11 C 159/2024-36 — Okresní soud v Přerově

1. Žalobkyně , Jméno zainteresované společnosti 0/0, se žalobou podanou u zdejšího soudu dne , datum, domáhala, aby byla žalovaná , Jméno zainteresované osoby 0/0, zavázána k zaplacení částky , částka, spolu s úrokem 24 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, kapitalizovaným úrokem z prodlení do , datum, v částce , částka, a úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení. Svůj nárok vůči žalované odůvodnila tím, že na základě smlouvy o úvěru č. , hodnota, -, číslo, uzavřené dne , datum, (dále též jen „smlouva“) právní předchůdce žalobkyně společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, (po převodu části závodu společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, , dále též jen „společnost“) po předchozím posouzení schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr poskytl žalované úvěr v částce , částka, , kterou žalovaná převzala v den uzavření smlouvy, což potvrdila svým podpisem smlouvy. Nedílnou součástí smlouvy je předpis splátek. Žalovaná se zavázala uhradit a splácet poskytnutý úvěr spolu s úrokem 28 % ročně, administrativním poplatkem a inkasním poplatkem v 16 měsíčních splátkách po , částka, do , datum, . Žalovaná se rovněž zavázala k úhradě smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky v případě prodlení s úhradou jakékoliv splátky. Žalovaná neplnila svůj smluvní závazek řádně a právnímu předchůdce žalobkyně vzniklo ke dni , datum, právo na úhradu celé zbývající neuhrazené části dlužné částky, která činila v součtu jistiny úvěru (, částka, ), administrativním poplatku (, částka, ) a inkasním poplatku (, částka, ) celkem , částka, , a rovněž smluvní pokuty vyčíslené za dobu od , datum, do , datum, v částce , částka, . Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, postoupila společnost žalobkyni svou pohledávku za žalovanou v celkové částce , částka, s příslušenstvím, což bylo písemně oznámeno žalované. Žalobkyně opětovně vyzvala prostřednictvím svého právního zástupce žalovanou k úhradě dluhu v částce , částka, s příslušenstvím předžalobní výzvou ze dne , datum, , avšak žalovaná ničeho nezaplatila. Dále žalobkyně uplatnila na zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny úvěru, který pro dobu do , datum, kapitalizovala na částku , částka, , a dále požadovala od , datum, do zaplacení.2. Žalovaná , Jméno zainteresované osoby 0/0, se k žalobě nevyjádřila a k jednání soudu ve věci se nedostavila.3. Při provedeném dokazování bylo prokázáno smlouvou o úvěru č. , hodnota, -0353 ze dne , datum, včetně předpisu splátek, že žalovaná uzavřela se společností (prostřednictvím oprávněného zástupce) smlouvu o úvěru, na základě které byl žalované poskytnut společností úvěr v částce , částka, . Žalovaná se jako dlužník zavázala k zaplacení poplatku za uzavření smlouvy a ke splacení poskytnutého úvěru spolu s úplatou a úrokem (celkem částky , částka, ) v 14 měsíčních splátkách. Žalovaná se zavázala uhradit poplatek za správu úvěru a poplatek za hotovostní výběr splátek. Podle čl. V. bodu 2. a čl. V. bodu 4 smlouvy byla společnost oprávněna v případě prodlení žalované se splátkou úvěru prohlásit úvěr za splatný a účtovat žalované smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je žalovaná v prodlení. Přehledem plateb k úvěru žalované bylo prokázáno, že žalovaná splácela úvěr nepravidelně a uradila částku celkem , částka, . Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, včetně seznamu postupovaných pohledávek bylo prokázáno, že společnost postoupila žalobkyni svou pohledávku z titulu smlouvy o úvěru se žalovanou. Oznámením o postoupení pohledávky ze dne , datum, bylo prokázáno, že společnost tuto skutečnost oznámila žalované. Výzvou k plnění ze dne , datum, bylo prokázáno, že žalobkyně zaslala žalované výzvu k úhradě postoupené pohledávky.4. Podle ust. § 2395 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.5. Podle ust. § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.6. Soud dospěl k závěru, že mezi společností a žalovanou (společnost coby podnikatel a žalovaná coby spotřebitel; § 1810 o. z.) nebyly platně uzavřeny spotřebitelské smlouvy o úvěru podle ust. § 2390 o. z.7. Podle ust. § 86 odst. 1, odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni podpisu smlouvy mezi účastníky, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.8. Podle ust. § 87 odst. 1 věta první zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.9. Věřiteli je zde uložena povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Toto je věřitel povinen učinit jak před vznikem závazku, tak před jeho jakoukoliv změnou, která by znamenala významné navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru. Věřitel je při tom povinen vynaložit odbornou péči. Zákon o spotřebitelském úvěru pojem odborné péče nedefinuje. Určité jeho vymezení však lze nalézt v jiných právních předpisech, zejména v zákoně o ochraně spotřebitele nebo v zákoně o podnikání na kapitálovém trhu. V § 2 odst. 1 zák. o ochraně spotřebitele je odborná péče definována jako "úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti". Odborná péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyžaduje speciální znalosti v příslušné oblasti a jejich aplikaci v konkrétním případě. Věřitel je povinen postupovat jako profesionál. Zákon nestaví přesný postup či hierarchii informací nutných k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V řadě případů mohou věřiteli dostačovat již informace, které má o spotřebiteli na základě předchozích či současných smluvních vztahů. Tyto informace mohou být dostatečným důvodem pro odmítnutí poskytnout spotřebitelský úvěr (opakované prodlení se splácením předchozích úvěrů apod.), nemohou však být samy o sobě dostačující pro kladné rozhodnutí o poskytnutí spotřebitelského úvěru (některé pohyby na platebním účtu spotřebitele mohou představovat peněžní toky např. příbuzného spotřebitele; stejně tak věřitel nemusí mít povědomí o všech dluzích spotřebitele u jiných věřitelů apod.).10. Podle rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne , datum, ve věci C-679/18 články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne , datum, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48/ES musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. n