10 C 164/2024-30 — Okresní soud v Přerově

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši , částka, s příslušenstvím s odůvodněním, že nabyla pohledávku za žalovaným od společnosti , právnická osoba, na základě smlouvy o postoupení pohledávky ke dni , datum, . Dne , datum, byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným uzavřena smlouva o úvěru č. , tel. číslo, . Smlouva byla uzavřena prostřednictvím webových stránek , e-mail, ., kdy žalovaný projevil svoji vůli uzavřít smlouvu tzv. verifikační platbou. Na základě smlouvě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši , částka, , který se žalovaný zavázal splatit formou 12 měsíčních splátek ve výši , částka, spolu se smluvním kapitalizovaným úrokem ve výši , částka, , celkem tedy částku , částka, . Úvěr byl poskytnut bezhotovostně na účet žalovaného. Právní předchůdkyně žalobkyně prověřila úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy. Žalovaný se dostal do prodlení se splácením úvěru, úvěr byl zesplatněn ke dni , datum, . Tím vznikl právní předchůdkyni žalobkyně nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny za každý den prodlení. Žalobkyně požaduje úhradu nesplacené jistiny ve výši , částka, , nesplacený úrok ve výši , částka, , smluvní pokutu ve výši , částka, , náklady na upomínání ve výši , částka, , náhradu účelně vynaložených nákladů mimosoudního vymáhání ve výši , částka, . Žalobkyně vzala žalobu částečně zpět co do zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši , částka, a smluvní pokuty ve výši , částka, .2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.3. Z výpisu z běžného účtu , právnická osoba, č. , č. účtu, soud zjistil, že dne , datum, přišla z účtu žalovaného č. , č. účtu, platba ve výši , částka, pod VS , var. symbol, jako identifikace klienta pro účet poskytnutí úvěru od , právnická osoba4. Z upomínky ze dne , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, soud zjistil, že žalovaný byl opakovaně vyzýván k úhradě dluhu.5. Z výpisu úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky ze dne , datum, soud zjistil, že žalobkyně realizovala tyto úkony, a to odchozí telefonický hovor dne , datum, , obyčejný dopis ze dne , datum, , cesta pověřeného terénního pracovníka na adresu dlužníka dne , datum, .6. Z výpisu z účtu , právnická osoba, . soud zjistil, že dne , datum, byla na účet žalovaného č. , č. účtu, uvedený ve smlouvě o úvěru odeslána částka , částka, .7. Z výpisu z účtu , právnická osoba, soud zjistil, že dne , datum, byla na účet připsána částka , částka, z bankovního účtu žalovaného.8. Z rámcové smlouvy o postoupení pohledávek, společného prohlášení smluvních stran o uzavřené dílčí smlouvě o postoupení pohledávek ze dne , datum, a seznamu postoupených pohledávek soud zjistil, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni. Postoupení bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne , datum, .9. Z výzvy před podáním žaloby ze dne , datum, soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši , částka, . Výzva byla odeslána dne , datum, .10. Ze smlouvy o úvěru č. , tel. číslo, ze dne , datum, soud zjistil, že mezi společností , právnická osoba, a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, jejímž předmětem bylo poskytnutí úvěru ve výši , částka, splatný formou 12 měsíčních splátek ve výši , částka, , zápůjční úroková sazba činila 115,46 %, celková výše , částka, , RPSN 201,1 %.11. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu skutkovému závěru, dle něhož žalobkyně nabyla pohledávku za žalovaným na základě rámcové smlouvy o postoupení pohledávek a dílčí smlouvě o postoupení pohledávek ze dne , datum, , postoupení bylo oznámeno žalovanému přípisem ze dne , datum, . Žalovaný dne , datum, uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně , právnická osoba, smlouvu o úvěru číslo , tel. číslo, jejímž předmětem bylo poskytnutí úvěru ve výši , částka, , který se žalovaný zavázal vrátit formou 12 měsíčních splátek ve výši , částka, . Zápůjční úroková sazba činila 115,46 %, celková výše , částka, , RPSN 201,1 %. Žalovaný byl opakovaně vyzýván k úhradě dlužné částky.12. Podle ustanovení § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.13. Podle ustanovení § 87 odst. 1 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.14. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.15. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.16. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.17. Věřiteli je zákonem o spotřebitelském úvěru uložena povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr jak před vznikem závazku, tak před jeho jakoukoli změnou, která by znamenala významné navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru. To chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. (srov. rozhodnutí , název, sp. zn. , spisová značka, ). Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Již gramatickým a logickým výkladem zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Poskytovatel je povinen aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru se považuje taková obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem.18. V daném případě soud ohledně úvěruschopnosti dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala, že by právní předchůdkyně řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí. O této povinnosti soud nemohl žalobkyni poučit dle § 118a o.s.ř. s ohledem na omluvenou neúčast žalobkyně u jednání.19. Vzhledem ke shora uvedenému soud dospěl k závěru, že předmětná smlouva o spotřebitelském úvěru je neplatná pro rozpor se zákonem (§ 588 o. z.) a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží z úřední povinnosti (viz § 87 zákona o spotřebitelském úvěru), aniž by se jí spotřebitel dovolal. Jedná se o neplatnost absolutní, tedy jednání je neplatné od samého počátku, na právní úkon se hledí jako by nikdy nevznikl a účastníkům z tohoto právního vztahu nevznikají žádná práva ani povinnosti (srov. např. rozsudek , název, ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ).20. Za tohoto stavu je ža