7 C 89/2023-50 — Okresní soud v Přerově

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 22 134,22 Kč s příslušenstvím. V žalobě uvedla, že žalovaný uzavřel dne29 [číslo] s právní předchůdkyní žalobkyně [právnická osoba] smlouvu o běžném účtu. Nedílnou součástí byly všeobecné podmínky. V případě nepovoleného debetního zůstatku na účtu měl žalovaný povinnost tento nepovolený zůstatek vrátit. Podle produktových podmínek byl žalovaný povinen hradit z nepovoleného debetu úrok podle platného úrokového lístku. V průběhu smlouvy o běžném účtu žalovaný nezabezpečil na svém účtu dostatek peněz a vznikl mu debet. Jeho účet vykazoval přečerpání celkem 22 134,22 Kč. Úrok z nepovoleného debetu činil 25 %. Pohledávka za žalovaným byla žalobkyni postoupena. 2. Na výzvu soudu doplnila žalobkyně svá tvrzení tak, že ve smlouvě byla sjednána možnost úročení pro zůstatek obecně, to znamená i záporný (čl.4 [číslo]). žalovaný se dostal do nepovoleného debetu dne [datum] částečně za dotaz na zůstatek ve výši 9 Kč žalobkyně od smlouvy odstoupila [datum]. Od [datum] do [datum] činil debetní zůstatek 557,50 Kč za poplatky za informační SMS, 4 932,31 Kč za zúčtování úroků za nepovolený debet, 914 Kč za dotazy na zůstatek, 116 Kč za pojištění karty a 15 614,41 Kč, které představují výběr hotovosti žalovaným. Právo banky odepisovat poplatky i do záporného zůstatku vyplývá z [číslo] produktových podmínek. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 4. Ze rámcové smlouvy o běžném účtu uzavřené dne [datum] soud zjistil, že žalovaný a [právnická osoba] uzavřeli smlouvu, předmětem které bylo vedení běžného účtu. Povolený debet nebo kontokorent nebyly sjednány. Žalovaný byl povinen udržovat na účtu kladný zůstatek. 5. V čl.2 [číslo] produktových podmínek (které byly součástí smlouvy) bylo sjednáno, že v případě nepovoleného přečerpání disponibilního zůstatku je klient povinen jeho výši neprodleně uhradit včetně úroků, jejich výše je stanovena v úrokovém lístku. V čl.2 [číslo] produktových podmínek bylo sjednáno právo banky odepisovat z účtu poplatky i v případě, že vznikne záporný zůstatek. 6. Ze sazebníku soud zjistil, že původní věřitel a žalovaný si sjednali poplatek za notifikační SMS 1,50 Kč, dotaz na zůstatek 9 Kč. Dále bylo sjednáno pojištění karty a osobních věcí v základní sazbě 29 Kč. 7. Z výpisů z účtu žalovaného č. [bankovní účet] soud zjistil, že v červenci 2020 se dostal žalovaný do debetu ve výši 188,62 Kč, a to stržením poplatků. Ačkoli na účtu evidentně nebyl dostatečný zůstatek, umožnila banka žalovanému vybírat vyšší částky v hotovosti příp. umožnila platby zboží kartou, a to až do konce října 2020 O listopadu 2020 jsou na účtu evidovány pouze poplatky za informace o zůstatku a debetní úroky. Za dobu pod [datum] do [datum] žalovaný z účtu vyčerpal, příp. byl povinen zaplatil poplatky či pojištění v celkové výši 58 814,92 Kč. Soud přitom nezohlednil zaúčtované„ debetní„ úroky. Žalovaný za stejnou dobu na účet zaplatil 41 962,01 Kč. 8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek dne [datum] včetně seznamu postoupených pohledávek soud zjistil, že původní věřitelka postoupila pohledávku za žalovaným z výše uvedené smlouvy žalobkyni. 9. Podle ust. § 1879 o. z. může věřitel svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit písemnou smlouvou jiné osobě. 10. Podle § 1880 odst. 1 o. z. s postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a všechna práva s ní spojená. 11. Podle ust. § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. 12. Podle ustl. § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 13. Podle § 2991 odst1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 14. Soud dospěl k závěru, že ujednání oplacení úroku z nepovoleného zůstatku a stanovení úrokové sazby pro tento případ ve výši 25 % je neplatné. 15. Podle ust. § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni podpisu smlouvy mezi účastníky, je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 16. Za situace, kdy tato zákonná úprava ukládá věřiteli, aby v případě poskytnutí úvěru splnil s odbornou péčí poměrně náročná kritéria a řádně prověřoval schopnost žalovaného splácet, počítala právní předchůdkyně s tím, že bez dalšího bude poskytovat žalovanému možnost čerpat finanční prostředky bez takového prověření. Právní předchůdkyně žalobkyně tímto ujednáním zcela obešla zákon a de facto poskytla žalovanému úvěr bez omezení úvěrového rámce bez toho, aby jakkoli zkoumala jeho schopnosti splácet takové vyčerpání prostředků. Umožnila čerpání financí bez omezení a stanovila si k tomu úrok 25 % bez stanovení doby splacení. Takto umožnila žalovanému vyčerpat vlastními platbami (a nikoli pouze stržením dlužných poplatků) částku přes 15 000 Kč. 17. Je paradoxní, že v případě poskytnutí úvěru nebo úvěrového rámce je požadováno, aby poskytovatel splnil přísné povinnosti a v případě, že banka umožní libovolné čerpání kdykoli a jakékoli částky, by takovou povinnost neměla. 18. Že banka umožnila žalovanému prostředky čerpat i za situace, kdy na účtu nebyl dostatečný zůstatek je jistě vnitřní strategií banky a nastavení jejích procesů. Pokud takové faktické čerpání úvěru umožní, nemůže však za poskytnutí takových prostředků požadovat úrok. Sjednání úroku za faktické poskytnutí úvěru je tedy neplatné, neboť banka takový faktický úvěr poskytla, aniž by splnila své povinnosti stanovené zákonem o spotřebitelském úvěru. 19. Žalobkyně má tak nárok na bezdůvodné obohacení, kterého dosáhl žalovaný tím, zaplatil méně, než byla jeho povinnost zaplatit na poplatcích a než vyčerpal od právní předchůdkyně žalobkyně. I když je s podivem, že na účtu jsou evidovány poplatky za dotazy na zůstatek během téhož dne až v 11 případech (a to ve více dnech stejně), soud nárok právní předchůdkyně na tento poplatek nakonec nezpochybňuje. žalovaný tak měl povinnost vrátit vyčerpané prostředky, příp. zaplatit dohodnuté poplatky celkem ve výši 58 814,92 Kč. [příjmení] 41 962,01 Kč, to vše za období od [datum] do [datum]. 20. Žalobkyně má nárok na zaplacení tohoto rozdílu, který představuje bezdůvodné obohacení. 21. Žalobkyně neprokázala, že by žalovaného k zaplacení této částky vyzvala dříve než žalobou, která byla doručena [datum]. Žalovaný je se zaplacením v prodlení od [datum] a žalobkyně má nátok na úrok z prodlení podle § 1970 o.z. 22. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků, neboť z obsahu spisu nevyplývá, že by převážné úspěšnému žalovanému v řízení vznikly náklady. Poměr úspěchu a neúspěchu ve věci je přitom posuzován i s ohledem na příslušenství požadované ke dni rozhodnutí soudu.