16 C 158/2025-30 — Okresní soud v Přerově

1. Žalobou doručenou soudu dne , datum, doplněnou podáním ze dne , datum, a , datum, se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení celkem částky , částka, s příslušenstvím s odůvodněním, že na základě rámcové smlouvy č. , hodnota, ze dne , datum, o aktivaci běžného účtu uzavřel s žalovaným dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru formou kontokorentu , částka, , jejíž dohodnuté podmínky žalovaný nesplnil, proto žalobci vznikl nárok na zaplacení požadovaného dluhu včetně příslušenství. Přes výzvy a předžalobní upomínku žalovaný zbývající dlužnou částku žalobci nezaplatil.2. Podáním ze dne , datum, vzal žalobce žalobu v rozsahu částky , částka, částečně zpět z důvodu, že žalovaný tuto částku zaplatil po podání žaloby dne , datum, . Soud postupoval podle § 96 odst. 2 a 4 o.s.ř. a řízení ve zpět vzatém rozsahu zastavil (odst. II. výroku rozsudku).3. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavil. Soud proto postupoval podle § 100 odst. 1 a § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného, přitom vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů.4. Z provedených důkazů zjistil soud skutkový stav věci takto.5. Z rámcové smlouvy ze dne , datum, č. , hodnota, soud zjistil, že žalobce zřídil pro žalovaného běžný účet č. , č. účtu, s debetní kartou č. , hodnota, ...9849 a zavázal se poskytovat žalovanému dohodnuté bankovní a platební služby za cenu podle ceníku žalobce6. Z písemné smlouvy o spotřebitelském úvěru označené jako dodatek č. , hodnota, k rámcové smlouvě 2030289 ze dne , datum, ve znění Formuláře pro standardní informace, Obchodních podmínek, Ceníku a Podmínek pro používání kontokorentu soud zjistil, že žalobce se zavázal poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr ve formě kontokorentu (přečerpání běžného účtu) do částky , částka, , jež se žalovaný zavázal nepřekročit a vrátit jej do 1 roku ode dne prvního čerpání úvěru spolu s dohodnutou úrokovou sazbou 18,9 % ročně při RPSN 20,64 % v celkové výši , částka, .7. Podle úvěrové zprávy, výpisů z běžného účtu, přehledu čerpání a splácení kontokorentu žalovaný úvěrový dluh řádně nesplácel, proto žalobce kontokorentní dluh dopisem ze dne , datum, k témuž dni zesplatnil. Ke dni zesplatnění činí nesplacená jistina kontokorentu částku , částka, a kapitalizovaný úrok do dne zesplatnění ve výši , částka, a nebylo zjištěno, že by žalovaný do dne rozhodnutí zbývající dlužnou částku žalobci zaplatil.8. Pokud jde o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobcem před uzavřením sporné smlouvy ze dne , datum, , soud z úvěrové zprávy ze dne , datum, zjistil, že předcházející úvěrový závazek z jiné smlouvy č. , hodnota, U byl uzavřen předčasně, podle přehledu dalších 14 žádostí žalovaného o další úvěr v období od , datum, do , datum, bylo zamítnuto, žalobcem předložené výpisy z běžného účtu žalovaného byly za dobu až po uzavření sporné úvěrové smlouvy, tj. od , datum, do , datum, a dále od , datum, do , datum, a ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného přede dnem uzavření sporné smlouvy , datum, nemají žádnou vypovídací hodnotu. V průběhu řízení soud opakovaně vyzval žalobce k předložení konkrétních důkazů vztahujících se k provádění úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením sporné smlouvy. Žalobce ale přes výzvu soudu požadované konkrétní důkazy ve vztahu k reálným příjmům a výdajům žalovaného nepředložil, pouze ve svých písemných vyjádřeních popsal, že při vyhodnocování „výdajů žalovaného“ vycházel z interních a externích databází a že sám vyhodnotil úvěruschopnost spotřebitele pouze podle svých analýz, které však nevycházely z konkrétních zjištěných údajů, nýbrž z obecných statistik. Z výše uvedených skutečností vyplývá, že se žalobce o reálné příjmy a výdaje žalovaného vůbec nezajímal, nezjišťoval je ani neověřoval a již z tohoto důvodu nemohl vůbec posuzovat úvěruschopnost žalovaného. Žalobce evidentně porušil ustanovení § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. a bylo mu zjevně zcela jedno, zda žalovaný úvěr vrátí či nikoliv.9. Soud na projednávanou věc aplikoval občanský zákoník č. 89/2012 Sb. (dále jen o.z.) a zákon