12 C 95/2024-24 — Okresní soud v Přerově

1. V souladu s ustanovením § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „o. s. ř.“), bylo vyhotoveno tzv. zkrácené odůvodnění obsahující toliko předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci, jelikož se v posuzovaném případě jedná o rozsudek, proti němuž není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř.).2. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky , částka, (jistina , částka, , smluvní pokuta , částka, vyčíslená po revizním přepočtu jako 0,1 % denně z jistiny , částka, za období od , datum, do , datum, , náhrada účelně vynaložených nákladů , částka, spojených s uplatněním pohledávky) s úrokem ve výši , částka, (nesplacený úrok , částka, a neuhrazená paušální náhrada nákladů na upomínání , částka, ), s úrokem z prodlení ve výši , částka, (vyčísleným z částky , částka, za období od , datum, do , datum, ) a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, to vše z titulu smlouvy o úvěru č. , tel. číslo, , ve znění smlouvy o úvěru téhož čísla ze dne , datum, , uzavřené dne , datum, mezi žalovanou a spol. , právnická osoba, , (dále jen „původní věřitelka“). Žalovaná měla zažádat o úvěr online na internetových stránkách původní věřitelky vyplněním požadovaných registračních údajů ve formuláři. Smlouva měla být uzavřena v elektronické podobě, přičemž žalovaná měla svoji vůli uzavřít smlouvu projevit tzv. verifikační platbou, tj. převedením částky v rozmezí 0,01 - , částka, ze svého účtu na účet původní věřitelky. Na základě takto uzavřené smlouvy měla původní věřitelka poskytnout převodem na účet žalované úvěr ve výši , částka, , přičemž žalovaná se měla zavázat vrátit tuto částku s příslušenstvím (celkem , částka, ) do , datum, . Pohledávka původní věřitelky za žalovanou měla být smlouvou postoupena žalobkyni.3. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „o. s. ř.“), neboť žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce svoji neúčast u jednání omluvila a žalovaná, ač řádně předvolána, se k jednání bez omluvy nedostavila.4. Na základě provedených důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu. Původní věřitelka převedla před podáním žaloby předmětné (žalobou uplatněné) nároky na žalobkyni. Na účet č. , č. účtu, byla dvěma platbami převedena z neznámého účtu částka v celkový výši , částka, (, částka, dne , datum, a , částka, dne , datum, ). Na účet č. , č. účtu, , vedený u , právnická osoba, ., na původní věřitelku, byla dne , datum, připsána částka , částka, z účtu č. , č. účtu, .5. Soud naopak nemá za prokázané, že by právě původní věřitelka či žalobkyně poskytly žalované částku , částka, . Žalobkyně v návrhu nikterak neuvádí, z jakého konkrétního účtu původní věřitelky měly být peněžní prostředky žalované odeslány. Tato sporná skutečnost se přitom nepodává ani z listin předložených žalobkyní. Dovodit číslo účtu, z něhož měly být odeslány dotčené platby, nebylo možné ani z výpisu k účtu prokazujícího odeslání verifikační platby (, částka, ), jelikož verifikační platba byla odeslána na účet odlišný (vedený u , právnická osoba, .,) od účtu, z něhož žalobkyně dovozuje poskytnutí peněžních prostředků žalované (účet vedený u , právnická osoba, ). Na tomto místě je třeba zdůraznit, že civilní sporné řízení je ovládáno projednací zásadou, která je úzce spojena s procesní odpovědností (za výsledek sporu) tvrdit všechny pro řízení rozhodné skutečnosti a na jejich podporu označovat důkazy. V posuzovaném případě sice žalobkyně tvrdila, že původní věřitelka odeslala peněžní prostředky na účet žalované, žádný žalobkyní označený důkaz však tuto spornou skutečnost neprokazuje. S ohledem na již zmíněnou projednací zásadu soud není povinen (a ani oprávněn) vlastní vyšetřovací činností (např. učiněním dotazu na banku žalované stran připsání peněžních prostředků z účtu původní věřitelky) nahrazovat procesní aktivitu žalobkyně, jelikož by tím mohl porušit zásadu rovného procesního postavení účastníků řízení. V posuzovaném případě přicházela v úvahu aplikace § 120 odst. 2 o. s. ř., předpokladem pro tento postup je ovšem řádné tvrzení žalobkyně o tom, z jakého účtu měly být žalované peněžní prostředky poskytnuty, resp. tato skutečnost by měla vyplývat alespoň z některé žalobkyní předložených listin, k čemuž však v této věci nedošlo. Soud jinými slovy uzavírá, že v daném typu řízení není od toho, aby za účastníky konstruoval žalobní tvrzení o rozhodných skutečnostech a na podporu jejich prokázání sám za účastníky vyhledával relevantní důkazní prostředky.6. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Z hlediska právního posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že původní věřitelka uzavřela s žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávek podle ustanovení § 1879 a násl. o. z., na základě níž postoupila žalobou uplatněné pohledávky žalobkyni, které tudíž v tomto řízení svědčí aktivní věcná legitimace. Žalobkyně ovšem neunesla důkazní břemeno ohledně skutečnosti, že by původní věřitelka (či žalobkyně) poskytla úvěrované (žalované) na její požádání a v její prospěch peněžní prostředky. Vzhledem k neprokázání této sporné skutečnosti se soud ani nezabýval otázkou, zda mezi původní věřitelkou a žalovanou došlo k uzavření smlouvy o úvěru tvrzeným distančním způsobem, neboť ani pozitivní závěr stran této právní otázky by s ohledem na výše uvedené neměl vliv na výsledek tohoto řízení (věc by vzhledem k neprokázanému přesunu aktiv nemohla být právně kvalifikována ani podle ustanovení o bezdůvodném obohacení).8. Žalobkyně se omluvila z jednání, u něhož jí mohlo být poskytnuto poučení podle ustanovení § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., k čemuž soud pro úplnost sděluje, že nemohl-li poskytnout účastníku poučení podle ustanovení § 118a o. s. ř. proto, že se účastník nedostavil k jednání, není oprávněn ani povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání či poskytovat dodatečnou lhůtu k splnění těchto procesních povinností (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , nebo usnesení Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. III. ÚS 2848/10).9. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť zcela úspěšné žalované dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly.