9 C 19/2022-85 — Okresní soud v Přerově

1. Žalobce se domáhal zrušení a vypořádání rovnodílného podílové spoluvlastnictví účastníků k bytové jednotce [číslo] vymezené podle zákona č. 72/1994 Sb., o vlastnictví bytů, v budově [okres] II - Předmostí, [adresa] (bytový dům), stojící na pozemku parc. č. st. 740, k podílu o velikosti id. [číslo] na společných částech domu [adresa], a v témže rozsahu k pozemku parc. č. st. 740, vše zapsáno pro katastrální území Předmostí, obec Přerov, okres [okres] (dále též„ předmětné nemovité věci“). Neprojevil zájem, aby byly nemovité věci přikázány do jeho vlastnictví, ale do naopak do vlastnictví žalované, která je v současné sobě užívá společně s jejich dcerami. Ta by měla pak žalobci vyplatit vypořádací podíl v odpovídající výši. 2. Žalovaná po seznámení s právním náhledem soudu souhlasila ve vyjádření (v konečném znění ze dne, kdy bylo vyhlášeno rozhodnutí) s tím, aby nemovité věci byly přikázány do jejího vlastnictví s tím, že k rukám žalobce vyplatí vypořádací podíl ve výši [částka]. 3. Žalobce po seznáním s posledním procesním stanoviskem žalované souhlasil rovněž s vyplacením vypořádacího podílu ke svým rukám ve výši [částka]. Účastnici již nebyli schopni uzavřít mimosoudní dohodu či smír. 4. Mezi účastníky nebylo sporu, že jsou (i kde dni vyhlášení rozhodnutí) vedeni jako vlastníci předmětných nemovitých věcí, přičemž každý ze spoluvlastníků má podíl o velikosti jedné poloviny. Bytová jednotka byla vymezena podle zákona č. 72/1994 Sb., o vlastnictví bytů, nikoliv podle občanského zákoníku. Žalovaná užívá předmětné nemovité věci za účelem bydlení společně se svými dcerami, z nich jedna je ještě nezletilá. Obě dcery nadále studují. Žalovaná je zaměstnána a má příjem z platu okolo 20 000 Kč brutto měsíčně. Finančně by jí v případě vyplacení podílu vypomohl její otec, který je vlastníkem jiného (bytové) jednotky, z níž by mohlo být vyplacení vypořádacího podílu financováno. Žalobce nemá zájem o přikázání nemovitých věci do jeho vlastnictví. Bytová jednotka není z hlediska objektivního, což potvrdili i účastníky, reálně dělitelná. Ze znaleckého posudku [číslo] vypracovaného dne [datum] soudním znalcem [celé jméno znalce] soud zjistil, že obvyklá cena v daném místě a čas u předmětných nemovitých věcí dosahuje výše [částka]. Z hlediska výše podílů jednotlivých účastníků pak jedna polovina této částky činí [částka]. 5. Podle § 1143 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“) nedohodnou-li se spoluvlastníci o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne o něm na návrh některého ze spoluvlastníků soud. Rozhodne-li soud o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne zároveň o způsobu vypořádání spoluvlastníků. 6. Podle § 1147 o. z. není-li rozdělení společné věci dobře možné, přikáže ji soud za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům. Nechce-li věc žádný ze spoluvlastníků, nařídí soud prodej věci ve veřejné dražbě; v odůvodněném případě může soud rozhodnout, že věc bude dražena jen mezi spoluvlastníky. 7. Na základě provedeného dokazování a z něho učiněných skutkových zjištění soud dospěl k následujícímu právnímu posouzení věci. Účastníci jsou podílovými spoluvlastníky k předmětným nemovitým věcem, přičemž ke dni vyhlášení rozsudku neuzavřeli dohodu o zrušení a vypořádání svého podílového spoluvlastnictví. V souladu se sděleným právní náhledem na věci, který soud sdělil při posledním jednáním, nakonec ovšem účastníci neformálně dospěli k dohodě, že nemovité věci budou přikázány do výlučného vlastnictví žalované a ta vyplatí žalobci v přiměřené lhůtě vypořádací podíl ve výši [částka]. Soud vzal na zřetel kromě jiného jak velikosti obou spoluvlastnických podílů účastníků, souhlas žalované s přikázáním věci do vlastnictví, lepší solventnost oproti žalobci, užívání bytové jednotky žalovanou a dvěma dětmi účastníků s tím, že žalovaná i do budoucna chce v této jednotce zajišťovat jejich bytové potřeby. 8. Soud proto v dané věci postupoval ve smyslu § 1147 o. z. a dospěl k závěru, že je možné k návrhu žalobce podílového spoluvlastnictví zrušit a vypořádat jej způsobem uvedeným ve shora citovaném ustanovení. Reálné rozdělení věci není možné a jelikož účastníci shodně dospěli k určité formě dohody, která už ale neměla odraz v mimosoudní dohodě či uzavření smíru, soud rozhodl tak jak je uvedeno ve výrokové části rozsudku. Co se týče výše vypořádacího podílu a lhůty pro jeho vyplacení, soud rovněž přihlédl jak ke stanovisku účastníků, tak k závěrům znaleckého posudku a jeví se mu, že takto pro oba účastníky akceptovatelná výše vypořádacího podílu odráží nadále tržní hodnoty předmětných nemovitých věcí. Rovněž lhůta pro jeho vyplacení se s ohledem ke zjištěným skutkovým zjištěním soudu jeví jako přiléhavá a (zjevně) neznevýhodňuje žádnou ze stran sporu. 