č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy a dospěl k následujícím právním závěrům.10. Sporná smlouva o spotřebitelském úvěru byla uzavřena podle § 2395 o. z., má charakter smlouvy o spotřebitelském úvěru a žalovanému jako spotřebiteli je poskytována zvýšená ochrana podle § 1810 a násl. o. z. a podle zákona č. 257/2016 Sb., z jehož ustanovení § 86 odst. 1 mimo jiné vyplývá povinnost věřitele posoudit s odbornou péčí u každé jednotlivé smlouvy schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr a poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, a to pod sankcí spočívající v absolutní neplatnosti smlouvy.11. Podle § 588 o. z. soud přihlíží i bez návrhu (z úřední povinnosti) k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud tedy z úřední povinnosti zkoumal, zda žalobce při poskytování sporného úvěru žalovanému jako spotřebiteli splnil zákonné povinnosti ve smyslu § 75, § 84 a § 86 zákona č. 257/2016 Sb. Pokud by tak neučinil, zasáhl by do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LZPS (viz nález Ústavního soudu ČR III. ÚS 412/2018).12. Ve vztahu ke zjišťování a posuzování úvěruschopnosti spotřebitele podle zákona č. 257/2016 Sb. (účinného od , datum, do rozhodnutí soudu) soud obecně uvádí, že věřiteli je v § 75, § 84 a § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. uložena povinnost před uzavřením spotřebitelských smluv o úvěru a zápůjčce (dále jen smlouvy o úvěru) nebo před každou změnou již uzavřených smluv o úvěru spočívající ve významném navýšení úvěru „přesvědčivě zkoumat a s odbornou péčí posoudit“, zda budoucí dlužník – spotřebitel – nebude mít zjevný problém požadovaný úvěr splatit (nález ÚS ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18). Názor Ústavního soudu je souladný se závěry zformulovanými v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, (zejména bod 26.), podle nichž odbornou péčí se má na mysli vysoce kvalifikovaná činnost profesionála v příslušném oboru, při níž plní všechny povinnosti stanovené zákonem a současně jedná čestně, spravedlivě, v souladu se zásadami dobré víry a v nejlepším zájmu dlužníka. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru je tak možno považovat jen takovou obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr (žalovaným), nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat.13. Ze shora uvedených skutkových zjištění vyplývá, že žalobce nezjišťoval, neověřoval ani neposuzoval úvěruschopnost žalovaného před uzavřením sporné úvěrové smlouvy řádně, a už vůbec ne s odbornou péčí. Ač je žalobce bankovním ústavem, před poskytnutí úvěru se neobtěžoval ověřit si skutečné reálné příjmy a výdaje žalovaného z jeho účtu, který pro něj sám vedl. Údaje, které žalobce uváděl ve svém vyjádření ze dne , datum, a , datum, nebyly ničím podloženy. V podrobnostech soud odkazuje na zjištění uvedená v bodu 8. rozsudku. Bez zjištění a ověření reálných příjmů a výdajů žalovaného nemohl žalobce jeho úvěruschopnost vůbec posoudit. Žalobce ničím neprokázal, že splnil zákonné povinnosti vyplývající z § 84 a § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, což má za důsledek absolutní neplatnost sporné smlouvy podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Na základě absolutně neplatné smlouvy nelze žalobci žalobou uplatněné nároky přiznat.14. V řízení bylo prokázáno, že na základě absolutně neplatné smlouvy o kontokorentním úvěru ze dne , datum, poskytl žalobce žalovanému částku , částka, , na níž žalovaný vrátil po podání žaloby pouze částku , částka, (a v tomto rozsahu bylo řízení zastaveno) a že zůstal nedoplatek ve výši , částka, . Zbývající nedoplatek ve výši , částka, představuje nesplacenou jistinu spotřebitelského úvěru, kterou je žalovaný povinen žalobci vrátit podle speciálního ustanovení § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. (ve vztahu k obecnému ustanovení § 2991 o.z., viz rozsudek NS ČR , spisová značka, ze dne , datum, ).15. Pokud jde o lhůtu přiměřenou k možnostem spotřebitele k zaplacení nedoplatku úvěrové jistiny (nebo zápůjčky), z ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., z důvodové zprávy k tomuto ustanovení, z rozhodnutí NS ČR č.j. , spisová značka, i Krajského soudu v , adresa, – pobočky