20 C 76/2023-23 — Okresní soud v Přerově

1. Žalobou doručenou soudu dne [datum] se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 8 088 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení s odůvodněním, že dne [datum] uzavřela s žalovaným úvěrovou smlouvu a žalovaný poskytnuté peněžní prostředky a jejich příslušenství v dohodnuté době nevrátil. Úvěrová smlouva byla uzavřena prostředky komunikace na dálku tak, že žalovaný se zaregistroval na stránkách žalobkyně [webová adresa], vyplnil své údaje a podepsal smlouvu SMS kódem, dále byla ověřena identita pomocí služby bank ID. Na základě takto uzavřené smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému převodem na účet č. [bankovní účet] částku 7 000 Kč dne [datum]. Žalovaný měl poskytnuté prostředky vrátit nejpozději do 30 dní od poskytnutí, tj. do [datum]. Žalovaný ničeho neuhradil. Žalobkyně v žalobě uvedla, že prověřila schopnost žalovaného splácet úvěr na základě jím poskytnutých údajů a lustrací v dostupných databázích. Žalobkyně vůči žalovanému nyní požaduje celkovou pohledávku 8 088 Kč, z toho 7 000 Kč činí neuhrazená jistina, 231 Kč činí poplatek za poskytnutí úvěru, 199 Kč činí poplatek za expres výplatu, 99 Kč činí poplatek za bezpečnou splátku, 49 Kč činí poplatek za SMS servis, 300 Kč činí účelně vynaložené náklady a 210 Kč činí smluvní pokuta, a dále žalobkyně požaduje kapitalizovaný úrok 53,18 Kč (úrok z prodlení z částky 8 088 Kč od [datum] do [datum]), úrok z prodlení z částky 8 088 Kč od [datum] do zaplacení a náhradu nákladů řízení. Žalobkyně vyzvala žalovaného k plnění před podáním žaloby. 2. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil, zůstal v řízení zcela pasivní, neplnil své procesní povinnosti ve smyslu § 101 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), tj. tvrdit významné skutečnosti důležité pro rozhodnutí a plnit důkazní a jiné povinnosti, tvrzený nárok žalobkyně ani jeho výši vůbec nezpochybňoval ani nerozporoval. Soud pak věc projednal a rozhodl při jednání dne [datum] v nepřítomnosti účastníků za splnění podmínek § 101 odst. 3 o. s. ř., neboť žalobkyně se z nařízeného jednání omluvila a žalovaný, ač řádně předvolán, se k jednání bez omluvy nedostavil. 3. Na základě listin, kterých se v žalobě dovolávala žalobkyně, učinil soud závěr o skutkovém stavu, že žalovaný od žalobkyně na základě dohody ze dne [datum] označené jako Úvěrová smlouva obdržel peněžní prostředky ve výši 7 000 Kč převodem na účet, které se zavázal vrátit do [datum]. V dohodě byla ujednána celá řada poplatků a smluvní pokuta výlučně v neprospěch žalovaného. Nebylo prokázáno, že by žalobkyně posuzovala majetkové poměry žalovaného, ani že by žalovaný poskytnuté prostředky žalobkyni vrátil. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě před podáním žaloby dopisem ze dne [datum], ve kterém byla stanovena splatnost 30 dní od vyhotovení dopisu; dopis byl odeslán [datum]. 4. Na zjištěný skutkový stav soud navázal právním hodnocením a dospěl právnímu závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným došlo k uzavření smlouvy o úvěru podle § 2395 a násl. o. z. Při posuzování tohoto závazkového vztahu pak soud vycházel z toho, že se jedná o tzv. spotřebitelskou smlouvu ve smyslu § 1810 a násl. o. z., neboť z provedených listin nepochybně vyplývá, že smlouva byla uzavřena s žalobkyní jako s podnikatelem podle § 420 o. z. na straně jedné a s žalovaným jako spotřebitelem ve smyslu § 419 o. z. na straně druhé. Uplatní se zde proto zvláštní ochrana obecně poskytovaná spotřebiteli jako slabší straně a také zvláštní úprava tzv. spotřebitelského úvěru obsažená v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ spotř. z.“). Z úpravy spotřebitelského úvěru je třeba vyzdvihnout především § 86 a § 87 spotř. z., podle kterých je poskytovatel spotřebitelského úvěru povinen řádně prověřit schopnost spotřebitele splácet úvěr (úvěruschopnost), jinak nesmí spotřebiteli úvěr poskytnout a úvěrová smlouva poskytnutá v rozporu s tímto kategorickým požadavkem je absolutně neplatná. Zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele pak není pouhou formalitou, ale poskytovatel úvěru musí úvěruschopnost posuzovat pečlivě a s odbornou péčí a veškeré od spotřebitele zjištěné údaje musí ověřit a nespoléhat se jen na spotřebitelem uvedené informace. Posouzení majetkové situace spotřebitele se pak nesmí omezit toliko na zjištění jeho příjmů, ale musí se komplexně zabývat majetkovou situací spotřebitele a jeho skutečnou možností poskytnutou částku spotřebitelského úvěru řádně splácet. Tyto okolnosti týkající se uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru a její případné neplatnosti v důsledku nedodržení podmínek poskytování úvěru musí soud v nalézacím řízení zkoumat z úřední povinnosti (nikoli jen v důsledku procesní obrany spotřebitele) a je na poskytovateli úvěru, aby tyto skutečnosti tvrdil a prokázal (k tomu viz ustálenou judikaturu, např. