9 C 176/2023-31 — Okresní soud v Přerově

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že na základě smlouvy ze dne [datum] [číslo] poskytla žalovanému úvěr ve výši 53 000 Kč, který se žalovaný zavázal žalobkyni vrátit. Mezi smluvními stranami byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Ve věci vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka] byl vydán dne [datum rozhodnutí] platební rozkaz, na základě něhož byla žalovanému uložena povinnost zaplatit smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky v kapitalizované výši 10 393,25 Kč, v daném případě do [datum]. Jelikož ovšem nadále je žalovaný v prodlení s úhradou dluhu i po datu [datum], požaduje žalobkyně zaplacení smluvní pokuty i z částky 59 394,04 Kč za období od [datum] do [datum], z částky 41 924,67 Kč za období od [datum] do [datum], z částky 41 146,15 Kč od [datum] do [datum]. V souladu s ustanovením § 122 3 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, uplatňuje smluvní pokutu toliko ve výši 15 108,75 Kč. Žalovaný dlužnou částku představující kapitalizovanou smluvní pokutu i přes předžalobní výzvu doposud ničeho nezaplatil. 2. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavil. Soud proto postupoval podle § 100 odst. 1 a § 101 odst. 3 o. s. ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného, přičemž vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů 3. Soudu je z úřední činnosti známo, že žalobkyně je licencovaným poskytovatelem spotřebitelských úvěrů, a to i ke dni uzavření níže uvedené úvěrové smlouvy. Z platebního rozkazu 4. Pokud jde o závazkový vztah mezi účastníky, z obsahu listiny označeného jako smlouva o úvěru soud zjistil, že účastníci uzavřeli dne [datum] úvěrovou smlouvu [číslo] na základě níž žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 53 000 Kč, který se žalovaný zavázal žalobkyni vrátit. Mezi smluvními stranami bylo dále sjednáno v čl. 6 smlouvy, že ke dni zesplatnění úvěru se celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru stávají součástí nové jistiny úvěru (dále též jen„ nová jistina úvěru“). [příjmení] jistinu úvěru je klient povinen zaplatit poskytovateli nejpozději v den zesplatnění úvěru. Poskytovatel je oprávněn požadovat, aby mu Klient v případě prodlení s hrazením nové jistiny úvěru platil úroky z prodlení v zákonné výši dle bodu 6.7. části B) smlouvy z celé této nové jistiny úvěru až do jejího úplného zaplacení. Podle čl. 6 smlouvy jestliže klient po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká mu povinnost zaplatit poskytovateli smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, a to ode dne následujícího po Dni zesplatnění úvěru až do jejího úplného zaplacení. Mezi smluvními stranami byla sjednán úrok ve výši 54,17 % ročně z dlužné částky. 5. Ze spisu vedeného u u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka], a to žaloby, platebního rozkazu a připojených listin má soud za prokázané, že se žalobkyně po žalovaném domáhala plnění ze shora uvedeného smlouvy, a to mimo jiné smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky v kapitalizované výši 10 393,25 Kč, v daném případě do [datum]. Žalobkyně podle listin posoudila řádně úvěruschopnost žalovaného jako úvěrovaného a tudíž po posouzení věci podepsaný soud dne [datum] vydal platební rozkaz, na základě něhož byla žalovanému uložena povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 10 393,25 Kč. 6. Z předžalobní výzvy a poštovního podacího archu soud zjistil, že žalovaný je nadále v prodlení s úhradou dluhu i po datu [datum], a žalobkyně požaduje zaplacení smluvní pokuty z částky 59 394,04 Kč za období od [datum] do [datum], z částky 41 924,67 Kč za období od [datum] do [datum], z částky 41 146,15 Kč od [datum] do [datum]. 7. Soud na projednávanou věc aplikoval zákon č. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“) a dospěl k následujícím právním závěrům. 