7 C 62/2023-35 — Okresní soud v Přerově

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 161 865,83 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 7 759.77 Kč od [datum] do [datum], kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 652,51 Kč od [datum] do [datum], úroku 10 % ročně z částky 161 865,83 Kč od [datum] do zaplacení a zákonného úroku z prodlení z částky 161 865,83 Kč od [datum] do zaplacení ve výši 10 %. Tvrdila, že uplatněný nárok vyplývá ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené mezi žalovanou a [právnická osoba] (dále jen„ banka“) dne [datum] smlouvy se banka zavázala poskytnout žalované úvěr za účelem konsolidace specifikovaných závazků se smluvním úrokem 10 % ročně. žalované byl poskytnut úvěr ve výši 187 134 Kč, pravidelná splátka činila 2 473 Kč žalovaná se dostala do prodlení se splácením, úvěr byl zesplatněn k [datum]. Dlužná jistina činí 161 865,83 Kč. Pohledávka byla žalobkyni postoupena smlouvou z [datum]. 2. Na výzvu soudu doplnila žalobkyně tvrzení tak, že žalovaná na úvěr zaplatila celkem částku 67 962,55 Kč. Pokud se týká posuzování schopnosti žalované splácet úvěr, vycházela banka z údajů poskytnutých žalovanou. Ty byly hodnoceny individuálně, v souladu s platnými schvalovacími strategiemi a principy obezřetného úvěrování. Byly kontrolovány veškeré dostupné informace v interních a externích databázích. [příjmení] porovnávala příjem klienta a jeho výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ. 3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 4. Z návrhu na uzavření smlouvy o Optimální splátce a akceptace z [datum] má soud za prokázáno, že mezi bankou a žalovanou byla uzavřena smlouva, o spotřebitelském úvěru. Smlouva obsahovala (mj.) závazek úvěrujícího poskytnout úvěr ve výši 207 050 Kč a závazek žalované vrátit půjčenou částku ve 120 splátkách a zaplatit úroky ve výši 10 % ročně. Čerpání mělo být použito na úhradu závazku u banky ve výši 184 241 Kč (v původní výši 200 000 Kč), na původní spotřebitelský úvěr z června 2016. 5. Z výpisů z účtu žalované soud zjistil, že jí byla částka 187 134 Kč vyplacena [datum]. Žalovaná na úvěr zaplatila do [datum] částku 67 962,55 Kč. 6. Z návrhu na uzavření smlouvy soud zjistil, že při posouzení schopnosti splácet úvěr měla banka k dispozici následující údaje: žalovaná byla rozvedená, zaměstnaná, bydlela v pronajatém bytě, měla dvě vyživovací povinnosti, měsíční výdělek činil 20 000 Kč, měsíční splátky 4 000 Kč limit úvěrových karet a kontokorentů 30 000 Kč průměrný čistý měsíční příjem 16 971 Kč, celkový čistý měsíční příjem domácnosti 40 000 Kč, zdroj příjmů jeden, srážky ze mzdy, měsíční splátky a vyživovací povinnost nebyly žádné. 7. Z vyjádření [jméno] [příjmení] [příjmení] k posouzení úvěruschopnosti soud zjistil, že banka vycházela z ověřeného příjmu 16 971 Kč, čistého příjmu domácnosti 40 000 Kč, žalovaný byl svobodný, bydlel v pronajatém domě/bytě, podíl nákladů na bydlení činil 42,43 %, interní splátky činily 500 Kč. 8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] včetně její přílohy a oznámení o postoupení pohledávky učiněného postupitelem soud zjistil, že pohledávka za žalovanou byla žalobkyni postoupena. 9. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 10. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 11. Podle § 86 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb., ve znění platném k [datum] poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 12. Podle § 87 odst.1 zák. č. 257/2016 Sb., ve znění platném k [datum] poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 13. Podle rozhodnutí Soudního dvora C [číslo] vnitrostátní soud zkoumá z úřední povinnosti, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele spočívající v povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Výslovně uvedl (v odpovědi na položenou předběžnou otázku), že články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. 14. Pokud žalobkyně uváděla, že schopnost žalované splácet úvěr nemusela být prověřena, protože šlo pouze o optimalizaci stávajícího závazku a nikoli nový úvěr a na smlouvu se tak vztahuje ust. § 5 odst. 4. zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, soud takové argumentaci nepřisvědčil. Uzavřená smlouva nevyhovuje parametrům stanoveným v § 5 odst.4 zák.č.257/2016 Sb., tj. nejde o dohodu, kterou se za účelem odvrácení řízení o nárocích věřitele odkládá v důsledku prodlení spotřebitele platba nebo mění způsob splácení. Jednoznačně zde byla uzavřena nová smlouva o úvěru, nejedná se o žádnou dohodu o odkladu plateb. 15. Soud dospěl k závěru, že smlouva uzavřená dne [datum] mezi bankou a žalovanou je neplatná. 16. Věřiteli je zákonem uložena povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Toto je věřitel povinen učinit jak před vznikem závazku, tak před jeho jakoukoliv změnou, která by znamenala významné navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru. Zákon nestanoví přesný postup či hierarchii informací nutných k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V řadě případů mohou věřiteli dostačovat již informace, které má o spotřebiteli na základě předchozích či současných smluvních vztahů. Tyto informace mohou být dostatečným důvodem pro odmítnutí poskytnout spotřebitelský úvěr (opakované prodlení se splácením předchozích úvěrů apod.), nemohou však být samy o sobě dostačující pro kladné rozhodnutí o poskytnutí spotřebitelského úvěru (některé pohyby na platebním účtu spotřebitele mohou představovat peněžní toky např. příbuzného spotřebitele; stejně tak věřitel nemusí mít povědomí o všech dluzích spotřebitele u jiných věřitelů apod.). 17. Ustanovení § 86 odst. 1 zák.č. 257/2016 Sb. výslovně předpokládá, že zdrojem informací může být i samotný spotřebitel. Toto však nepřesouvá důkazní břemeno za správnost poskytnutých údajů na spotřebitele, ani nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí. Věřitel se tak nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti (např. pokud výdaje na bydlení či stravování nebo jiné náklady neodpovídají cenám v místě a časem obvyklým apod.), je věřitel povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, případně je v rámci svých možností jiným způsobem ověřit. 18. Posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. Analýzu této schopnosti je nutno provést na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Analýza pouze jedné ze stran rozpočtu sama o sobě k posouzení schopnosti splácet spotřebitelský úvěr nepostačuje, neboť např. ze samotné informace o čistých měsíčních příjmech spotřebitele není možné říci, zda bude schopen platit splátky, pokud nejsou současně známy všechny jeho ostatní výdaje. Při posouzení úvěruschopnosti