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18 nebo rozsudek Soudního dvora EU ze dne [datum], sp. zn. C [číslo]). 5. Soud se s ohledem na zvýšenou ochranu poskytovanou žalovanému jako spotřebiteli z úřední povinnosti zabýval tím, zda žalobkyně dostatečným způsobem před poskytnutím spotřebitelského úvěru zkoumala úvěruschopnost žalovaného. K tomu žalobkyně obecně tvrdila, že úvěruschopnost žalovaného byla zkoumána nahlížením do dostupných registrů a posuzováním příjmové a výdajové stránky a dalších okolností. K prokázání těchto obecných tvrzení žalobkyně nepředložila žádné důkazy. Žalobkyně tedy v řízení neprokázala, že řádným způsobem zkoumala a posuzovala úvěruschopnost žalovaného, a proto neunesla břemeno tvrzení a důkazní ke skutečnosti rozhodné pro rozhodnutí, přičemž se svou neúčastí při jednání sama připravila o poskytnutí poučení a případné dodatečné lhůty k prokázání tvrzených skutečností ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. Nebylo-li pak prokázáno řádné zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím spotřebitelského úvěru, uplatní se závěr, že k řádnému zkoumání nedošlo a smlouva o úvěru je proto neplatná ve smyslu § 87 odst. 1 spotř. z. a § 588 o. z. Jedná se přitom o neplatnost absolutní. 6. Soud tedy uzavřel, že uzavřená smlouva o úvěru je absolutně neplatná. V případě neplatnosti jsou si strany ve smyslu § [číslo] odst. 1 a 2 a § 2993 o. z. povinny vzájemně vrátit plnění, která si na základě neplatné smlouvy poskytly. V případě neplatné smlouvy o úvěru poskytla žalobkyně finanční prostředky žalovanému a žalovaný je povinen tyto prostředky vrátit v poskytnuté výši. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy však žalobkyně nemá nárok na zaplacení v neplatné smlouvě sjednaných poplatků, úroků, smluvních pokut a dalších plateb, ale má nárok jen na vrácení poskytnuté jistiny. V řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný žalobkyni nějaké finanční prostředky již vrátil, proto soud ve výroku I. tohoto rozsudku vyhověl podané žalobě, pokud jde o vrácení jistiny 7 000 Kč poskytnuté žalovanému z neplatné smlouvy o úvěru. Současně soud žalovaného zavázal k zaplacení úroku z prodlení z uvedené částky, a to ve výši 15 % ročně podle § 1970 o. z. a nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalobkyně má právo na úrok z prodlení od [datum], neboť k vrácení peněžních prostředků představujících bezdůvodné obohacení byl žalovaný podle zjištěného skutkového stavu vyzván v předžalobní výzvě ze dne [datum], odeslané dne [datum], ve které byla stanovena lhůta k plnění v délce 30 dní od vyhotovení výzvy, tj. do [datum] (při zohlednění posledního dne lhůty připadajícího na neděli), tedy od následujícího dne je žalovaný v prodlení (soud přitom zohlednil, že běžná doba doručení poštovní zásilky jsou tři dny, tedy ve stanovené lhůtě k plnění se mohla zásilka dostat do dispozice žalovaného). Za dobu od [datum] do [datum] činí kapitalizovaný úrok z prodlení částku 43,15 Kč. Ve zbývajícím rozsahu soud ve výroku II. tohoto rozsudku žalobu zamítl. Pokud jde o rozsah zamítnutí požadovaných nároků, tak soud zamítl veškeré další žalobkyní požadované částky, které nejsou nevráceným bezdůvodným obohacením ve výši požadované v žalobě, neboť nelze přiznat nároky založené neplatnou smlouvou. Zároveň soud zamítl také část požadovaného kapitalizovaného úroku z prodlení za den [datum] i kapitalizovaný úrok požadovaný za částku přesahující bezdůvodné obohacení, a dále úrok z prodlení požadovaný z částky přesahující bezdůvodné obohacení od [datum]. 7. Nad rámec toho soud uvádí, že spotřebitelská smlouva by byla absolutně neplatná také pro nepřiměřenou výši ujednané„ ceny peněz“ požadované v souvislosti s poskytnutým úvěrem. Přestože u jistiny 7 000 Kč není sjednán úrok, ale jako cena peněz je uveden toliko poplatek 231 Kč, je k tomuto nutno připočíst všechny další poplatky prezentované ve smlouvě jako dobrovolné, a to poplatek 199 Kč za expres výplatu, poplatek 99 Kč měsíčně za bezpečnou splátku, poplatek 49 Kč měsíčně za SMS servis, které v souhrnu činí 347 Kč za prvních 30 dní splatnosti a další stovky korun za dalších 30 dní splatnosti, což soud považuje za rozporné s dobrými mravy. Takové podmínky společně se sjednanými smluvními pokutami a s absencí skutečné