9 C 90/2023-26 — Okresní soud v Přerově

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení celkem částky 5 835 Kč s příslušenstvím s odůvodněném, že mezi účastníky byla uzavřena dne [datum] smlouva o zápůjčce a žalovaný poskytnuté peněžní prostředky a jejich příslušenství v dohodnuté době nevrátil. Smlouva o zápůjčce byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku přes webový portál žalobkyně [webová adresa], kde si žalovaný nastavil splatnost a výši zápůjčky, poté vyplnil žádost o poskytnutí zápůjčky, zadal své osobní údaje a zaškrtl, že se seznámil se zněním smlouvy i všeobecných obchodních podmínek. Smlouva byla žalovaným podepsána elektronicky zadáním [příjmení] kódu zaslaného na telefonní číslo žalovaného. Na základě smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému dne [datum] částku 3 500 Kč převodem na bankovní účet uvedený žalovaný. Ten se zavázal vrátit finanční prostředky do [datum] společně s poplatkem ve výši 1 138 Kč Kč. Žalovaný však ničeho neuhradil. Nyní žalobkyně po žalovaném požaduje částku 4 638 Kč na jistině a poplatku, 1 197 Kč jako smluvní pokutu ve výši 0,10 % ročně z dlužné částky 3 500 Kč od [datum] do [datum]. Žalobkyně uvedla, že posoudila úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím spotřebitelského úvěru na základě informací o rodinných, pracovních, příjmových, výdajových a jiných poměrech ověřených na základě dokumentů od žalovaného a případně nahlédnutím do relevantních databází, přičemž údaje byly zaneseny do zákaznické karty žalovaného. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud jednal dne [datum] ve smyslu § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) v nepřítomnosti žalobkyně, neboť žalobkyně se z nařízeného jednání omluvila. 4. Na základě listin, kterých se v žalobě dovolávala žalobkyně, učinil soud závěr o skutkovém stavu, že žalovaný od žalobkyně obdržel dne [datum] převodem na jím sdělený bankovní účet peněžní prostředky ve výši 3 500 Kč a že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě peněžních prostředků do tří dnů dopisem ze dne [datum] odeslaným téhož dne. Soud z provedených důkazů nevzal za prokázáno, že by žalovaný vůči žalobkyni projevil vůli být vázán smlouvou o zápůjčce ze dne [datum] nebo že by žalobkyně (řádně a s odbornou péčí) zkoumala poměry žalovaného. Nebylo také prokázáno, že by žalovaný žalobkyni uhradil nějaké peněžní prostředky. 5. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně neunesla břemeno důkazní ohledně tvrzení, že mezi účastníky byla uzavřena dne [datum] smlouva o zápůjčce, neboť nebyl prokázán takový (konkrétní) projev vůle žalovaného, který by svědčil o uzavření smlouvy. Smlouva o zápůjčce jako smluvní typ nevyžaduje písemnou formu smlouvy a je na smluvních stranách, jakým způsobem spolu jednají (různé formy uzavírání smluv pak s sebou ale mohou přinášet složitější prokazování uzavření smlouvy a jejího obsahu). Žalobkyně tvrdila uzavření písemné smlouvy, avšak z předložených důkazů nevyplývá, že by žalovaný učinil nějaké právní jednání takovými prostředky, které umožňují zachycení obsahu právního úkonu a určení jednající osoby, a takové jednání opatřil svým elektronickým podpisem. Nebylo totiž nijak prokázáno tvrzení žalobkyně, že právě žalovaný skutečně prošel formulářem na stránkách žalobkyně a že právě žalovaný zadal na smlouvě předtištěný [příjmení] kód, který má představovat jeho podpis. Žalobkyně tedy neunesla břemeno důkazní o této rozhodné skutečnosti, přičemž se svou neúčastí při jednání sama připravila o poskytnutí poučení a případné dodatečné lhůty k prokázání tvrzených skutečností ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. Navíc i když se žalovaný k věci nevyjádřil, byť byl přítomen jednání, břemeno tvrzení a břemeno důkazní ohledně uzavření smlouvy, jak bylo uvedeno shora, stále tíží pouze a jen žalobkyni. 