10 C 315/2023-34 — Okresní soud v Přerově

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky ve výši [částka] s příslušenstvím s odůvodněním, že společnost [právnická osoba] (původně credit [právnická osoba]) uzavřela s žalovanou smlouvu o úvěru. Pohledávka byla postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] na společnost [právnická osoba], od níž žalobkyně nabyla pohledávku na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Žalobkyně požaduje žalovanou částku na základě bezdůvodného obohacení. Původní věřitel poskytl žalované částku [částka] dne [datum]. Žalovaná uhradila celkem [částka], žalobkyně požaduje [částka]. 2. Žalovaná se k podané žalobě vyjádřila tak, že jí původní firma [název instituce] poskytla dne [datum] úvěr ve výši [částka] na účet č. [bankovní účet]. V té době již byla žalovaná předlužená, kdy měla hodně úvěrů od nebankovních společností, zpočátku se snažila úvěry splácet. Úvěr mnohokrát přeplatila, celkem dohledala doklady o úhradě částky [částka] na tento úvěr. 3. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu skutkovému závěru, dle něhož žalobkyně nabyla pohledávku za žalovanou na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne [datum] od společnosti [právnická osoba], postoupení bylo oznámeno žalované přípisem ze dne [datum]. Výzvou ze dne [datum] byla žalovaná vyzvána žalobkyní k úhradě částky [částka]. Dne [datum] byla částka [částka] vyplacena společností [právnická osoba] na bankovní účet č. [bankovní účet], [variabilní symbol], o němž žalovaná prohlásila, že se jedná o její účet. Žalovaná prokázala, že na tento úvěr uhradila minimálně částku ve výši [částka]. 4. Podle ustanovení § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 5. Podle ustanovení § 87 odst. 1 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 8. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 9. V daném případě žalobkyně, přestože uvedená částka byla žalované poskytnuta na základě smlouvy o úvěru, požadovala pouze úhradu jistiny po odečtení tvrzené úhrady ze strany žalované ve výši [částka], tedy částku [částka] z titulu bezdůvodného obohacení s tím, že není schopna doložit předmětnou smlouvu o úvěru. Žalobkyně neprokázala, že byla zkoumána úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy, soud ji o této povinnosti soud nemohl žalobkyni poučit dle § 118a o.s.ř. s ohledem na omluvenou neúčast žalobkyně u jednání. 10. Vzhledem ke shora uvedenému soud dospěl k závěru, že předmětná smlouva o spotřebitelském úvěru je neplatná pro rozpor se zákonem (§ 588 o. z.) a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží z úřední povinnosti (viz § 87 zákona o spotřebitelském úvěru), aniž by se jí spotřebitel dovolal. Jedná se o neplatnost absolutní, tedy jednání je neplatné od samého počátku, na právní úkon se hledí jako by nikdy nevznikl a účastníkům z tohoto právního vztahu nevznikají žádná práva ani povinnosti (srov. např. rozsudek [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). 11. Za tohoto stavu je žalovaná povinna v souladu s ustanovením § 87 zákona o spotřebitelském úvěru vrátit nesplacenou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jejím možnostem. Vzhledem k tomu, že bylo v řízení prokázáno, že žalovaná uhradila na daný úvěr částku vyšší, než byla poskytnutá jistina, resp. žalovaná částka, soud žalobu v celém rozsahu jako nedůvodnou zamítl. 12. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř., když žalovaná byla v řízení úspěšná, žádné náklady řízení jí nevznikly, ani žádné nepožadovala.