12 C 221/2025-43 — Okresní soud v Přerově

1. Žalobkyně se domáhá proti žalovanému zaplacení částky , částka, (nová jistina úvěru , částka, , smluvní pokuta , částka, , náhrada nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného , částka, , smluvní pokuta , částka, ) s úrokem ve výši , částka, (ve výši 61,11 % z částky , částka, od , datum, do , datum, ), s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a s úrokem ve výši 12,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od , datum, dosáhne částky , částka, . Žalobu odůvodňuje tím, že dne , datum, uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru č. , hodnota, , a to prostřednictvím prostředků komunikace na dálku (konkrétně prostřednictvím osobní zabezpečené stránky žalovaného v klientské zóně a prostřednictvím emailové komunikace), na základě níž téhož dne poskytla na bankovní účet žalovaného úvěr ve výši , částka, , který se žalovaný spolu se sjednaným úrokem ve výši 61,11 % ročně zavázal splatit ve 48 měsíčních splátkách po , částka, , splatných vždy k 20. dni každého kalendářního měsíce počínaje listopadem 2024. Schopnost žalovaného řádně hradit úvěr byla ze strany žalobkyně prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalovaného, databází i jiných zdrojů, z nichž bylo zjištěno, že volné zdroje žalovaného ke splácení úvěru jsou dostatečné. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru, když do data zesplatnění úvěru (k němuž došlo dne , datum, , neboť žalovaný se dostal do prodlení delšího 65 dnů s úhradou splátky č. , hodnota, splatné dne , datum, ) neuhradil ničeho.2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.3. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného za splnění podmínek v ustanovení § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „o. s. ř.“), neboť žalovaný, ač řádně předvolán, se k jednání bez omluvy nedostavil.4. Z listin označených jako návrh na uzavření smlouvy o úvěru/smlouva o úvěru a oznámení o schválení úvěru, datovaných dne , datum, , ve spojení s listinami označenými jako technický popis uzavření smlouvy, důkaz o umístění dokumentů do klientské zóny jakož i z fotokopie občanského průkazů žalovaného, soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému částku , částka, a žalovaný se naproti tomu zavázal poskytnutou částku vč. úroku ve výši 61,11 % ročně (RPSN 81,49 %, celková částka splatná spotřebitelem , částka, ) splatit ve 48 měsíčních splátkách po , částka, , splatných vždy k 20. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem listopad 2024.5. Z listiny označené jako doklad o vyplacení úvěru ve spojení s výpisy z účtu žalovaného č. , č. účtu, za období od 6/2024 do 8/2024 soud zjistil, že žalobkyně poskytla žalovanému dne , datum, bezhotovostním převodem částku , částka, .6. Z listin označených jako výpisy z účtu žalovaného č. , č. účtu, za období od 6/2024 do 8/2024, výpis z nebankovního registru klientských informací a výpis záznamů z registru SOLUS, soud zjistil, že žalobkyně se před poskytnutím peněžních prostředků žalovanému zabývala jeho majetkovými poměry.7. Z výpisu věcí (soudních řízení) pro osobu žalovaného u zdejšího soudu bylo zjištěno, že proti žalovanému jsou vedeny exekuce sp. zn. , spisová značka, a sp. zn. , spisová značka, .8. Z pověření soudního exekutora ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , soud zjistil, že exekuční titul byl vydán dne , datum, .9. Z pověření soudního exekutora ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , soud zjistil, že exekuční titul byl vydán dne , datum, .10. Na základě provedených důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu. Žalobkyně poskytla žalovanému dle předchozí písemné dohody peněžní prostředky ve výši , částka, , přičemž před poskytnutím těchto prostředků zjišťovala majetkové poměry žalovaného, vycházela ovšem z chybného zjištění, že proti žalovanému nejsou vedeny žádné exekuce, přičemž tuto skutečnost v rámci posuzování poměrů žalovaného žádným způsobem nezohlednila. V řízení naopak nebylo prokázáno, že by žalovaný v souvislosti s dohodou cokoliv uhradil, ani to, že by okamžité (jednorázové) vracení peněžních prostředků nebylo přiměřené možnostem žalovaného; tyto skutečnosti ostatně žalovaný po celou dobu řízení ani netvrdil.11. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.12. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „ZoSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.13. Podle ustanovení § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.14. Podle ustanovení § 87 odst. 2 ZoSÚ je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.15. Podle ustanovení § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.16. Z hlediska právního posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru dle ustanovení § 2395 a násl. o. z. Soud se zprvu zabýval tím, zda žalobkyně neposkytla žalovanému v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.) úvěr v rozporu s požadavkem na řádné zkoumání úvěruschopnosti vyjádřeným v ustanovení § 86 odst. 1 ZoSÚ. Soud předesílá, že zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele není pouhou formalitou, ale poskytovatel úvěru musí úvěruschopnost posuzovat pečlivě a s odbornou péčí a veškeré od spotřebitele zjištěné údaje musí ověřit a nespoléhat se jen na spotřebitelem uvedené informace. Posouzení majetkové situace spotřebitele se pak nesmí omezit toliko na zjištění jeho příjmů, ale musí se komplexně zabývat majetkovou situací spotřebitele a jeho skutečnou možností poskytnutou částku spotřebitelského úvěru řádně splácet. Tyto okolnosti týkající se uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru a její případnou neplatnost v důsledku nedodržení podmínek poskytování úvěru musí soud v nalézacím řízení zkoumat z úřední povinnosti (nikoli jen v důsledku procesní obrany spotřebitele) a je na poskytovateli úvěru, aby tyto skutečnosti tvrdil a prokázal (k tomu viz ustálenou judikaturu, např. nález Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. III. ÚS 4129/18, nebo rozsudek Soudního dvora EU ze dne , datum, ve věci C-679/18, OPR-, právnická osoba, ., v. GK). V rozsudku ze dne , datum, ve věci C-449/13, CA Consumer Finance SA v. , jméno FO, a další, Soudní dvůr Evropské unie vyložil čl. 8 směrnice 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru a bod 26 její preambule tak, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno - v orig. „the burden of proving“) posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady); tím má být podle Soudního dvora zabráněno, aby věřitelé neposkytovali úvěry nezodpovědně.17. Pro závěr, zda byl spotřebitelský úvěr v daném případě poskytnut žalovanému v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou ZoSÚ, jsou zcela zásadní skutková zjištění stran prověřování existence případných exekucí vedených proti žalovanému. Z provedeného dokazování přitom vyplynulo, že proti žalovanému byly v době bezprostředně předcházející uzavření úvěrové smlouvy vedeny nejméně dvě exekuce. Na tomto místě soud připomíná, že existence vedené exekuce proti žadateli o úvěr je jedním z nejmarkantnějších ukazatelů o jeho aktuálních a budoucí