9. S ohledem ke změně stanoviska žalované a konsensu, k němuž oba účastníci dospěli, se soud již dále nezabývali dalšími námitkami žalované, neboť ty již nejsou s ohledem na výsledek sporu relevantní. Přesto se soud k některým z nich vyjádří. Předně je třeba uvést, že okolnost, že podílového spoluvlastníka nelze nutit setrvávat ve spoluvlastnickém vztahu představuje jeden ze základních principů podílového spoluvlastnictví. Námitka žalované, že žaloba by měla být zamítnuta s odkazem na skutečnost, že byla podána v nevhodnou dobu z důvodu enormního nárůstu tržních cen bytů nemůže obstát. Tato skutečnost sama o sobě nemůže být důvodem pro zamítnutí žaloby jako takové. Stejně tak není v tomto případě ospravedlnitelné, aby žaloba byla zamítnuta toliko s odkazem na okolnost, že žalovaná užívá jednotku společně s dětmi účastníků, z nichž jedno je ještě nezletilé a obě se nadále připravují na budoucí povolání studiem. 10. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), přičemž soud vzal na zřetel při rozhodnutí o náhradě nákladů řízení i poslední vývoj judikatury vyšších soudů. 11. Ohledně náhrady nákladů řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví neobsahuje občanský soudní řád žádné výslovné pravidlo, jež by ji vyjímalo z působnosti ustanovení § 142 o. s. ř. Obecně se přitom uznává, že výjimky z pravidla je nutno vykládat spíše restriktivně než extenzivně. Základním pravidlem rozhodování o náhradě nákladů řízení o zrušení podílového spoluvlastnictví je tedy i zde zásada úspěchu ve věci; pokud by tomu mělo být obecně jinak, musela by být výjimka formulována výslovně v zákoně. Tím samozřejmě nemá být řečeno, že v těchto řízeních nelze aplikovat § 150 o. s. ř. I to je samozřejmě možné, ovšem užití tohoto ustanovení nelze považovat za obecné pravidlo v těchto řízeních, jak k němu přistupovaly soudy obou stupňů v souzené věci, ale za výjimku, jejíž použití nebude odůvodněno typem věci, nýbrž důvody hodnými zvláštního zřetele, jež vyvstaly v konkrétní individuální při, navíc za situace, kdy obě procesní strany mají postavení žalobců a žalovaných (iudicium duplex), návrh mohou podat obě strany a soud není návrhem vázán. 12. Na projednávanou věci i dopadá rozhodnutí Ústavního soudu ČR ze dne [datum], č.j. I. ÚS 262/20, podle něhož ustanovení § 142 o. s. ř. je třeba interpretovat tak, že plný úspěch a neúspěch procesních stran ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. lze poměřovat pouze tehdy, zamítá-li soud návrh na zrušení spoluvlastnictví (za podmínek upravených § 1140 odst. 2 o. z.). Jinak, vyhoví-li návrhu na zrušení spoluvlastnictví a rozhoduje-li dále o způsobu jeho vypořádání, je na procesní úspěch jednotlivých účastníků, majících v řízení s povahou iudicii duplicis totožné postavení žalobce i žalovaného, třeba pohlížet jako na částečný (stejný) a zásadně nepřiznat náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků dle § 142 odst. 2 o. s. ř., ledaže konkrétní okolnosti věci výjimečně odůvodňují postup dle § 142 odst. 3 o. s. ř. V dané věci soud nezjistil jak dokazování, takto nevyplynulo ani z obsahu spisu žádné okolnosti, pro něž by dospěl k závěru, že lze výjimečně přiznat některému z účastníků náhradu nákladů řízení. Je sice pravdou, že žalovaná v první fázi řízení proklamovala spíše zamítnutí žaloby oproti volbě způsobu vypořádání spoluvlastnictví, to jí ale bez dalšího nelze přičítat k tíži s ohledem na skutečnost, v jaké situaci se oba účastníci ocitli. Jsou sice vlastnicí aktiva, které je sice dlouhodobě cenově stálá, ale ani jeden z nich nemá tolik finančních prostředků, aby mohl bez větších problémů vyplatit vypořádací podíl. Byla to naopak žalovaná, která s ohledem na stávající stav, kdy užívá s dětmi předmětnou bytovou jednotku, vzala na sebe riziko a zavázala se převzít závazek vyplatit žalobci vypořádací podíl oproti přikázání celé věci do jejího vlastnictví. 13. Podle § 148 odst. 1 o. s. ř. stát má podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. 14. V posuzovaném případě soud vynaložil náklady řízení způsobené pla