11 C 118/2024-28 — Okresní soud v Přerově

1. Žalobkyně , právnická osoba, . se žalobou podanou u zdejšího soudu dne , datum, domáhala, aby soud zavázal žalovaného , Jméno zainteresované osoby 0/0, k zaplacení částky , částka, spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že uzavřel s žalovaným v rámci svého podnikání po předchozím posouzení jeho úvěru schopnosti dne , datum, prostřednictvím elektronické komunikace smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, , jež se řídila všeobecnými obchodními podmínkami a sazebníkem žalobkyně (dále jen „smlouva“), jejímž předmětem bylo poskytnutí úvěru v částce 180 000, přičemž se žalovaný zavázal k jeho splacení spolu se sjednaným úrokem v měsíčních splátkách po , částka, splatných vždy k 15. dni v měsíci. Smlouva byla uzavřena distančním způsobem prostřednictvím internetové stránky žalobkyně, kde žalovaný vyplnil žádost o poskytnutí úvěru. Žalovaný dále potvrdil své identifikační údaje. Konečný souhlas s uzavřením smlouvy potvrdil žalovaný verifikační platbou. Jelikož žalovaný neplnil řádně své smluvní povinnosti (neuhradil splátku splatnou dne , datum, ), žalobkyně úvěr v souladu se smlouvou zesplatnila dne , datum, a vyzvala žalovaného k úhradě všech dluhů dle smlouvy do , datum, . Žalovaný dosud svůj zbývající dluh v částce , částka, , který sestává z dlužné jistiny. Dále žalobkyně uplatnila nárok na zákonný úrok z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení.2. Žalovaný , Jméno zainteresované osoby 0/0, se k žalobě, která mu byla doručena do vlastních rukou, nevyjádřil a k jednání soudu ve věci se nedostavil.3. Při provedeném dokazování bylo smlouvou o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, , datovanou dne , datum, , prokázáno, že žalobkyně se na základě písemné dohody zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky v částce , částka, , a to způsobem, že částka , částka, bude vyplacena na účet žalovaného č. , č. účtu, , částka , částka, bude vyplacena ve prospěch věřitele žalovaného za účelem úplné úhrady předchozího závazku ze smlouvy č. , hodnota, ze dne , datum, a částka , částka, bude započtena na náklady žalobkyně specifikované v bodu 4.8. smlouvy. Žalovaný se zavázal částku , částka, (jistina , částka, , úrok , částka, ) uhradit v pravidelných měsíčních splátkách po , částka, splatných vždy k 15. dni každého kalendářního měsíce. Celková částka dle této smlouvy byla splatná ke dni , datum, , zápůjční úroková sazba činila 27,38 % ročně a roční procentní sazba nákladů (dále jen „RPSN“) činila 39,99 % p. a. Smlouva byla mezi účastníky uzavřena (podepsána), resp. projev vůle žalované byl učiněn distančním (elektronickým) způsobem v souladu s čl. X. smlouvy tak, že souhlas s obsahem dohody projevila žalovaná zadáním jedinečného SMS kódu v rámci klientského účtu žalovaného a následným odesláním verifikační platby, jejímž připsáním na účet žalobkyně se dohoda mezi stranami stala účinnou. Toliko ze samotné listiny nemá soud za prokázaný projev vůle žalovaného být vázán povinnostmi a požívat práv obsažených v této listině, nicméně v souvislosti s odesláním , částka, , kdy dle záznamu o platbě ze dne , datum, soud zjistil, že žalovaný odeslal na bankovní účet žalobkyně částku , částka, , a dle informace o povolení inkasa z účtu byl ověřen účet žalovaného, lze již mít tuto spornou skutečnost za prokázanou. Soud má z výpisu z bankovních účtů za prokázané poukázání částky úvěru žalobkyní žalovanému.4. Z předložených důkazů nemá soud za prokázáno, že by žalobkyně řádně posuzovala příjmovou a výdajovou stránku žalovaného.5. Z upomínek ze dne , datum, a , datum, a oznámení o zesplatnění a předžalobní výzvy ze dne , datum, včetně podacího lístku , právnická osoba, ., soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky doporučeným dopisem odeslaným téhož dne, v němž jí stanovila lhůtu k úhradě do , datum, .6. Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Podle ust. § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.8. Soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovanou (žalobkyně coby podnikatel a žalovaná coby spotřebitel; § 1810 o. z.) nebyla platně uzavřena spotřebitelská smlouva o úvěru podle ust. § 2390 o. z.9. Podle ust. § 86 odst. 1, odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni podpisu smlouvy mezi účastníky, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.10. Podle ust. § 87 odst. 1 věta první zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.11. Věřiteli je zde uložena povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Toto je věřitel povinen učinit jak před vznikem závazku, tak před jeho jakoukoliv změnou, která by znamenala významné navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru. Věřitel je při tom povinen vynaložit odbornou péči. Zákon o spotřebitelském úvěru pojem odborné péče nedefinuje. Určité jeho vymezení však lze nalézt v jiných právních předpisech, zejména v zákoně o ochraně spotřebitele nebo v zákoně o podnikání na kapitálovém trhu. V § 2 odst. 1 zák. o ochraně spotřebitele je odborná péče definována jako "úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti". Odborná péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyžaduje speciální znalosti v příslušné oblasti a jejich aplikaci v konkrétním případě. Věřitel je povinen postupovat jako profesionál. Zákon nestaví přesný postup či hierarchii informací nutných k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V řadě případů mohou věřiteli dostačovat již informace, které má o spotřebiteli na základě předchozích či současných smluvních vztahů. Tyto informace mohou být dostatečným důvodem pro odmítnutí poskytnout spotřebitelský úvěr (opakované prodlení se splácením předchozích úvěrů apod.), nemohou však být samy o sobě dostačující pro kladné rozhodnutí o poskytnutí spotřebitelského úvěru (některé pohyby na platebním účtu spotřebitele mohou představovat peněžní toky např. příbuzného spotřebitele; stejně tak věřitel nemusí mít povědomí o všech dluzích spotřebitele u jiných věřitelů apod.).12. Podle rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne , datum, ve věci C-679/18 články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne , datum, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48/ES musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitro