolán, se k jednání bez omluvy nedostavil. 3. Soud k důkazu provedl listiny, kterých se v žalobě dovolávala žalobkyně, na základě kterých učinil závěr o skutkovém stavu, že žalovaný od právní předchůdkyně žalobkyně na dohody označené jako Smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne [datum] obdržel peněžní prostředky ve výši 2 000 Kč převodem na účet, které se zavázal vrátit společně s úrokem a poplatky. Právní předchůdkyně žalobkyně se dohodla s žalobkyní na převedení pohledávky za žalovaným. Žalobkyně dále vyzvala žalovaného k úhradě před podáním žaloby. Soud nemá za prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím peněžních prostředků zjišťovala a posuzovala majetkové poměry žalovaného. Dále soud nemá za prokázáno, že by žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně nebo žalobkyni nějaké prostředky vrátil. 4. Na zjištěný skutkový stav soud navázal právním hodnocením a dospěl k následujícím právním závěrům. Předně soud dospěl k závěru, že žalobkyně je aktivně legitimována k podání žaloby, neboť jí tvrzené postoupení pohledávky za žalovaným z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni je platným postoupením pohledávky ve smyslu § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Dále se soud zabýval samotnými tvrzenými nároky žalobkyně proti žalovanému a dospěl k závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným došlo za pomoci prostředků komunikace na dálku k uzavření smlouvy o úvěru podle § 2395 a násl. o. z. Při posuzování tohoto závazkového vztahu pak soud vycházel z toho, že se jedná o tzv. spotřebitelskou smlouvu ve smyslu § 1810 a násl. o. z., neboť z provedených listin nepochybně vyplývá, že smlouva byla uzavřena s právní předchůdkyní žalobkyně jako s podnikatelem podle § 420 o. z. na straně jedné a s žalovaným jako spotřebitelem ve smyslu § 419 o. z. na straně druhé. Uplatní se zde proto zvláštní ochrana obecně poskytovaná spotřebiteli jako slabší straně a také zvláštní úprava tzv. spotřebitelského úvěru obsažená v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ spotř. z.“). Z úpravy spotřebitelského úvěru je třeba vyzdvihnout především § 86 a § 87 spotř. z., podle kterých je poskytovatel spotřebitelského úvěru povinen řádně prověřit schopnost spotřebitele splácet úvěr (úvěruschopnost), jinak nesmí spotřebiteli úvěr poskytnout a úvěrová smlouva poskytnutá v rozporu s tímto kategorickým požadavkem je absolutně neplatná. Zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele pak není pouhou formalitou, ale poskytovatel úvěru musí úvěruschopnost posuzovat pečlivě a s odbornou péčí a veškeré od spotřebitele zjištěné údaje musí ověřit a nespoléhat se jen na spotřebitelem uvedené informace. Posouzení majetkové situace spotřebitele se pak nesmí omezit toliko na zjištění jeho příjmů, ale musí se komplexně zabývat majetkovou situací spotřebitele a jeho skutečnou možností poskytnutou částku spotřebitelského úvěru řádně splácet. Tyto okolnosti týkající se uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru a její případné neplatnosti v důsledku nedodržení podmínek poskytování úvěru musí soud v nalézacím řízení zkoumat z úřední povinnosti (nikoli jen v důsledku procesní obrany spotřebitele) a je na poskytovateli úvěru, aby tyto skutečnosti tvrdil a prokázal (k tomu viz ustálenou judikaturu, např. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18 nebo rozsudek Soudního dvora EU ze dne [datum], sp. zn. C [číslo]). 5. Soud se s ohledem na zvýšenou ochranu poskytovanou žalovanému jako spotřebiteli z úřední povinnosti zabýval tím, zda právní předchůdkyně žalobkyně dostatečným způsobem před poskytnutím spotřebitelského úvěru zkoumala úvěruschopnost žalovaného. K tomu žalobkyně neposkytla žádná tvrzení ani důkazy. Žalobkyně tedy v řízení neunesla břemeno tvrzení a důkazní ke skutečnosti rozhodné pro rozhodnutí, přičemž se svou neúčastí při jednání sama připravila o poskytnutí poučení a případné dodatečné lhůty k prokázání tvrzených skutečností ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. Nebylo-li pak prokázáno řádné zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím spotřebitelského úvěru, uplatní se závěr, že k řádnému zkoumání nedošlo a smlouva o úvěru je proto neplatná ve smyslu § 87 odst. 1 spotř. z. a § 588 o. z. Jedná se přitom o neplatnost absolutní. 6. Soud tedy naznal, že uzavřená smlouva o úvěru (smlouva o spotřebitelském úvěru) je absolutně neplatná. V případě neplatnosti jsou si strany ve smyslu § [číslo] odst. 1 a 2 a § 2993 o. z. povinny vzájemně vrátit plnění, která si na základě neplatné smlouvy poskytly. V případě neplatného spotřebitelského úvěru se pak uplatní speciální úprava § 87 spotř. z. upravující povinnost spotřebitele vrátit toliko poskytnutou (a dosud nesplacenou) jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené možnostem spotřebitele. Žalobkyně má tedy nyní právo toliko na vrácení dosud nesplacené jistiny z poskytnutého spotřebitelského úvěru, nikoli však na případné ujednané poplatky, úroky, smluvní pokuty či další platby. V řízení bylo zjištěno, že žalovaný obdržel částku 2 000 Kč a nebylo prokázáno, že by žalobkyni něco uhradil. Žalobkyně má tedy právo na vrácení jistiny, kterou v žalobě požaduje ve výši 2 000 Kč. K vrácení této částky tedy soud žalovaného zavázal výrokem I. tohoto rozsudku. Soud v souladu s § 87 spotř. z. zvažoval lhůtu k plnění, která by odpovídala poměrům žalovaného, avšak s ohledem na nezájem žalovaného o toto řízení soud neměl možnost, jak poměry žalovaného posoudit, proto se podržel obecné třídenní lhůty k plnění ve smyslu § 160 odst. 1 o. s. ř. V souladu s § 87 spotř. z. soud žalobkyni nepřiznal právo na úrok z prodlení z dlužné částky, neboť do prodlení se žalovaný může dostat až po uplynutí soudem stanovené lhůty k plnění (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). 7. Výrokem II. tohoto rozsudku soud zamítl veškeré žalobou uplatněné nároky, které nejsou nevrácenou jistinou ze spotřebitelského úvěru. 8. Nad rámec toho soud uvádí, že spotřebitelská smlouva by byla absolutně neplatná také pro nepřiměřenou výši ujednané„ ceny peněz“ požadované v souvislosti s poskytnutým úvěrem. U jistiny 2 000 Kč je sjednán úrok 36 % ročně, ovšem k tomu je nutno přičíst také zbývající položky označené jako poplatky, a to poplatek za sjednání úvěru 431,27 Kč, které soud považuje za nepřiměřené s ohledem na poskytnutou částku a splatnost. O nepřiměřenosti smluvních ujednání nejlépe vypovídá RPSN v absurdní výši 167 176,92 %. Nadto je smlouva v rozporu s § 1813 o