8. Smlouva o spotřebitelském úvěru byla uzavřená podle § 2395 o. z., má charakter smlouvy o spotřebitelském úvěru a žalovanému jako spotřebiteli je poskytována zvýšená ochrana podle § 1810 a násl. o. z. a podle zákona č. 257/2016 Sb., z jehož ustanovení § 86 odst. 1 mimo jiné vyplývá povinnost věřitele posoudit s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr a poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, a to pod sankcí spočívající v absolutní neplatnosti smlouvy. 9. Ve vztahu ke zjišťování a posuzování úvěruschopnosti spotřebitele podle zákona č. 257/2016 Sb. (účinného od 1. 12. 2016 do rozhodnutí soudu) soud obecně uvádí, že věřiteli je v § 75, § 84 a § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. uložena povinnost před uzavřením spotřebitelských smluv o úvěru a zápůjčce (dále jen smlouvy o úvěru) nebo před každou změnou již uzavřených smluv o úvěru spočívající ve významném navýšení úvěru„ přesvědčivě zkoumat a s odbornou péčí posoudit“, zda budoucí dlužník – spotřebitel – nebude mít zjevný problém požadovaný úvěr splatit (nález ÚS ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18). Názor Ústavního soudu je souladný se závěry zformulovanými v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] (zejména bod 26.), podle nichž odbornou péčí se má na mysli vysoce kvalifikovaná činnost profesionála v příslušném oboru, při níž plní všechny povinnosti stanovené zákonem a současně jedná čestně, spravedlivě, v souladu se zásadami dobré víry a v nejlepším zájmu dlužníka. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru je tak možno považovat jen takovou obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr (žalovaným), nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. 10. Žalobkyně, jak ostatně vyplývá i z postupu soudu v předcházející věci, podle soud postupovala při posouzení úvěruschopnosti řádně, tedy jinak řečeno, zjišťovala a ověřovala reálné pravidelné běžné měsíční výdaje žalovaného na její běžné potřeby a saturací bydlení a dalších nezbytných mandatorních výdajů (výdaje za mobilní tarif, zdravotní péči, jízdné apod.). 11. Soud se rovněž z úřední povinnosti podle § 588 o. z. i z hlediska principů na ochranu spotřebitele zabýval otázkou, zda ujednání v úvěrové smlouvě o pevné zápůjční úrokové sazbě ve výši 54,17 % ročně na celou dobu splácení úvěru není zjevně v rozporu s dobrými mravy podle § 1 odst. 2 a násl. o. z. Podle dřívější judikatury k předchozímu občanskému zákoníku [číslo] Sb., ve znění do [datum] Sb., kterou lze použít i na projednávanou věc, je nepřiměřená a tedy odporující dobrým mravům zpravidla pouze taková výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (viz rozsudky NS ČR ze dne [datum], sp. zn. [číslo], či ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Obdobně u úroků z prodlení lze jako ujednání rozporné s dobrými mravy posoudit takové ujednání o výši úroku z prodlení, jež se výrazně odchyluje od sazby úroku z prodlení stanovené nařízením vlády způsobem, jež by znamenal, že vzhledem k okolnostem dané věci sjednaný úrok z prodlení již neslouží pouze k plnění jeho funkcí, ale má zneužívající (šikanózní) charakter (viz rozsudek NS ČR ze dne [datum]). 12. V řízení bylo prokázáno, že výš sjednané a obvyklou výší úroků ještě v projednávané věcí neznamená významný nepoměr, který je zvláště nepřijatelný u zvýšené ochrany spotřebitele. Tudíž soud výši úrokové sazby v projednávané věci neshledal nepřiměřeně vysokou a nepovažuje toto ujednání za absolutně neplatné, které by mělo za následek absolutní neplatnost smlouvy jako celku, tedy včetně ujednání o smluvní pokutě. 13. Podle § 2048 o. z. Ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 14. Pokud si smluvní strany úvěrové smlouvy sjednaly pro případ prodlení se zaplacením úvěru smluvní pokutu, je žalovaný v postavení dlužníka povinen za prodlení