6. Soud se nad rámec toho zabýval také tím, zda tvrzená smlouva o zápůjčce nebyla sjednána v jiné formě, ani o tom však nemohl učinit závěr, neboť není patrná žádná aktivita žalovaného. Nebylo tedy prokázáno, že by mezi žalobkyní a žalovaným došlo k uzavření tvrzené písemné smlouvy o zápůjčce, přičemž z předložených důkazů ani není zřejmé konkludentní uzavření takové smlouvy (pokud by se např. obě strany podle smlouvy chovaly). Dále je nutno konstatovat, že žalobkyně ke svým obecným tvrzením ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného nedoložila vůbec žádné listiny, tedy i případě, že by tedy soud shledal platné uzavření smlouvy o zápůjčce za existence projevů vůle obou stran, byla by smlouva pravděpodobně neplatná s ohledem na porušení neprokázání řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného při poskytování spotřebitelského úvěru podle § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Navíc soud shledává neplatnost smlouvy o zápůjčce, pokud by byla uzavřena, také s ohledem na zcela zjevně nepřiměřené úroky, které sice nebyly ve smlouvě výslovně ujednány, místo nich však byl ujednán poplatek 1 138 Kč za pouhých 30 dní trvání smlouvy (měla být uzavřena [datum] a splatnost nastala [datum]). O nepřiměřenosti takto ujednané„ ceny peněz“ svědčí také ve smlouvě uvedená výše RPSN, která činí absurdních 1 111 %. Taková cena peněz ujednaná ve spotřebitelské smlouvě se zjevně příčí dobrým mravům a smlouva by také proto byla absolutně neplatná ve smyslu § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). 7. Soud tedy shrnuje, že nebylo prokázáno uzavření smlouvy o zápůjčce ze dne [datum] a žalobkyně proto nemá nárok na zaplacení v této smlouvě uvedených závazků. Bylo však prokázáno, že žalobkyně uvedeného dne poukázala na bankovní účet uvedený žalovaným částku 3 500 a taková platba bez existující smlouvy představuje plnění bez právního důvodu, tj. bezdůvodné obohacení, které je žalovaný povinen vrátit ve smyslu § [číslo] odst. 1 a 2 a § 2993 o. z. Nebylo pak tvrzeno ani prokázáno, že by žalovaný z poskytnuté částky cokoliv žalobkyni vrátil, proto má žalobkyně právo na zaplacení požadované částky bezdůvodného obohacení poskytnutého žalovanému převodem na účet ve výši 3 500 Kč, které jí soud výrokem I. tohoto rozsudku přiznal. Současně soud žalovaného zavázal k zaplacení úroku z prodlení z uvedené jistiny, a to ve výši 11,75 % ročně ve smyslu § 1970 o. z. a nařízení vlády č. 351/2013 Sb., neboť přestože je zákonná výše úroku vyšší, nemůže soud překročit žalobní žádání. Soud žalovaného zavázal k úhradě úroku z prodlení od [datum], neboť k vrácení peněžních prostředků představujících bezdůvodné obohacení byl žalovaný podle zjištěného skutkového stavu vyzván v předžalobní výzvě ze dne [datum] odeslané téhož dne a k doručení výzvy do faktické dispozice žalovaného došlo podle závěru soudu (s ohledem na běžnou délku doručování doporučených zásilek Českou poštou, s. p.) nejpozději dne [datum] a ve výzvě stanovená lhůta k plnění v délce tří dnů. Ta uplynula dnem [datum]. Dnem následujícím se proto dostal do prodlení. 8. Ve zbývajícím rozsahu soud ve výroku II. tohoto rozsudku žalobu zamítl. Pokud jde o rozsah zamítnutí požadovaných nároků, tak soud zamítl veškeré další žalobkyní požadované částky, které nejsou nevráceným bezdůvodným obohacením ve výši poskytnuté jistiny, neboť nelze přiznat nároky založené smlouvou, jejíž uzavření nebylo prokázáno. 9. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu podle § 142 odst. 2 o. s. ř. a s ohledem na skutečnost, že oba účastníci byli v řízení úspěšní v obdobném rozsahu.