11 C 347/2025-29 — Okresní soud v Přerově

1. Žalobkyně , Jméno žalobkyně, . se žalobou podanou u zdejšího soudu dne , datum, domáhala, aby soud zavázal žalovanou , Jméno žalované, k zaplacení částky , částka, spolu s úrokem z prodlení v částce , částka, a úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, spolu s úrokem v částce , částka, a úrokem 8 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, (dále jen „společnost“) uzavřela dne , datum, s žalovanou po předchozím zkoumání její úvěruschopnosti smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalované úvěr v částce , částka, . Žalovaná úvěr čerpala převzetím v hotovosti dne , datum, a zavázala se vrátit poskytnutou částku úvěru a zaplatit sjednaný úrok 8 % ročně v částce , částka, , úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy v částce , částka, , úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu v částce , částka, a úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě bydliště v částce , částka, (celkem , částka, ) a zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky v případě prodlení. Částku poskytnutého úvěru a další závazky v celkové částce , částka, se žalovaná zavázala splatit v 14 měsíčních splátkách po , částka, do , datum, . Žalovaná neplnila svůj smluvní závazek k úhradě úvěru řádně, neboť poslední platbu na splátku úvěru uhradila , datum, (v částce , částka, ) a dosud dluží na jistině úvěru , částka, , úroku , částka, , úhradách za služby , částka, , smluvní pokutě částku , částka, , úroku za dobu do , datum, Kč částku , částka, . Společnost postoupila svou pohledávku za žalovanou žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, , což bylo žalované písemně oznámeno. Předžalobní upomínkou byla žalovaná opětovně vyzvána k úhradě trvajícího dluhu. Dále žalobkyně uplatnila nárok na sjednaný úrok z úvěru ve výši 8 % ročně z dlužné jistiny úvěru do zaplacení a na zákonný úrok z prodlení.2. Žalovaná , Jméno žalované, se k žalobě nevyjádřila a k jednání soudu ve věci se nedostavila.3. Při provedeném dokazování bylo prokázáno výpisem z obchodního rejstříku, že žalobkyně je obchodní společností. Smlouvou o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, (včetně předpisu splátek a žádosti o úvěr ze dne , datum, ) bylo prokázáno, že žalovaná popsala společnosti své majetkové poměry, které doložila doklady o příjmech, a uzavřela se společností (prostřednictvím oprávněného zástupce) smlouvu o úvěru, na základě které byl žalované poskytnut společností úvěr v částce , částka, . Žalovaná se jako dlužník zavázala ke splacení poskytnutého úvěru včetně sjednaného úroku 8 % ročně a dalších úhrad (celkem , částka, ). Žalovaná se zavázala uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně v případě prodlení s úhradou splátek. Transakční historií úvěrových smluv (přehledem plateb ke smlouvám) bylo prokázáno, že žalovaná prováděla úhradu dluhu a celkem zaplatila částku , částka, . Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, včetně seznamu postupovaných pohledávek, bylo prokázáno, že společnost postoupila svou pohledávku za žalovanou dle smlouvy o úvěru žalobkyni. Oznámením o postoupení pohledávky ze dne , datum, bylo prokázáno, že tato skutečnost byla oznámena žalované. Předžalobní výzvou ze dne , datum, včetně poštovního dokladu, bylo prokázáno, že žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce opětovně vyzvala žalovanou k zaplacení dluhu dle smlouvy o úvěru, úroku a úroku z prodlení. Žalovaná v řízení netvrdila, ani neprokázala, že by zaplatila další část dluhu.4. Podle ust. § 2395 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.5. Podle ust. § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.6. Soud dospěl k závěru, že mezi společností a žalovanou (společnost coby podnikatel a žalovaná coby spotřebitel; § 1810 o. z.) nebyla platně uzavřena spotřebitelská smlouva o úvěru podle ust. § 2390 o. z.7. Podle ust. § 86 odst. 1, odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni podpisu smlouvy mezi účastníky, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.8. Podle ust. § 87 odst. 1 věta první zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.9. Věřiteli je zde uložena povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Toto je věřitel povinen učinit jak před vznikem závazku, tak před jeho jakoukoliv změnou, která by znamenala významné navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru. Věřitel je při tom povinen vynaložit odbornou péči. Zákon o spotřebitelském úvěru pojem odborné péče nedefinuje. Určité jeho vymezení však lze nalézt v jiných právních předpisech, zejména v zákoně o ochraně spotřebitele nebo v zákoně o podnikání na kapitálovém trhu. V § 2 odst. 1 zák. o ochraně spotřebitele je odborná péče definována jako "úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti". Odborná péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyžaduje speciální znalosti v příslušné oblasti a jejich aplikaci v konkrétním případě. Věřitel je povinen postupovat jako profesionál. Zákon nestaví přesný postup či hierarchii informací nutných k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V řadě případů mohou věřiteli dostačovat již informace, které má o spotřebiteli na základě předchozích či současných smluvních vztahů. Tyto informace mohou být dostatečným důvodem pro odmítnutí poskytnout spotřebitelský úvěr (opakované prodlení se splácením předchozích úvěrů apod.), nemohou však být samy o sobě dostačující pro kladné rozhodnutí o poskytnutí spotřebitelského úvěru (některé pohyby na platebním účtu spotřebitele mohou představovat peněžní toky např. příbuzného spotřebitele; stejně tak věřitel nemusí mít povědomí o všech dluzích spotřebitele u jiných věřitelů apod.).10. Podle rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne , datum, ve věci C-679/18 články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne , datum, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48/ES musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, ž